Spisovatel a miminko nalezené v lese. Dojemný příběh prvního českého vánočního stromu

Obyčejná procházka se 22. prosince 1919 proměnila v drama. Ticho lesa náhle přerušil slabý, téměř neslyšný sten. „Bylo to dojemné naříkání, loučení se světem,“ vzpomínal později Těsnohlídek, autor slavné Lišky Bystroušky.

Nalezené dítě leželo mezi kořeny stromů jen v tenké košilce a čepečku, přikryté špinavou peřinkou. Tělo holčičky už bylo mrazem zmodralé. Šlo o sedmnáctiměsíční Lidušku Kosourovou, jejíž matka, zoufalá služka bez práce, ji v lese zanechala v naději, že dítě najde někdo bohatší a zachrání ho před hladem.

Muži na nic nečekali, dítě popadli a běželi s ním do vsi. Lidušku se podařilo zachránit. Později ji adoptovali manželé Polákovi a ona prožila dlouhý život v Praze – dožila se 78 let. Se svými zachránci se znovu setkala až v dospělosti.

Osudový objev a dánská inspirace

Pro Rudolfa Těsnohlídka se záchrana Lidušky stala životním tématem. „Říkal, že je v tom nějaká nespravedlnost. Že pro ty děti musí někdo něco udělat,“ popisovali jeho přátelé. Inspirovaný Kodaní, kde už od roku 1914 stával veřejný vánoční strom s kasičkou pro potřebné, mu tak v hlavě uzrál plán: postavit takový strom i v Československu – a výtěžek věnovat opuštěným a osiřelým dětem.

Těsnohlídek se rozhodl tuto tradici přenést do Československa. Pět let po nálezu Lidušky, 13. prosince 1924, se Brno dočkalo zázraku. Na náměstí Svobody se rozzářil první „Vánoční strom republiky“. Devatenáctimetrovou jedli přivezlo z bílovických lesů koňské spřežení. Tisíce lidí přicházely k pokladničkám pod stromem a nosily nejen peníze, ale i ošacení a hračky pro sirotky.

A sbírky rostly společně s nadějí.

Dětský domov Dagmar

Už za pět let, v prosinci 1929, se v Žabovřeskách otevřel Dětský domov Dagmar, financovaný právě z darů pod brněnským stromem. Dům nesl jméno královny Dagmar, známé svou dobrotou – stejně jako měl celý projekt nést dobrotu lidí, kteří věřili, že žádné dítě už nemá mrznout samo v lese.

Rudolf Těsnohlídek se však otevření bohužel nedožil. Jeho život provázela temnota, melancholie, stíny úzkostí a smrtí. Proto v lednu 1928, rok před dokončením domova, spáchal sebevraždu. Přesto právě on dokázal proměnit zoufalý příběh jedné holčičky v tradici, která přežila celé století. Přičemž dnes se každým rokem na náměstí Svobody znovu rozsvítí jedle – často opět z Bílovic. 

Příběh Lidušky není jen vzpomínkou na zázrak záchrany jednoho dítěte. Je připomínkou, že Vánoce mají smysl právě tehdy, když dokážeme vidět světlo v temnotě a když víme, že činy mohou měnit životy – a někdy i tradice.

Zdroje: iDnes, Objev Brno, Seznam

VIDEO: Karlův most nejen turistickou atrakcí, ale díky lampářům symbolem tradice a Vánoc (08. 12. 2017)