"Piercing mě vždycky bavil, zároveň jsem nikdy neměl v plánu vybudovat něco takhle velkého," popisuje Miloslav Míka alias Míla Bugtcher, když sedíme v jeho studiu v pražských Holešovicích. "Byl to koníček, ale když sbíráš angličáky, tak k němu nepotřebuješ lidi. Když je tvoje hobby píchat do lidí, musíš mít místo, kam je bereš," říká s úsměvem muž, který se proto před 20 lety rozhodl otevřít vlastní piercingový a tetovací salón. Podle jeho odhadů si tu od té doby nechalo udělat piercing přes 70 tisíc lidí.
"Dvě dekády na trhu jsme přežili díky tomu, že nás piercing baví a chceme ho dělat dobře," vzpomíná Míla s tím, že za úspěchem stojí také jeho ekonomické a analytické schopnosti. Až do roku 2022 se vedle Hellu živil na plný úvazek jako IT technik. "I díky tomu jsme tam, kde jsme. Osmnáct let jsem si totiž nevyplácel mzdu," dodává Míla, který má dnes kolem 20 stálých zaměstnanců.
Děti z domu, piercing do těla
Zatímco popíjíme bylinkový čaj, vypráví, jak se piercingová kultura za dvě dekády posunula. "V poslední době za mnou chodí ženy padesát plus, které se celý život obětovaly pro děti a teď si řekly, že začnou dělat radost samy sobě. Uvědomily si, že žijí svůj život a nikdo jim do něho nemá co kecat," směje se Míla. Takovým ženám často propichuje uši, které zdobí luxusními šperky. "Mají v uchu často i víc než pět piercingů. Vybíráme je tak, aby se navzájem doplňovaly a vzhled ženy oživily," říká s tím, že diamanty z Hellu jsou dnes populárním pojmem.
"Před několika lety byly na trhu jen ocelové kuličky, kruhy… dnes máme nepřeberné množství šperků, které si můžete dát do celého těla. Například tady je náš nejdražší šperk, který stojí 18 tisíc," ukazuje Míla v čekárně salonu do jedné z vitrín na šperk ze zlata a diamantů, který se dá umístit dovnitř ucha. "Ve finále ti mohu taky něco píchnout, ať to máte nafocené," dodává pohotově Míla a já se začínám smát.
"No vážně, to mi přijde jako nejlepší nápad, než to dělat jen naoko," říká zcela vážně. Já mu odpovídám, že chrupavku ucha jsem měla propíchnutou dvakrát a vždy se mi špatně hojila, takže jsem nakonec náušnici vytáhla. "To ti určitě nastřelili, ne? Nebo to bylo materiálem? Co to bylo za náušnici?" zkoumá Míla důvod špatného hojení.
Dáme tam malý kroužek
Když si stojím za tím, že ucho propíchnout nechci, Míla navrhuje piercing genitálií, na které je expert nejen v Česku, ale také v celé střední Evropě. Když s neskrývaným pobavením odmítnu i tuhle nabídku, zmíním se nicméně o tom, že jsem měla piercing v pupíku, který už zarůstá a po kterém se mi stýská, zároveň ale nechci absolvovat náročné hojení po opětovném propíchnutí.
"To je pravda, pupek se hojí dlouho, ale tak mi to ukážeš, a když to půjde jen protáhnout taperem, tak bych do toho šel, to mi přijde v pohodě," začíná být Míla nadšený, zatímco já mu se smíchem a teď už i trochu v šoku odpovídám, že se na to musím mentálně připravit, protože jsem srab. "Hele, o nic nejde, taper je jen takový roztahovák, tupá jehla na vyšívání, máš jen stažený kanálek piercingu, za dva týdny to bude v pohodě," přesvědčuje mě, když si před ním vyhrnu triko a on zkoumá mé břicho.
"Jo, máš ho i píchlý trochu mělce, ale aspoň to nemáš křivě, tak to je na pětku (5 mm - pozn. red.), dám ti tam malinký kroužeček nebo banánek," říká. Já si lehám na lehátko, dýchám zhluboka a možná až přecitlivěle se připravuju na bolest. Míla měl pravdu, samotný zákrok vůbec nebolí, cítím jen lehký tlak při zapnutí náušnice.
Piercing jako lékařské tajemství
Když mu na to konto říkám, že jsem si pupek nechala propíchnout ve 14 letech, odvětí, že procento nezletilých (kteří přichází s potvrzením od rodičů), tvoří jen asi 10 procent jeho zákazníků. Větší procento jsou právě ženy ve středních letech. "Zatímco u těch letí právě piercingy uší nebo genitálií, mladí si nejčastěji propichují nos a septum," říká Míla a trendy dál porovnává: "Když jsem začal píchat, letěl piercing jazyka, pupíku a obočí, dnes píchám jazyk a obočí třeba jen jednou měsíčně," popisuje s tím, že úplně nejčastěji jej lidé vyhledávají kvůli piercingu genitálií.
"Myslím, že jsem jediný chlap, kterému cizí chlapi a ženy na vyžádání posílají fotky svých genitálií," kření se. "Piercing genitálií si nechávají dělat i lidé, do kterých bys to vůbec neřekla. Například nedávno u mě byl 65letý Švýcar, majitel dopravní firmy, který si nechal udělat beading (vložení silikonových implantátů pod kůži genitálií - pozn. red.)," odpovídá Míla na otázku, zda se dají jeho klienti nějakým způsobem zaškatulkovat.
