"Včera tady byl koncert, tak zrovna uklízíme," říká 32letý Mateo, který od srpna minulého roku žije ve squatu v nizozemském Groningenu. S Angličanem, pěti Holanďany a jednou Polkou vytvořili z bývalé čističky odpadních vod na okraji města úspěšné komunitní centrum Waterskaap Social Center Groningen. "Tady je program na celý měsíc," ukazuje na zarámovaný přehled akcí na stěně.
Pořádají veřejné i neveřejné akce s různou tematikou i underground techno party a koncerty. "Chodí sem jak studenti z místní univerzity, tak domácí. Občas je tady velice zajímavá směs lidí všeho druhu," říká Mateo, zatímco si zapaluje cigaretu.
Deset let žil ve squatu v Barceloně, pak ve Francii a cestoval ve své obytné dodávce. I když původně studoval sociologii, studium jenom s cílem úspěšné kariéry mu nedávalo smysl. Po prvním ročníku se tak vydal stopem do zahraničí a postupně se začal živit jako zvukař, stage builder nebo instalatér solárních systémů.
"Pokazila se mi dodávka a potřeboval jsem si rychle vydělat peníze. Kamarád mi tak nabídl, že můžu s ním pracovat v nizozemské firmě, která montuje solární panely," popisuje Mateo, jak se dostal do Groningenu.
Část roku pracuje, část cestuje
"Měl jsem tady pronajatý pokoj a jednou večer jsem se šel projít se psem cestou, kterou jsem ještě neznal. Tak jsem narazil na opuštěnou budovu, kterou právě skupina místních lidí otevírala," říká. Squat začal navštěvovat častěji, poznával se s místními a na základě svých zkušeností začal budovat základy budoucí komunity. Obytnou dodávku nahradil kamionem, který si přebudovává na bydlení.
"Část roku pracuju a část žiju jako nomád cestováním po Evropě spolu se sound systémem a blízkými přáteli, kteří sdílejí podobné hodnoty. Jsme jako velká rodina," popisuje Mateo, který momentálně "kempuje" u budovy, kde pořádají pravděpodobně nejvíc alternativních a nekomerčních akcí v Groningenu.
"Dělám zvukaře a starám se o stage," říká Mateo ve velké místnosti, kde se nachází bar, stage, fotbálek, a když nejsou koncerty, tak také židle a stoly k posezení. Techno party se odehrávají v podzemí, kam se návštěvníci dostanou po schůdcích pod stagí.
"Až sem byla voda," ukazuje Mateo už v podzemních prostorách k modré trubce. "Odčerpávali jsme ji dva měsíce," popisuje s tím, že do budovy také zavedl veškerou elektřinu a na střechu umístil solární panely. "Jediný problém je tady s pitnou vodou, máme jen užitkovou," říká. Pitnou vodu tak řeší její dopravou ve speciálních nádobách.
Místo squatu budou byty
Za sebou mají právě Pigeon festival, kterého se účastnilo až 600 lidí a hráli na něm experimentální hudbu, akustiku, punk i freetekno. Alespoň jednou týdně pořádají koncerty nebo v neděli vaří veganskou kuchyni s tím, že kapelám i squatu můžou návštěvníci dobrovolně přispět.
S místními nemají problém, protože se čistička odpadních vod nachází ve vzdálenosti od obytné části. V současné době budova patří vodárenské společnosti, která ji plánuje zbourat pro potřeby developerů a postavit místo ní byty. "Je to součást velkého urbanistického projektu. Netýká se to jenom nás, ale taky okolních zahrádkářů, chovatelů ovcí a cvičiště pro psy," říká Mateo.
"V říjnu přijde poslední letošní kontrola a rozhodne se, co a jak. Budovu nemůžou zbourat, pokud jsou v ní netopýři, tak uvidíme," říká Mateo, který nechce svou tvář ukázat na kameru, protože stejně jako v Česku je i v Nizozemsku squating nelegální.
"Realita je ale taková, že pokud obýváte v Nizozemsku budovu, která je ve veřejném vlastnictví a nic se s ní neděje, není to takový problém," vysvětluje muž původem z Bratislavy. "Domů se vracím jednou za rok, to mi stačí. Kdybych tam měl žít, byl bych frustrovaný stejně jako před lety. Stačí mi, když si zapnu zprávy a vidím, že se pořád řeší ty stejné věci, a možná ještě horší," míní.
Jak si každý udělá, tak každý má
Právě myšlenka komunitního žití dává Mateovi smysl. "Přijde mi absurdní myšlenka, že se člověk narodí, pak studuje a celý život pracuje. V dnešní době navíc některé střední obchodní školy spolupracují s konkrétními firmami tak, aby šel člověk přímo pracovat k nim. Stráví tam celý život a má tři týdny svobody za rok, která je navíc limitovaná jeho výdělkem," uvažuje Mateo, který se snaží hledat alternativu k současnému světu.
"Nedokážu si představit, že bych žil v bytě. Jako producent elektronické hudby bych asi neměl dobré vztahy se sousedy. Nesnáším omezování sebe i druhých," říká s tím, že bydlení ve squatu rozhodně nepovažuje za neútulné. "Jak si každý udělá, tak každý má. Ve Španělsku jsem žil na velmi příjemných místech," podotýká.
"Tady máme útulno každý ve svém karavanu a budova slouží jako společné prostory," dodává na závěr s tím, že už bude muset s rozhovorem končit, protože jej čeká online pohovor. "Je to na zvukaře na jeden festival v Nizozemsku," říká Mateo, zatímco si před stagí chystá stůl a židli a začte se do papíru s poznámkami.
