Schovka v pátém patře. V centru Prahy znovu boduje legendární jídelna s jídly za pár korun

„Klasická jídelna, kde se rychle, levně a hlavně kvalitně najíte,“ shrnuje jednou větou Jídelnu U Rozvařilů její provozní David Šotka, se kterým se setkáváme přímo v „táckovně“. A právě tahle jednoduchá definice se tu každý den potvrzuje v praxi.

I proto nevadí, že se nenachází na úrovni ulice a zákazníci k ní musí vyjet až do pátého patra.

Související

15 fotografiíProhlédnout si 15 fotografií

Retro frčí. Na Žižkově přes 30 let boduje cukrárna s dezerty za pár korun i skrytou zahrádkou

Pomáhá však i vyhlášená značka. U Rozvařilů má totiž v Praze váhu už od první republiky. I když při pátrání v archivech majitelé společně s provozním zjistili, že její kořeny sahají až do středověku, kdy na okraji tehdejší Prahy – v oblasti dnešní Florence – stával pivovar a hostinec téhož jména. „A právě ten historický přesah místa mě hrozně baví,“ říká Šotko.

„Myslel jsem si, že to je prvorepubliková záležitost. Ale sahá až do středověku. Díky této silné historii a dobrému jménu nám tak stačilo říct, že Rozvařilové jsou zpátky v Bílé Labuti – a bylo to,“ přiznává s úsměvem.

Fronty se nebojte

Ve všední dny tak není neobvyklé, že se již před jedenáctou před výdejem tvoří fronta, která na první pohled může odradit. A někteří se kvůli ní prý opravdu otočí na patě. Zbytečně. „Ta fronta odsejpá. Všichni jdou na rychlý oběd, většinou po jednom, a jsme schopní ji odbavit opravdu rychle, i když se to možná na první dobrou nezdá,“ vysvětluje provozní.

A co víkendy? U nich se tempo mění. Přicházejí totiž rodiny a více táců znamená pomalejší výdej, což nevadí, protože v sobotu a neděli nikdo nespěchá. A právě tyto dny jsou zatím největším překvapením. „Víkend co víkend máme víc a víc hostů. Celé rodiny chodí na kachnu nebo na sladké knedlíky,“ popisuje Šotko. A zatímco na legendární českou slanou variantu chodí dospěláci, děti se těší právě na sladkou dobrotu politou máslem.

Cena jako anomálie

Obecně je však vítězem svíčková. „To je klasika, která tady boduje na plné čáře,“ říká provozní. Jídelní lístek stojí také na silném hovězím vývaru, vepřových výpečcích, řízku nebo guláši. A překvapením se pak staly kapří hranolky: jídlu, které by leckdo čekal spíš jako okrajovou položku. „Hosté se kvůli nim vracejí. Dokonce i lidé, kteří nežijí v Praze, sem přijedou jen kvůli nim. To jsem opravdu nečekal,“ přiznává Šotka. A kapr přitom pochází z jejich vlastního chovu.

Další suroviny si podnik vozí přímo od farmářů. Právě to jim umožňuje držet cenu i kvalitu pod kontrolou - průměrná cena oběda se drží kolem 135 korun, což je v centru Prahy téměř anomálie.

Tuto částku se snaží držet i kvůli filozofii podniku, která stojí na třech pilířích: rychlost, cena, kvalita. Zní to jednoduše – realita je složitější. „Kvalitu držíme díky skvělému týmu. Horší je udržet rychlost a nízkou cenu. Třeba časem budeme muset zareagovat na to, co se děje ve světě a zdražení se nevyhneme. Ale doufáme, že ne,“ přiznává.

Všichni u jednoho stolu

Možná největší kouzlo Rozvařilů ale nespočívá v jídle a ceně, nýbrž v klientele. U jednoho stolu – nebo v řadě „táckovny“– se tu totiž potkávají lidé, kteří by se jinde minuli. Třeba studenti, dělníci v montérkách, úředníci v oblecích, senioři i rodiny s dětmi. „Máme opravdu kompletní klientelu. Od studentů, kteří říkají, že máme ceny jako v menze, ale lepší jídlo, až po štamgasty, kteří sem chodili už dřív,“ uvádí Šotko s nadšením.

Právě štamgasti byli prvními, kdo návrat značky bedlivě sledoval. „Nejdřív nás zkoušeli. Ale chválí nás a drží nám palce. Občas si postěžují, že organizace jim seděla spíše u předchozího provozu, kam mají dávat tác a podobně. Máme otevřeno teprve tři měsíce, takže stále vychytáváme mouchy,“ popisuje.

Nový prostor, stará duše

I když se najdou drobné kritické komentáře, pochvaly převažují - třeba na adresu interiéru. Právě ten prošel výraznou proměnou. Zmizel unavený duch devadesátých let a nahradil ho světlý, čistý prostor s odkazem na první republiku. Retro skanzen tady ale nehledejte - jde o moderní jídelnu s respektem k historii: český design, jednoduchost, funkčnost. „Chtěli jsme se cítit dobře – a zároveň zachovat úctu k tradici,“ doplňuje provozní.

Zajímavým kontrastem je pak hudba. Místo prvorepublikového swingu tu zní spíš hity druhé poloviny 20. století. „Chtěli jsme tu mít hudby z první republiky, ale ty staré nahrávky nemají takovou kvalitu. A tohle lidi baví,“ doplňuje. A tak si hosté pochutnávají u Zagorové, Gotta, Olympicu, Neckáře a dalších hvězd.

Velké plány i síla prostoty

Dřívější lidové jídelny, které prakticky vymizely, v posledních letech zažívají návrat. A nezastaví je ani fast foody či food courty, které zaplavily obchodní centra. „Lidé jsou uspěchaní. Nechtějí sedět dvě hodiny na obědě. Ale zároveň nechtějí fast food. Chtějí kvalitnější jídlo - omáčku, maso, knedlík,“ myslí si Šotko. Proto právě tady vidí budoucnost: „Jídelny mají určitě potenciál. Když se trefí místo.“ A Rozvařilové dokonce míří dál. Druhá pobočka má vzniknout ve Vodičkově ulici. A tím jejich ambice nekončí.

A co by si lidé měli za pár let vybavit, když se řekne U Rozvařilů? „Že se dá kvalitně najíst za rozumnou cenu i v centru Prahy,“ říká. Možná je to prosté, ale právě v té prostotě je síla. Někdy totiž klasická svíčková na tácu potěší více, než bůhvíjaký pokrm v luxusní restauraci.

„I proto by nás lidé měli přijít vyzkoušet. Věřím, že to stojí za to,“ uzavírá Šotko.

VIDEO: „V Česku je deset restaurací světové úrovně, na michelinskou hvězdu se nadřou,“ říká šéfkuchař Punčochář

Zdroj: autorský text