Radku, začal bych tím, co se už týká každého z nás: Dá se i z mobilu vytisknout kvalitní, a navíc i velká fotka?
Samozřejmě. Pokud jde o rozlišení a ostrost, s mobily není při tisku vůbec žádný problém. Občas se ale setkáváme s tím, že lidé mají telefon nastavený tak, aby snímal v menším rozlišení, protože na malém displeji to vypadá i tak dobře. Když pak chtějí fotky vytisknout, zjistí, že je to na kvalitní tisk málo.
Dnes je u fotografií pořízených mobilním telefonem obvyklé rozlišení 12 megapixelů. Jak velký se z toho dá vytisknout obrázek?
Tak velký, jak potřebujete. Už z fotografie, která má šest megapixelů, je možné udělat jakkokoli velký tisk. Platí to, pokud se na obraz budete dívat ze vzdálenosti, která je stejná jako jeho úhlopříčka nebo větší (což je většina případů). Vychází to z možností lidského oka.
Jaké jsou nejčastější problémy, které fotografové řeší při tisku a jak jim předejít?
Asi nejčastější bývá to, že jim fotografie při tisku vyjdou tmavší, než chtěli. Když máte notebook nebo telefon s OLED displejem, monitor je přesvícený a udělaný tak, aby na něm všechno vypadalo krásně a šťavnatě. Papír, na který se tiskne, ale nesvítí. Pokud na tom přesvíceném monitoru upravíte fotku a my ji vytiskneme, vyjde tmavší. Kdyby měla zaznít nějaká jednoduchá rada, tak by zněla: Pokud monitor nemáte zkalibrovaný, alespoň si vedle něho zkuste položit papír a pak stáhnout jas, aby bílá na monitoru nezářila o moc víc než ta na papíře.
Změnily se nějak fotografie, které vám procházejí pod rukama, za těch více než deset let, co se tisku věnujete?
Velmi patrný byl přechod fotografů na bezzrcadlovky, které jsou oproti klasickým zrcadlovkám modernější a technologicky vyspělejší. Když tisknete fotky od nějakého dobrého profesionálního portrétního fotografa, o kterém víte, že přešel na bezzrcadlovku, hned si všimnete, že jsou prostě lepší, dokonale proostřené a s vysokým rozlišením detailů.
A pokud jde o fotky z mobilu?
Před deseti lety nebylo možné dobře vytisknout fotku z mobilu. Když vám dnes někdo pošle třeba rodinnou fotku, museli byste hodně zkoumat, jestli je z mobilu, nebo z klasického fotoaparátu.
Když tisknete, musíte si zvolit povrch snímků - lesklý, nebo matný. Jak si vybrat to správné?
Lesk dodává fotografiím větší kontrast a barvy jsou šťavnatější. Mat zase nemá odlesky, takže fotka vypadá dobře pod jakýmkoliv úhlem, i když si ji třeba pověsíte na zeď proti oknu. Lesklejší povrchy bývají odolnější než ty matné. Takže při rozmýšlení je dobré uvědomit si, co chci s fotkou udělat, kam ji chci pověsit a jak moc s ní chci manipulovat. Když chcete fotku zarámovat pod sklo, je lepší použít tisk na matný papír. Lesklá fotka se v rámu vždycky vlní a pak to vypadá strašně. Matná fotka se sice zvlní také, ale není to tolik vidět.
Pokud by člověk nechtěl, aby se fotky kroutily, dají se nalepit na pevnou desku, je to tak?
Určitě. Pokud chcete mít fotku někde pověšenou, je lepší nechat si ji nalepit (nakašírovat) na desku (bývají plastové nebo z kombinace plastu a hliníku). Jinak nedosáhnete toho, aby se fotografie nevlnila. My většinu námi tištěných fotografií kašírujeme. Bez lepení je nejlepší fotku zavěsit do pasparty, má to však význam hlavně u cenných tisků, které chceme ochránit a archivovat.
Na co všechno můžete tisknout?
Díky našemu novému stroji na UV tisk úplně na všechno, co je rovné. Jsme schopni tisknout třeba i na sklo, textilie, hliník, dřevo - opravdu na cokoliv.
