Aktuálně.cz: Pro televizi jste natočil úspěšné seriály Okresní přebor a Čtvrtou hvězdu, v únoru měl premiéru váš celovečerní film Kobry a užovky a teď jste se vrhl na seriál pro internet. Proč?
Jan Prušinovský: Já jsem vlastně letos nechtěl dělat vůbec nic. Měl jsem toho spoustu před tím a plánoval jsem si roční pauzu, během které jsem se chtěl věnovat novým projektům. Když za mnou přišel Milan Kuchyňka s nabídkou natočit internetový seriál, neodolal jsem. Říkal jsem si, že přesně tohle je pro mě v tenhle moment ideální. Máte možnost vyzkoušet si něco jiného a velice specifického. Navíc s úplně jinými lidmi.
A.cz: Natočit internetový seriál bylo pro vás tedy především výzvou?
Přesně tak. Rád se vrhám do nových věcí a nebráním se ničemu, co pro mě má jistou přitažlivost a obsah. Internet se navíc v současné době neuvěřitelně posouvá dál, obzvlášť v zahraničí. Například seriál Narcos, který běží na Netflixu, je podle mého to nejlepší, co letos vzniklo, a jde o čistě internetovou produkci.
A.cz: Česko za zahraniční internetovou tvorbou ale značně pokulhává…
Je logické, že Amerika je v tomto ohledu napřed. Tento rozdíl my samozřejmě nikdy nedoženeme. Důležité ale je najít cestu, která je proveditelná v našich podmínkách. Z jejich produkce si víceméně nejde brát ani vzor. Netflix není jen Amerika, ale v podstatě celý svět. Tvůrčí týmy pak pracují s naprosto odlišným rozpočtem a díky tomu mají možnost vytvořit velkorozpočtový seriál, což v Česku logicky nejde. Je ale už možné udělat něco takového, jako je Kancelář Blaník nebo Monte Karlo. A to není málo!
A.cz: Nezaostáváme také kvůli tomu, že čeští filmaři považují tvorbu pro internet za podřadnou?
Možné to je, ale například já sám to takto nevnímám. Když jsem před lety prohlásil, že půjdu točit televizní seriál, tak si kolegové filmaři ťukali na hlavu. Situace se ale změnila. Dnes vidíte, že seriály už točí i filmoví režiséři. Nepředpokládám, že by Stream za rok udělal seriál se stejným rozpočtem jako televize. Ale bylo by to fajn, kdyby to bylo třeba za dva tři roky. Asi trochu střílím do vlastních řad, ale televize nutně potřebují kvalitní konkurenci.
A.cz: Kancelář Blaník byla divácky velmi úspěšná, očekává se podobná sledovanost i od vás?
Samozřejmě že přijít po Blaníku je do určité míry rizikem. Na druhou stranu Monte Karlo je něco naprosto jiného. Blaník byl politickou satirou, Monte Karlo žádnou politiku neobsahuje, je to příběh z autobazaru čistě provinčního rázu.
A.cz: Když jste dostal nabídku, byl už hotový scénář?
Rozhodnuto bylo pouze to, že se bude točit seriál z prostředí autobazaru a bude na něm pracovat stejný tvůrčí tým z Negativu - scenáristé Robert Geisler a Tomáš Hodan. Já měl shodou okolností v té době v záloze projekt, který vyprávěl o prostředí autodílny. Takže mi to nebylo zase tak neznámé. Sešli jsme se nad prvotním návrhem a každý, včetně mě, se k němu vyjádřil. Posléze se to symbiotickou metodou dalo dohromady.
A.cz: Takže i tentokrát jste se chopil role scenáristy?
