Rozhovor – Před několika dny byl v zimbabwském národním parku napaden místním lvem průvodce, který svým zraněním v nedaleké nemocnici podlehl. Svým činem však zachránil šest turistů, místní obyvatelé ho proto označují za hrdinu.
Když šelma v parku zaútočí na člověka, jde podle hlavního zoologa z liberecké zoo Luboše Melichara především o lidské pochybení.
"Člověk jako živočišný druh není pro lva zajímavý. Přiblížím-li to za pomoci čísel, tak určitě neplatí, že pokud potkáte v Africe lva, tak on na vás v deseti případech z deseti zaútočí," vysvětluje a v rozhovoru pro Aktuálně.cz dodává, že pokud dojde k podobnému incidentu, vždy jde o lidské pochybení.
Aktuálně.cz: Před pád dny napadl průvodce v národním parku v Zimbabwe lev. K incidentu došlo, když se spolu se šesti turisty přiblížil ke skupině lvů s mláďaty. Šlo o neopatrnost?
Luboš Melichar: O neopatrnost šlo v každém případě. Zároveň například my v zoologické zahradě razíme pravidlo, že pokud se něco takového stane, šlo jednoznačně o pochybení člověka. Chovatel v takovém případě neodhadl správně situaci a aktuální podmínky. Případ, který se stal v Zimbabwe, si ale netroufám hodnotit. Pouze jsem o tom četl, ale nebyl jsem u toho. Přejaté informace navíc nemusí odpovídat absolutní skutečnosti.
A.cz: Vedení národního parku čin průvodce označilo za hrdinský. Vnímáte to také tak?
Samozřejmě nemíním toho člověka nijak dehonestovat. Přišel o život, ale je dobré připomenout, že bohužel od základu chyboval a musel za to zaplatit. Znovu ale připomínám, že jde o takové to hodnocení od stolu tady v kanceláři.
A.cz: Může být safari v dnešní době ještě něčím přínosné?
Už dávno pominuly doby, kdy lidé navštěvovali tato místa proto, aby se dozvěděli něco o životě zvířat a aby se jim dostali co nejblíže. Tento trend ale známe bohužel už i ze zoologických zahrad. Z původního místa poznání se stala atrakce a prestižní záležitost. Nějak moc nevím, co si mám myslet o člověku, který zastřelí lva, jeho kůži si pověsí nad krb a chlubí se jí kamarádům. Podle mě jde o jistou zvrácenost. Takže pokud někdo říká, že tento způsob komerce může v konečném důsledku zvířatům pomoci, nejsem moc ochotný tomu uvěřit. V zásadě by ale safari mělo přínosem být. Otázkou je, zda to tak v reálu funguje. Když do národního parku přijedou turisté, je jasné, že přivezou peníze. Jak moc jsou důležité pro chod, posoudit neumím.
A.cz: Jak velký dopad má safari na zvířata?
Je jim neustále ukrajován jejich životní prostor, který je už sám o sobě kvůli civilizačnímu vývoji značně zmenšený. Zvířata v současnosti nemají možnost mít takové teritorium jako za normálních okolností, což jim do určité míry zabraňuje reagovat přirozeně. K tomu si připočítejte, že navzdory své přirozenosti jsou mnohem víc v kontaktu s lidmi, za celý rok se tam navozí desítky a až stovky turistů. Všechny tyto aspekty pak samozřejmě mohou vést k tomu, že dochází k podobně vyhroceným situacím.
A.cz: Podobné případy navíc mnohdy končí exemplárním utracením zvířete. Co si o tom myslíte?
Utrácet zvíře, protože napadlo či zabilo ošetřovatele, asi není úplně etické. Do určité míry může jít o úlitbu veřejnosti.
A.cz: Došlo i ve vaší zoologické zahradě k napadení člověka?
Ano, i u nás se to stalo. Naštěstí ne s takovými dramatickými následky. Nikdo nezemřel. Samozřejmě jsme nepřistoupili ani k utracení zvířete. Musím říct, že ani já, ani pan ředitel jsme o tom neuvažovali. Šlo jasně o lidskou chybu, za kterou rozhodně nemůžeme trestat zvíře, které je na nás naprosto závislé. Je odkázané na to, co mu dáme nažrat, jaké mu poskytneme podmínky a jak ho vybavíme sociálně. Všechny tyto podmínky navíc musí přijmout, protože my to po něm chceme.
A.cz: Existují nějaké bezpečnostní zásady, kterými se má ošetřovatel řídit?
Základem je proškolený a erudovaný chovatel, který je proti podobným excesům vybavený. Všechno se ale odvíjí od člověka. Tahle práce s sebou samozřejmě vždy ponese svá rizika, nikdy nebudete mít 100procentní jistotu, že se nic takového nemůže stát.
A.cz: Zhruba před rokem utekl ve vaší zoo z klece levhart. Jak k tomu došlo?
Šlo o naprosto skvělého ošetřovatele, který tu pracoval s přestávkami už 16 let. Takže když si vynásobíte 16 let pracovními dny, pak jde opravdu o desítky tisíc hodin. Za celou tu dobu nepochybil, až na ten jeden jediný případ. Navíc sněžný levhart není agresivní zvíře a také byl do několika málo minut zpět v kleci. Samozřejmě vzhledem k tomu, jaké jsme zařízení, musíme ke všemu přistupovat zodpovědně a profesionálně. Pro mnoho situací máme také zpracovány krizové plány.
A.cz: Co bývá hlavní příčinou agresivních výpadů velkých šelem?
Faktory, které to způsobují, jsou v přírodě i v zoologické zahradě velmi podobné. Pouze v případě zoo jsou ty faktory o dost citlivější, a to kvůli mnohem menšímu prostoru, na kterém zvířata žijí. Například šelmy v divoké přírodě z člověka respekt mají, v zoo moc ne. Nemají pro to důvod, člověka mají spojeného s tím, že do jejich života patří.
Hodně často se v souvislosti s takovými případy mluví o ochraně teritoria, ale já si to moc nemyslím. Když ošetřovatele ve výběhu napadne tygr, strhá ho a zabije, nemyslím si, že by to bylo kvůli ochraně teritoria. Podle mého šelma spíš ve výběhu objevila něco, co tam momentálně nemělo co dělat, a zaútočila na základě vrozeného instinktu. Kořist se pro něj v té chvíli stává do určité míry hračkou a do určité míry si na ní vyventiluje stres. Každopádně to podle mého není, protože by si chránila svoje teritorium.
A.cz: Mají šelmy z člověka respekt?
Spíš je to tak, že člověk jako živočišný druh není pro lva zajímavý. Dále i protože v urbanizované africké přírodě je člověk určitým středobodem, významným prvkem a zvířata to tak respektují. Není to ale respekt takového druhu, že pokud na lva zařvete, tak on se lekne a uteče. Přiblížím-li to za pomoci čísel, tak určitě neplatí, že pokud potkáte v Africe lva, tak on na vás v deseti případech z deseti zaútočí. V takovém případě by totiž půlka Afriky už byla mrtvá.
