


Sovětský svaz, Sverdlovsk, duben 1979. Městem se šíří podivná nemoc. Lidé umírají v bolestech, pitevní protokoly mizí v trezorech KGB. Oficiální verze? Špatné hovězí. Skutečnost byla mnohem děsivější. Z tajné armádní laboratoře unikl neviditelný mrak spor antraxu. Stačilo, aby vítr foukl jiným směrem, a město by se stalo hřbitovem.
Dnešní Jekatěrinburg se během sovětské éry jmenoval Sverdlovsk. Právě tam v 70. letech, konkrétně v dubnu roku 1979, došlo k tragickému incidentu. Z tajného sovětského vojenského zařízení totiž nešťastnou náhodou unikly spory antraxu. Následky byly děsivé - oběti se počítaly na desítky.
Dnešní Jekatěrinburg se během sovětské éry jmenoval Sverdlovsk. Právě tam v 70. letech, konkrétně v dubnu roku 1979, došlo k tragickému incidentu. Z tajného sovětského vojenského zařízení totiž nešťastnou náhodou unikly spory antraxu. Následky byly děsivé - oběti se počítaly na desítky.
Ve Sverdlovsku se od konce druhé světové války nacházelo speciální zařízení, které pod záminkou produkce civilních medicínských a farmaceutických biotechnologií sloužilo jako oficiální zástěrka sovětského armádního programu vývoje a výroby biologických zbraní. Patřilo do rozsáhlé sítě státního podniku Biopreparat.

Na první pohled se zdálo, že jde o běžnou farmaceutickou továrnu. Až na ten nepatrný detail, že se tam pěstovaly spory Bacillus anthracis, bakterie způsobující onemocnění antrax (nebo také sněť slezinná).


Továrna, kde se spory pěstovaly, se nacházela uvnitř většího vojenského komplexu. Pohybovalo se zde mnoho zaměstnanců.
Na snímku: Vstupní kontrolní bod do Tábora 19 v Jekatěrinburgu, kde se továrna na antrax nacházela, dnes.
Na snímku: V obytné zóně vojenského areálu žili se svými rodinami vědci, kteří se podíleli na sovětském programu biologických zbraní.

V osudný pátek 30. března 1979 jeden z techniků odpolední směny při pravidelné údržbě odmontoval zanesený HEPA filtr ve ventilačním zařízení sušárny spor. Protože mu končila směna, odešel domů a na velínu nechal vzkaz vedoucímu následující směny, podplukovníkovi Nikolaji Černyševovi.
Černyšev měl informaci o filtru zanést do provozního deníku, ale neudělal to - buď byl přepracovaný, nebo se zkrátka již viděl doma.
Na snímku: Britští vědci v ochranných oblecích při práci s antraxem.

Velitel směny v pondělí 2. dubna nic netušil, a tak zahájil provoz bez namontovaného HEPA filtru, který by čistil od spor vzduch odcházející ze sušárny. Jeden z techniků si toho všiml, bohužel ale až za několik hodin.
Do okolí továrny uniklo přibližně několik kilogramů prachu obsahujícího antraxové spory, které se rozšířily k neobydlené průmyslové zóně a infikovaly tak převážně pracovníky z noční směny blízkých továren a dělníky, kteří v nedalekém baru zrovna slavili.
Na snímku: Varovný plakát vyvěšený ve Sverdlovsku v roce 1979. Obyvatelé dostávali varování před sibiřským antraxem, skutečnou příčinu se ale úřady snažily ututlat.

V období od dubna do května bylo zaznamenáno přes 96 nakažených, které v naprosté většině případů postihl zhoubnější plicní antrax. Vzhledem k tomu, že šlo o kmen bakterií, který byl určen pro vojenské účely, byl mimořádně odolný a nebezpečný - v důsledku toho 66 nakažených zemřelo.
Na snímku: Lékařská anamnéza Raisy Smirnovové (rozená Martemjanovová), 32leté pracovnice keramického závodu, která onemocněla antraxem 9. dubna 1979.
Nakažená žena trpěla velmi vysokými horečkami, ztrátou vědomí a týden byla dokonce v kómatu. V jejím případě nakonec pomohla speciální vakcína. Lékaři jí sice prozradili, co jí bylo, nicméně do propouštěcí zprávy uvedli pouze to, že šlo o sepsi, a přiměli ji k tomu, aby podepsala mlčenlivost na 25 let.
Po uplynutí lhůty v roce 2015 Smirnovová žalovala ministerstvo obrany a žádala kompenzaci, státní zástupci ale uvedli, že nemá doklady prokazující onemocnění antraxem. Žena přitom dodnes trpí chronickými plicními problémy, kvůli kterým opakovaně musí být hospitalizována.
Na snímku: Letecký pohled na Centrální městskou nemocnici č. 40 ve Sverdlovsku, kde se většina nakažených léčila.
Podobné praktiky jako u výše zmíněné ženy nebyly ničím neobvyklým. Téměř všechny lékařské záznamy o průběhu onemocnění u nakažených totiž KGB stornovala. Agenti převlečení za lékaře poté roznášeli rodinám pozůstalých zfalšované úmrtní listy.
Na snímku: Zdravotní sestra v bílém plášti a čepci připravuje injekce v procedurální místnosti městské klinické nemocnice č. 40 ve Sverdlovsku.
Podmínky v nemocnici byly příšerné. Zdravotníci pracovali bez ochranných obleků, pouze se dvěma plášti a improvizovanými rouškami. Injekční stříkačky se musely sterilizovat vařením, protože jednorázové tehdy nebyly k dispozici.
Na snímku: Zdravotní sestra v bílém plášti a čepci upravuje infuzi u lůžka hospitalizované pacientky v městské klinické nemocnici č. 40 ve Sverdlovsku.
Městská nemocnice musela během jediné noci vyhradit celé oddělení a vytvořit improvizovaný infekční lazaret pro 500 osob. Mnoho pacientů vyžadovalo nepřetržitou péči, zdravotníci pracovali ve čtyřiadvacetihodinových směnách a často spali přímo na chodbách nemocnice. Kvůli riziku nákazy totiž raději nechodili domů.
I přes tyto hrůzné okolnosti lze ale mluvit o štěstí. Kdyby toho dne foukal vítr jiným směrem, zanesl by spory do obydlené oblasti města a obětí by nejspíš byly tisíce.
Na snímku: Petr Burgasov, hlavní státní hygienický lékař SSSR, architekt dezinformační kampaně během sverdlovského incidentu.
Úřady se pochopitelně snažily celou záležitost zamést pod koberec. V dubnu 1979 proto bylo oznámeno, že zdrojem nákazy je kontaminované maso, které pocházelo z nemocného dobytka. Této verze se poté vyšší místa držela roky.

