"Červená se nám zdála vhodná i pro samotnou scénografii. Naše oči ji za šera vnímají jako tmavou barvu, dokonce ještě tmavší než černou. Nasvětlené části se zvýrazní a ty mírně osvětlené se ponoří do tmy. Diváci pak vidí jen to, co se děje na jevišti," říká architekt Petr Hájek při prohlídce jednoho z nejmodernějších koncertních sálů v Česku.
Vestavba se uprostřed dvorany vznáší na šesti ocelových nohách a není tak v přímém kontaktu s památkově chráněnou budovou. Dá se kdykoli rozložit a skrz otevíratelnou střechu atria přemístit jinam. Byla by to ale mravenčí práce, stejně jako její instalace. "Bylo to jako stavět plachetnici v lahvi. Nejprve jsme museli vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Pak jsme vše očíslovali, rozložili a zase sestavili tady v atriu budovy," popisuje architekt s tím, že konstrukci převáželo čtrnáct kamionů.
Koncerty, divadlo i kino
Červenou vestavbu kolem dokola objímá světlá fasáda ve francouzském neorenesančním stylu a z jeviště se nesou útržky ze symfonie Česká rapsodie od Bohuslava Martinů, kterou karlovarský orchestr nacvičuje na sobotní slavnostní otevření.
Dirigent Ondřej Vrabec orchestr neustále zastavuje, houslista Daniel Matejča zatím na jevišti trpělivě čeká, až konečně přijde jeho chvíle. Má proto dost času si nový sál prohlédnout. "Navštívil jsem řadu filharmonií po celém světě, ale něco takového jsem ještě neviděl. Je to naprostý unikát. Liší se to zvukově, akustikou i atmosférou," popisuje mladičký houslista.
Ne vše ještě tiká jako hodinky, nový sál je podle Hájka jako hudební nástroj a jeho ladič se musí naučit, jak ovládat osvětlení nebo dozvuk. "Obsluha bude ovládat technologie a řešit atmosféru. Všechna nastavení musíme ještě prověřit zkouškou a následně je uložit do paměti počítače," říká Hájek, který za práci na akustice chválí svého kamaráda a odborníka na audiovizuální techniku Martina Vondráška ze studia AVT Group.
"Na co jsem pyšný, je, že se nám podařilo umístit všechny systémy do jednoho ovládání. Pomocí dotykové obrazovky jde například zvednout jevištní stoly, otočit stropní akustické prvky, ovládat zadní stěnu nebo mobilní hlediště. Uživatel si může nastavit všechny možné situace předem. Pak už v podstatě stačí stisknout jedno tlačítko," říká Vondrášek.
Z pohledu akustiky a její variability je nový sál nejmodernější v Česku. Pomocí technologií a závěsu na pojízdných drahách, který ještě čeká na své zavěšení, se dá jednoduše proměnit na kino, přednáškovou halu nebo divadlo. "Ano, existují síně s mobilním hledištěm a proměnnou akustikou, ale je jich velmi málo. Neznám žádnou jinou s tak velkou proměnou doby dozvuku," popisuje Petr Hájek, který si práci s akustikou vyzkoušel už při návrzích multifunkčních sálů v litomyšlské jízdárně a pražské galerii DOX.
Každá produkce má jinou dobu dozvuku. Klasická hudba se nese asi dvě vteřiny, mluvené slovo vteřinu a varhany tři. "Přizpůsobit prostor dané produkci nám pomáhají otáčivé prvky na stropě, které se skládají ze tří částí. Jedna část je z akustického hlediska odrazivá, druhá část pohlcuje zvuk a třetí část je difuzní, což znamená, že se zvuk rozptyluje do všech směrů," vysvětluje Vondrášek.
Většinu času ho bude využívat symfonický orchestr, příští léto už ale přijdou na řadu projekce Karlovarského filmového festivalu. "Oficiální festivalový sál to bohužel letos ještě nebude. Předtím je nutné splnit určité požadavky, a nám zde například chybí závěs pro zatemnění. Ten je však také i klíčovým prvkem, který ovlivňuje dobu dozvuku pro kino," líčí Hájek.
Místo lázeňských van kultura
Budova Císařských lázní pochází z 19. století, tehdy nahradila původní barokní stavbu pivovaru. Její podoba v historizujícím neorenesančním stylu vzešla z návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Začátkem 20. století patřila mezi nejmodernější lázeňské domy světa. Měla přes sto koupelen a systém na zpracování a dopravy slatiny pro přípravu koupelí. Za jeden den lázně obsloužily asi dva tisíce lidí.
"Býval tu systém, který svážel rašelinu z vedlejšího pavilonu do jednotlivých koupelen. Ty byly rozmístěné podél vnitřní dvorany ve tvaru podkovy. Vnitřní strojovna byla pomyslným srdcem budovy a my jsme ji teď nahradili moderním robotem. Místo lázní máme kulturu a místo strojovny jednu dotykovou obrazovku," vysvětluje architekt, který stojí i za návrhem budoucí podoby pražské Invalidovny, kde by měl nově sídlit Pražský symfonický orchestr.
Císařské lázně nesou jméno po tehdejším panovníkovi Františku Josefovi I., který je jednou navštívil, ve vanách se ale nikdy nekoupal. V 50. letech získala budova topení a to jí umožnilo celoroční provoz. Za normalizace její původní provoz skončil. V budově se na čas usídlilo casino, pak ji příležitostně využívali organizátoři pro různé společenské a kulturní akce.
Několik posledních dekád byla stavba prázdná a chátrala. V roce 2010 ji vláda nechala zařadit na seznam národních kulturních památek, čímž se Císařské lázně zařadily mezi největší poklady Česka, jako je Pražský hrad, zámek Kynžvart nebo hrad a zámek v Bečově. Rekonstrukce památky začala až v roce 2019 a trvala čtyři roky. Karlovarský kraj za ni zaplatil jeden a půl miliardy korun.