Všiml jsem si tady mezi vzorky i reprodukce obrazu, která má plastické tahy štětcem, jako by to byla skutečná olejomalba. To je také tisk?
Ano, inkoust jde na sebe vrstvit. Pokud máme naskenovaná data včetně reliéfu, dokážeme vytisknout reprodukci obrazu, na které jsou vidět vystupující tahy štětcem i struktura plátna jako na originálu. V zahraničních galeriích se teď dokonce objevuje trend, že vystavují právě takové kopie. Lidé si na ně mohou sáhnout a vnímat hmatem tahy štětce. Je to zajímavý zážitek, sáhnout si třeba na Van Gogha. Další věc, pro kterou má tento typ tisku využití, je třeba Braillovo písmo.
Momentálně běží dvě velké fotografické výstavy, na kterých jste pracoval - Czech Press Photo (do 31. července) a Czech Nature Photo (do 3. října). Kdy jste začal tisknout výstavy Czech Press Photo?
Bylo to v roce 2016. Ředitelka společnosti Czech Photo Veronika Souralová tehdy soutěž převzala od zakladatelky Daniely Mrázkové. Právě tehdy přešlo Czech Press Photo na nový systém a snímky se do soutěže začaly posílat v digitální podobě (do té doby porota hodnotila hotové fotografie na papíře). Potřebovali někoho, kdo by pak pro ně vytiskl výstavu. Byl jsem tehdy ve správný čas na správném místě. Měl jsem kapacity, zkušenosti a byl jsem ochotný do toho jít, protože ono to není málo práce.
Jak dlouho před výstavou na zpracování fotek začínáte pracovat?
Zhruba dva týdny před instalací výstavy Czech Press Photo dostaneme balík vybraných fotografií v digitální podobě. Musíme je připravit k tisku, nazvětšovat do formátu výstavních rámů, vytisknout, nařezat, zabalit a odeslat. Obvykle je to něco kolem čtyř set fotek.
Připravujete dodané fotografie nějak speciálně pro tisk?
Nijak je neupravujeme, protože je to žurnalistická fotografie. Nemůžeme do ní zasahovat a ani bychom nechtěli, protože nevíme, jaký byl autorův záměr. Kontrolujeme ale, jestli dodané snímky mají dostatečné rozlišení a jestli v nich není něco špatně. Občas se stane, že se třeba mezi ostatní zatoulá fotka, která má nízké rozlišení (třeba 1000 pixelů), což je pro tisk málo. Náš systém máme zkalibrovaný a technologie, kterou používáme, je kvalitní, takže pokud byla fotografie dobrá na vstupu, vychází dobře i tisk.
Když jsi vzpomenete na výstavy Czech Press Photo, které jste dělali na Staroměstské radnici a teď v Národním muzeu, byla některá z nich výjimečná tak, že vám utkvěla v paměti? Mám na mysli třeba ročník, kdy jste výstavní prostory zdědili po úspěšné výstavě Sluneční králové.
Na radnici to bylo v podstatě pořád stejné. Rozložení fotografií a jejich počet se příliš neměnily. V muzeu si jde s rozložením výstavy víc pohrát. Třeba Sluneční králové, o kterých jste mluvil, využívali v expozicích boxy, do kterých se dalo vstupovat - ty pak přejala i výstava Czech Press Photo. Tiskli jsme tehdy velké polepy a kromě boxů jsme dělali i polepy zdí - byly to tisky vysoké čtyři metry.
Sponzorujete jednu z kategorií, nazvanou Grant Prahy. Proč jste si ji vybral?
Začal jsem ji sponzorovat asi dva roky poté, co vznikla. Líbí se mi, že podporujeme konkrétní umělce a že je naše značka spojena s jednou z nejprestižnějších cen v rámci Czech Press Photo. Grant Prahy je výjimečný v tom, že dává možnost vítěznému fotografovi vytvořit něco, co tady před soutěží nebylo. Je výzvou a podporou k další práci. To ostatní kategorie nemají. Lidé se mě v této souvislosti často ptají, jestli vybíráme vítěze. Nevybíráme, vítěze Grantu Prahy na základě doporučení poroty vybírá pražský primátor. Nemáme na to žádný vliv, jen pak vítězi rádi vytiskneme výstavu.
Pracujete ještě i pro jiné podobně velké projekty?
