V hlavě máme plastovou lžičku. Mikroplasty nás ohrožují víc, než jsme si mysleli

Loňský rok se podle mnohých vědců zapíše jako přelomový v poznání mikroplastů. Drobné částice, o nichž se již desítky let vědělo, že znečišťují řeky, jezera a oceány, se v posledních letech ukazují jako mnohem závažnější problém. Výzkumy přinesly nové důkazy o tom, že se běžně nacházejí i v lidském těle, potravinách a oblíbených nápojích – a dokonce se dostaly až do mozku.

Například vědci z Univerzity Nového Mexika, kteří analyzovali mozky mrtvých lidí, se zaměřili na otázku, zda mikroplasty dokážou překonat ochranný mechanismus oddělující krevní oběh od mozkové tkáně.

A výsledky byly více než znepokojující: mikroplasty do mozku nejen pronikají, ale také se v něm snadno kumulují. Mozky osob, které zemřely v roce 2024, obsahovaly podstatně vyšší koncentrace mikroplastů než mozky zemřelých v roce 2016 – tento nárůst nebyl spojen s věkem, pohlavím ani příčinou smrti, ale všudypřítomnými mikroplasty.

Studie rovněž ukázala, že koncentrace mikroplastů v mozku jsou několikanásobně vyšší než v játrech či ledvinách. A šlo o látky převládající v běžně používaných obalech.

Hrozba s otazníkem

Výzkumníci zároveň odhadli, že mikroplasty mohou tvořit až přibližně 0,5 procenta hmotnosti lidského mozku, což odpovídá asi sedmi gramům plastu – zhruba hmotnosti plastové lžičky. Někteří odborníci však upozorňují, že část měření může být ovlivněna tím, že určité tukové struktury v mozku se mikroplastům podobají. Závěry proto vyžadují další ověření.

Zvlášť znepokojivým zjištěním ale bylo, že mozky osob s diagnostikovanou demencí obsahovaly až pětkrát více mikroplastů než mozky lidí bez tohoto onemocnění. Autoři studie však zdůrazňují, že to neznamená přímou příčinnou souvislost – demence sama o sobě totiž může vést k větší propustnosti mozku a horšímu odstraňování cizorodých částic.

Možné souvislosti s nemocemi

Ačkoli je výzkum mikroplastů stále v relativně rané fázi, několik studií z roku 2025 naznačilo možné vazby mezi mikroplasty a dalšími závažnými onemocněními. Třeba během experimentů na zvířatech vědci z Univerzity Rhode Island zjistili, že myši s genetickou predispozicí k Alzheimerově chorobě vykazovaly po vystavení polystyrenovým mikroplastům poruchy paměti odpovídající ranému stadiu onemocnění. Myši, které mikroplastům vystaveny nebyly, tyto problémy neměly.

Další výzkumy se pak zaměřily na kardiovaskulární rizika. Italská studie z roku 2024 ukázala, že lidé s mikroplasty přítomnými v důležité tepně měli vyšší riziko infarktu nebo mrtvice během následujících tří let. Experimenty na myších také naznačily souvislost mezi expozicí mikroplastům a rozvojem aterosklerózy. Vědci však opakovaně zdůrazňují, že tyto výsledky jsou zatím převážně observační a experimentální. Přímá příčinná souvislost u lidí dosud prokázána nebyla.

Mikroplasty v jídle a pití

Rok 2025 přinesl také množství nových informací o tom, kde všude se mikroplasty nacházejí v běžné stravě. Jejich přítomnost vědci potvrdili v horké kávě a čaji, balené i kohoutkové vodě, ovocných šťávách, limonádách, energetických nápojích, ovoci, zelenině, mase, rybách i vysoce zpracovaných potravinách. A významným rizikovým faktorem se ukazuje být teplo. Plastové obaly a nádoby při zahřívání – například v mikrovlnné troubě – uvolňují výrazně více mikroplastových částic do potravin a nápojů. To se týká i jednorázových obalů na rozvoz jídel.

Další studie ukázaly, že některé plastové čajové sáčky se během louhování rozpadají a uvolňují mikroskopické plastové částice přímo do nápoje. Mikroplasty nechybí dokonce ani v nápojích uložených ve skleněných lahvích, kde pocházejí především z uzávěrů, těsnění nebo etiket. A zajímavým zjištěním bylo také to, že převařování vody může snížit množství mikroplastů – ovšem pouze v případě takzvané tvrdé vody s vyšším obsahem minerálů.

Co bude dál?

Navzdory rostoucímu množství dat zůstává řada otázek nezodpovězených. Vědci stále neví, jaká úroveň expozice mikroplastům je pro člověka skutečně nebezpečná a jakým způsobem tělo tyto částice odbourává nebo vylučuje.

„Pokud nás rok 2025 něco naučil, pak to, že potřebujeme přesná data, standardizované analytické metody a vysoce kvalitní výzkum, který bude podkladem pro rozhodování,“ uvedla Kimberly Wiseová Whiteová, viceprezidentka pro vědecké a regulační záležitosti Americké chemické rady. Podle ní navíc zpráva Evropského úřadu pro bezpečnost potravin z roku 2025 upozornila, že řada dosavadních studií nesplňuje minimální kvalitativní standardy.

Jedno je však jisté: množství plastů ve světě rychle roste. V roce 2025 lidstvo vyprodukovalo přibližně 450 milionů tun plastů a toto číslo má nadále stoupat. Pokud se většina z nich postupně rozpadne na mikro a nanoplasty, může se jednat o jednu z nejrozsáhlejších forem znečištění v historii – a zároveň o problém, jehož dopadům na lidské zdraví zatím rozumíme jen velmi omezeně.

Zdroje: Washington Post, Nature, Food and Wine, Detroit News