Ráj uprostřed ničeho. Chata po pašeračce si nové majitele našla sama

Uprostřed beskydských lesů ožila zapomenutá chata pašeračky. Pytlorka si nové majitele našla sama — a dnes učí své hosty zpomalit. |

Foto: Nikola Bernard

"Nasněžilo, bez džípu se sem nedostanete," oznámili s úsměvem majitelé chaty. A tak dva Pražáky ještě v civilizaci naložili k nim do Wrangleru a společně se vydali na divokou jízdu směr Pytlorka. Zhruba patnáctiminutová cesta vedla přes zasněžené trasy, a kdo tu předtím nikdy nebyl, určitě by se ztratil. Dobrodružství se ale vyplatilo - na samém konci čekala zimní pohádka i designový ráj.

Chata Pytlorka, dřevěné stavení, které přežilo desítky let, legendy o pašerácích i dlouhá období zapomnění, stojí uprostřed hlubokých lesů nad Jablunkovem.

A dnes znovu žije jen díky dvojici, která ji původně ani nehledala.

Manželé Lenka a Petr Lukovi, známí v okolí díky svému podnikání s dětským nábytkem a později i ubytování s názvem Babyhouse, byli rozhodnuti dát si po náročné rekonstrukci tří městských apartmánů pauzu. "Už jsme vlastně ani nikdy nic stavět nechtěli," smějí se dnes.

Jenže pak Petr jednou na elektrokole vyjel do lesa - a našel opuštěnou dřevěnku na konci lesa. Když pak o pár měsíců později místo uviděla i Lenka, pár omráčila jeho unikátní atmosféra. Ticho, příroda, samota. A tak pátrali, komu chata patří a zjistili, že původní vlastníci už neměli síly na péči. "Napsali jsme jim dopis s tím, že bychom měli o chatu zájem. Oni odpověděli a pak se všechno rozběhlo," vzpomínají.

Chatu pašeračky znalo celé okolí

Teprve po koupi se manželé dozvěděli, že chata má vlastní legendu: žila v ní pašeračka Szolona, přezdívaná Pytlorka. Žena, která ve 30. a 40. letech minulého století pašovala alkohol přes beskydské hranice. Terén tady na trojmezí, kde se dnes potkávají hranice Polska, Slovenska a Česka, znala jako nikdo, nebezpečí ji neodradilo a často se díky své vychytralosti vyhnula zatčení. I tak ji během druhé světové války nakonec dopadli a odvezli do vězení ve Varšavě.

Místní sice netušili, kde stojí "ta v lese schovaná chata", ale věděli, kde žila Pytlorka - žena, se kterou vždy byla legrace. "Až díky tomu jsme vlastně zjistili, že ta legendární chalupa je ta naše," říkají.

Čtyři roky odvahy, bláta a improvizace

Rekonstrukce trvala čtyři roky. A šlo spíš o sérii zkoušek odvahy. "Největší výzva byla… všechno," komentují se smíchem. "Dostat sem všechny ty věci. Dřevo, okna. To byl neuvěřitelný boj," dodávají. Hlavně kvůli nepřístupnosti a počasí. Chata leží osm kilometrů od civilizace a dostupná je jen po zpevněné lesní cestě - v zimě jedině s pohonem 4×4.

Třeba když na pozemek měli dovézt obří prosklené tabule, celý měsíc tu pršelo. A tak jejich doprava nebyla možná - cesta se proměnila v bahno a nikdo se nahoru nedostal. Až jednoho dne přijela stařičká Praga V3S, která skla dovezla pomocí cesty z cihel, chlapů tahajících za lano a odvahy jet na hraně. "Všichni říkali, že jsme blázni. A možná jo. Ale Pytlorka se taky ničeho nebála," přiznávají Lukovi.

Cílem bylo vytvořit přírodní, udržitelnou stavbu. Co šlo, to zachránili z původní chaty. Petr roky objížděl okolí a sbíral dřevo z rozebíraných stodol. "Jinak by ho většinou lidi spálili v peci. Pro nás to byly poklady - poklady, ze kterých jsme museli nejen vytahat hřebíky," říká. "A taky jsme zjistili, že udržitelnou stavbu umí udělat málokdo a ne každý se u toho chce nadřít," dodávají s tím, že při rekonstrukci použili hliněné omítky, rákos či ovčí vlnu.

Žádné zkratky

Chata má solární panely, bateriové úložiště, centrálu i vlastní nádrž na plyn. Jde tak o off-grid ubytování, kde je potřeba trochu větší angažovanosti. A hosté to musí vědět.

I tak někdy volají s panikou, že mají "na displeji jedno procento" a občas se ptají, kde se zapíná sauna - a nevěří, že stačí "jen" zatopit dřevem. Proto Petr přemýšlí, že kousek od ní na strom připevní dřevěný vypínač, ke kterému povede nenápadná cedulka s instrukcí: "Teď si nalož dřevo." "Možná je to blbost, ale myslím, že by to lidi pobavilo," směje se. Drtivá většina lidí si ale na tento styl chataření zvykne a poté si ho zamiluje. "Hosté tomu říkají detox. Konečně je nezastihnou e-maily, jen si čtou, vaří si, odpočívají. A to je náš cíl - aby si tady každý odpočinul a odřízl se od běžných starostí," říkají manželé.

Život na konci světa

Atmosféru chaty si samozřejmě zamilovali i tvůrci jedinečného místa. A po dokončení rekonstrukce na ní s rodinou a přáteli oslavili svátek Halloween - děti měly stezku odvahy a dospělí si konečně užili ticho a výsledky čtyřletého díla. Ticho si tu užívá každý, kdo tu stráví čas - takové totiž jinde jen tak nemají. Často tu jsou slyšet jen sovy, jeleni, srny a občas dokonce vlci. A tak ani není běžné, aby sem jen tak zavítali výletníci.

Jednou se však stalo, že skupina polských turistů vyšla z mlhy na dvůr chaty a zeptala se: "Sýr smažony?" - byli totiž přesvědčení, že stojí u horské hospody, kde dostanou smažák. "To jsme se zasmáli a vysvětlili jsem jim, že smažák, na který tak rádi chodí do Česka, u nás opravdu nenajdou," vypráví Petr se smíchem.

Místo však není přitažlivé jen kvůli klidu. Z obývacího pokoje míří velká prosklená okna do údolí. Výhledy jsou tu představením samotné přírody - třeba nad chatou stojí sauna a koupací sud, odkud jsou večer vidět hvězdy. A podobně jako nahoře svítí nebe, dole svítí Třinec.

Bezpečí uprostřed ničeho

Do budoucna chtějí pořádat workshopy a retreaty. A touží, aby místo mohlo ještě víc sloužit těm, kteří jsou vyčerpaní, přetížení, přepracovaní. "Lidé, kteří doma nemají klid, tady konečně vypnou," tvrdí manželé. "A co dál? V létě nás čeká velká akce - měl by se tu natáčet film, tak jsme zvědaví, jak vše bude probíhat. Ale těšíme se," dodávají.

A co Pytlorka znamená pro samotné majitele? "Je to bezpečí uprostřed ničeho. Místo, které si vás najde - stejně jako si našlo nás, i když jsme ho nehledali. Místo, které je jedinečné samo o sobě," uzavírají. Kdo tak na Pytlorku dorazí, připomene si, že svět může být jednoduchý, tichý a opravdový - samozřejmě pouze když chce.