Dopadlo to tak, že každý si napsal určitý počet dílů, některé jsem napsal i já. Především jsem ale hlídal ten příběh z hlediska celku. Kluci ze Streamu chtěli, aby jednotlivé díly byly víc propojené než u Blaníku, aby měly jednotící linku. Tohle v Blaníku vzhledem k jeho navázání na konkrétní kauzy ani moc nejde. Na mně bylo, abych ty požadavky dodržel, což je v žánru sedmiminutového skeče velmi obtížné. Jednotlivé díly zároveň musí v rámci fungovat samy o sobě. Sedm minut se musí naplnit situační komikou, musíte pracovat s pevnými charaktery, které není potřeba dlouho představovat.
A.cz: Jakou jednotící linku jste zvolil?
To vám neřeknu. (smích) Na to se musí podívat diváci sami.
A.cz: Je krátká stopáž internetového seriálu omezující?
Tohle jsem slýchal, už když jsem šel točit Okresní přebor do televize. Nicméně právě ta omezení, pravidla konkrétního žánru, která musíte dodržovat, jsou vlastně fajn. Záleží pak na vás a vaší invenci, jak se s nimi vypořádáte. Největší bláznovství je podle mého zkoušet to elementárně jinak. Samozřejmě se ta pravidla mohou porušovat, ale zároveň by se k nim stále měl zachovávat respekt. A když to třeba nevychází, tak vás jsou schopny i podržet. Strašně moc mě tentokrát bavilo natáčení. V osmi lidech, bez světel, žádné zábory. Bylo to hrozně osvěžující.
A.cz: S Jaroslavem Pleslem jste spolupracoval už na Čtvrté hvězdě. Setkal jste se v minulosti na place i s Petrem Čtvrtníčkem?
S Petrem jsem dělal svůj první celovečerák, kde měl malou roli automechanika. Takže se to teď vlastně tak krásně uzavřelo. Nicméně projekt mi byl svěřen v době, kdy Petr byl jedním z horkých kandidátů na roli Karla Čížka s tím, že je potřeba nějaká tvář, která to celé zaštítí stejně jako Marek Daniel v případě Tondy Blaníka. Popravdě jsem se toho trochu bál. Petr je prostě Čtvrtníček. Když jsme se o tom pak bavili, byl hodně přístupný tomu, že bude jenom hrát. A musím říct, že to opravdu zahrál skvěle. V Monte Karlu není za Petra Čtvrtníčka, kterého známe z České sody, ale je opravdu Karlem Čížkem.
A.cz: Takže výzvou pro vás bylo i režírovat Petra Čtvrtníčka?
Já jsem se na to vlastně strašně těšil, že budu s Petrem zase dělat. Měl jsem pocit, že před lety jsme se na place míjeli. Pro mě on je obrovskou ikonou českého humoru a pracovat s někým takovým je vždycky výzva. Zároveň jsme si od první chvíle rozuměli v tom, co chceme dělat.
A.cz: A máte i stejný styl humoru?
Jako tvůrci asi úplně ne, ale jeho vtipům se směju hodně. Já bych ale třeba nedokázal dělat ty politické satiry, které on dělá výborně. Na to hlavu nemám. Nicméně se mi líbí jeho výmluvnost a pohotovost. Samozřejmě jsem se ji snažil využít, což v postavě Karla Čížka nebylo vůbec těžké.
A.cz: Je v rámci natáčení takové krátké stopáže vůbec čas na improvizaci?
Čím jsou tvary kratší, tím by měl být scénář pevnější. Moje práce spočívala mimo jiné i v tom, že jsem z mnoha Petrových nápadů musel vybrat ten nejlepší a nechat ho zaznít v nejsprávnější moment, kterých v sedmi minutách opravdu moc není.
A.cz: Proč myslíte, že s touto nabídkou šli producenti právě za vámi?
V okamžiku, kdy jim bylo jasné, že budou točit seriál z autobazaru a jaký styl humoru budou vyžadovat, asi je prostě napadlo oslovit mě. Výhodou jistě bylo i to, že tohle prostředí díky tátovi důvěrně znám. Táta je vyučený automechanik a auta mě přímo fyzicky obklopovala celé dětství.