"Bylo u mě také několik vlivných lidí, třeba i politici," prozrazuje. Dodává nicméně, že dodržuje "lékařské tajemství" a jména klientů by bez jejich svolení nikdy neprozradil.
Propíchnutí uší je kulturní záležitost
Kromě genitálií je další jeho specialitou - možná trochu paradoxně - piercing dětských uší. I když za ním do Prahy jezdí rodiče s dětmi až z Ostravy a dalších měst po celé republice, Míla zdůrazňuje, že se je snaží v první řadě navádět k tomu, aby se zamysleli, jestli chtějí své malé dceři uši opravdu propíchnout.
"Je to piercing jako každý jiný. V zahraničí není normální, že by se malým dětem uši píchaly. Na webu tak máme několik článků, ve kterých rodiče nabádáme, aby se zamysleli nad tím, jestli chtějí piercing opravdu udělat, nebo jej podstupují jen proto, že se to tak dělá a někdo jim řekl, že se pak nepozná, jestli je jejich potomek holka, nebo kluk," objasňuje Míla.
"A proč jsem v tom dobrý? Dokážu pracovat tak, aby to dítě nebolelo a nastavím mu hlavu do módu hry. Kolegyně má maňáska, na kterého dítě kouká, já se kolem něj plížím, otečkuju mu jedno ucho a pak druhé. Následně před něj nakráčím, kolegyně mi dá maňáska nad hlavu, abych viděl, že jsou tečky rovnoměrně. Píchnutí obou uší pak trvá dohromady přibližně minutu," říká Míla.
"Nastřelování náušnic v nemocnicích je kentus," rozhořčí se s tím, že na píchání uší miminek je zarezervovaný dva měsíce dopředu. "Při nastřelování nejenže není možné udržet požadovaný hygienický standard, ale šperk, kterým se ucho protrhne, je tupý a potrhá okraje rány," vysvětluje.
Právě pro dívky, které náušnice nemají, a v určitém věku si o náušnice samy řeknou, ve studiu pořádá páteční "piercingové session", v rámci kterých si mohou nechat uši propíchnout. "Většinou se jedná o šestileté, sedmileté holky, které přijdou s mámami a navzájem se povzbuzují. Vnímám to jako přechodový rituál, kdy se mohou samy rozhodnout, co chtějí se svým tělem podniknout, a zároveň pocítí, že pokud něco chceš, musíš za to i něco zaplatit," míní Míla.
Využil jsem svou energii
Kromě piercingu je jeho další specializací BDSM kultura. "Už v mládí jsem zjistil, že jsem v některých věcech jiný. Chvíli jsem se to snažil potlačovat, ale pak mi došlo, že je to jako vítr. Buď proti němu budu stát a nadávat, nebo postavím větrný mlýn, který mi něco přinese," přibližuje muž, který dnes také pořádá jeden z největších fetiš festivalů v Evropě Prague Fetish Weekend a zároveň poskytuje BDSM konzultace párům i jednotlivcům a je autorem několika praktických e-booků.
"Prostě máš nějakou energii a buď ji využiješ, nebo se proti ní postavíš. A já jsem našel způsob, jak ze své energie postavit byznys a bezpečně a prospěšně ji realizovat," říká Míla, který v minulosti dělal v této oblasti poradce také pro Národní ústav duševního zdraví.
Kvůli BDSM poradenství jej kontaktovaly už stovky jednotlivců i párů. " O BDSM panuje spousta mýtů a nepochopení. Není to násilí, ale široká škála praktik od jemnějších až k tvrdším, ve kterých jde vždy o souhlas a vzájemné napojení. Nejedná se o hrubý sex bez napojení jeden na druhého, který se ve výsledku odehrává právě častěji v běžných ložnicích. Spoustu lidí tyto praktiky lákají, ale bojí se, že jejich partner jejich fantazie nepřijme," vysvětluje Míla. Dodává, že mezi ty běžné praktiky se řadí například svazování, plácání nebo škádlení s peřím.
"Nesoulad v sexu u většiny párů, které ke mně přijdou, vychází z toho, že se bojí partnerovi své představy říct. Realita je přitom často jednoduchá - většina párů si přeje to samé, ale chyba v komunikaci často ústí v nalezení nového partnera, před kterým se nestydí, ačkoli ten stávající by tyto představy naplnil," vysvětluje Míla s tím, že problém často vidí ve vymizení jakési přirozené živočišnosti v sexu a polarity submisivity a dominance mezi mužem a ženou, samozřejmě založené na vzájemném souhlasu.
Lidem podle Míly chybí živočišnost, kterou vidíme v přírodě. "Tohle v sobě máme pořád. Často sami sebe ale svazujeme představami o tom, co je dobrý a hezký sex, přitom nám schází pudovost, kterou máme v genech. Bojíme se o ni říct a nechat ji proudit," krčí rameny Míla. Dodává, že je to podobné i u piercingu a tetování:
"Často si až v pozdějším věku dovolíme zažít, co chceme celý život. Proč si ale zbytečně odpírat, po čem toužíme?" uzavírá. "Spousta lidí dnes nežije svůj život, jen kouká do mobilu na zkrášlené životy cizích a pak je nešťastná z toho svého. A když už mají možnost něco zažít, tak si to radši natočí na mobil, než aby to prožili," uzavírá.