Na snímku: Úmrtní list občanky Alexandry Michajlovny ze Sverdlovsku, která zemřela 13. dubna 1979 ve věku 65 let.
Jako oficiální příčina úmrtí ženy je v dokumentu uvedena diagnóza „sepsis 002“ – krycí kód, který sovětské úřady používaly pro oběti antraxu, aby zakryly pravou příčinu epidemie. Stejný kód se objevoval také v pracovních neschopenkách přeživších.
Teprve po pádu SSSR v roce 1992 bylo možné nahlédnout do autentických pitevních protokolů, které prokázaly inhalační antrax jako skutečnou příčinu úmrtí. Úmrtní listy s kódem „sepsis 002“ se později staly důkazem rozsahu sovětského utajování.
Na snímku: Harvardský biolog Matthew Meselson (uprostřed) s ruskými spolupracovníky na hřbitově ve Sverdlovsku během terénního výzkumu v roce 1992 nebo 1993. Tým na kapotě automobilu studuje mapy a dokumenty, na nichž zaznamenávají přesnou lokalizaci hrobů obětí antraxové epidemie z dubna 1979.
Na snímku: Boris Jelcin, prezident Ruska
Teprve v květnu roku 1992 někdejší ruský prezident Boris Jelcin oficiálně přiznal, že v Sovětském svazu probíhal tajný program vývoje biologických zbraní.

Kožní antrax začíná jako nenápadný svědivý pupínek. Postupně se z něj ale stává velký a bolestivý vřed, který vypadá jako spálenina. Dostavuje se také otok.
Na snímku: Sverdlovsk v éře studené války, pohled na centrum města
Plukovník Černyšev, který byl za incident zodpovědný, za něj nikdy nebyl souzen a nečekal ho ani žádný jiný postih. Oficiálně totiž k žádné nehodě v továrně nikdy nedošlo.



Hackerská skupina s vazbami na Írán v pátek oznámila, že se nabourala do osobní e-mailové schránky ředitele amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Kashe Patela. Informovala o tom agentura Reuters. Na internetu hackeři zveřejnili mimo jiné Patelovy fotografie a životopis. Představitel amerického ministerstva spravedlnosti útok potvrdil a doplnil, že materiály jsou zřejmě autentické.



Úterní finále play off o mistrovství světa mezi fotbalisty Česka a Dánska v Praze je vyprodané. Fanoušci odpoledne vykoupili poslední zbylé vstupenky.



Kyjev a Rijád podepsaly dohodu o obranné spolupráci. V pátek to oznámil na síti X ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který je na návštěvě Saúdské Arábie. Dohoda má podle něj položit základ pro budoucí kontrakty, technologickou spolupráci a investice.



Ministr školství Robert Plaga (za ANO) zatím neuvažuje o odvolání svého náměstka Zdeňka Kettnera (SPD) kvůli sdílení falešné fotografie s předsedou spolku Milion chvilek pro demokracii Mikulášem Minářem a teologem Tomášem Halíkem. Domluvil se s ním na omluvě, jež by podle Plagy měla mít adekvátní formu, například osobního setkání. Sám Halík by ale považoval Kettnerovo odvolání za adekvátní.



Veřejnost je v očekáváních od koaliční vlády ANO, SPD a Motoristů výrazně rozdělená. Zlepšení situace v zemi očekává 32 procent obyvatel, stejný podíl se naopak obává zhoršení a 36 procent výraznou změnu nepředpokládá. Vyplývá to z březnového průzkumu agentury STEM pro CNN Prima News.