Pro společnost Czech Photo tiskneme mnoho dalších výstav, pravidelně je to třeba Czech Nature Photo. Ale spolupracujeme i s takovými institucemi, jako je Národní galerie, tiskli jsme pro Poslaneckou sněmovnu a také pro různá mimopražská muzea a galerie. Dalo by se říct, že v podstatě každý, kdo potřebuje vyřešit výstavu, kde jsou hodně velké a kvalitní tisky, jde k nám. Na poli velkoformátového tisku používáme technologii, která patří k tomu nejlepšímu, co je momentálně dostupné. Instituce se na nás obrací opakovaně a já si toho velice vážím. Jedna z posledních věcí, které jsme tiskli na velkoformát, byly třeba fotografie pro výstavu Dana Materny, která je nyní k vidění v nově otevřeném Musoleu Davida Černého v budově bývalého lihovaru na Smíchově. Jde o snímky z lihovaru z doby, než ho přestavěli. Tiskli jsme deset obrazů formátu 2 × 3 metry.
Říkal jste, že pracujete na projektu pro Národní galerii. Prozradíte, o co se jedná?
Na podzim se chystá velká výstava slavného českého barokního malíře Petra Brandla ve Valdštejnské jízdárně. Její významnou součástí budou jeho obrovské oltářní obrazy, které dodneška zdobí mnoho kostelů. Národní galerie chce mít na výstavě originály a řada kostelů je ochotna je na výstavu zapůjčit, pokud dostanou reprodukci, která obraz po dobu výstavy nahradí. My teď deset takových reprodukcí vyrábíme. Věřím, že pokud nebudete vědět, že jde o reprodukci, ani si toho nevšimnete.
Podklady pro tisk vám dodává Národní galerie?
Ano, a je potřeba říct, že jsou opravdu dokonalé. V tom obrovském formátu mají vysoké rozlišení 300 dpi a je vidět každá prasklinka v malbě. Fotí to přímo v kostele, kde obraz visí.
Začínal jste jako fotograf. Pořád ještě fotíte?
Téměř ne, protože mi podnikání zabere spoustu času. Navíc mi prochází rukama hodně dobrých fotek a já vím, že se svými časovými možnostmi a schopnostmi bych nebyl schopen pořídit lepší. Mám to tak, že když v něčem nemůžu hodně dobrý nebo nejlepší, tak mě to prostě úplně nebaví. Proto jsem si vybral tisk. Nefotografoval jsem profesionálně dlouho, bylo to do roku 2010. K tisku jsem se dostal tak, že jsem nebyl úplně spokojený s tím, jak mi jinde tiskli moje fotografie - pokud se něco nepovedlo, tak mi vždy řekli, že je to moje vina, že jsem dodal špatná data.
Chtěl jste mít kvalitní fotky, takže jste si koupil profesionální tiskárnu a začal si je tisknout sám?
Ano. V té době jsem se na fotografickém veletrhu seznámil s firmou Fomei a s produkty, které nabízí. Dodneška je to můj hlavní dodavatel, který mi umožňuje dělat věci tak dobře, jak si to sám představuji. Pořídil jsem si tehdy velký metrový plotr - teď máme samozřejmě mnohem větší, ale v té době to byla velká tiskárna a stála opravdu hodně peněz. Když už něco takového máte, musí si to na sebe vydělat a to jen tiskem mých vlastních fotografií nebylo možné. Takže jsem kolem toho začal stavět byznys.
Už tehdy jsem byl přesvědčený, že fotograf nemá přemýšlet o tom, jak připravit data. I dnes se mě lidé často ptají: Jaké potřebujete rozlišení, jaké parametry mají splňovat podklady pro tisk? A já jim říkám: Pošlete mi nejlepší kvalitu, kterou máte, a my si s tím poradíme. Právě s touto filozofií jsem podnikání zakládal. V té době navíc ještě nebylo moc služeb, které by dokázaly vytisknout i zarámovat fotografii, pokud vůbec nějaké byly. Rozhodl jsem se, že fotografům nabídnu plný servis: Někam nahraješ fotku a domů ti dorazí hotový zarámovaný obraz. Dnes už je to běžné, ale tehdy to tak nebylo.
