Studenti kolem projektu Srdcem, ne očima, bojujícího s rasismem, se v polovině května stali hned dvojnásobným vítězem cen Člověka v tísni pro mladé dobrovolníky Gratias Tibi. Ovládli kategorii středních škol i Cenu České televize.
Studují na Křesťanském jazykovém gymnáziu Beskydy Mountain Academy v desetitisícovém městečku Frýdlant nad Ostravicí, jenž se nachází na úpatí Lysé hory, nejvyššího vrcholku moravskoslezských Beskyd.
Kromě nadstandardní výuky angličtiny se škola profiluje i snahou pozitivně formovat osobnosti studentů prostřednictvím křesťanských hodnot učitelů, kteří nevynášejí o studentech negativní soudy, a pomocí Komenského celostního principu, kdy mají pedagogové každou minutu na paměti, že škola není jen o předávání faktů.
Do tohoto prostředí tak nějak přirozeně zapadá projekt, v němž zdejší studenti pomocí výtvarného workshopu učí žáky prvního stupně základních škol chápat, že barev pletí je v podstatě nekonečně mnoho a že rasa nesouvisí s charakterem člověka.
Za vším stojí zástupce ředitele Jonathan Lobel, jenž na škole učí informatiku a reálie USA.
"Pan zástupce je Američan, takže on sám je cizinec v naší zemi, i když už teď získal české občanství," vypráví Eliška Minksová, studentka a jedna z organizátorek. "On pozval Brazilku Angélicu Dass, která nás učila workshop dělat a je také celosvětovou zakladatelkou projektu."
Angélica fotí na ulici lidi různého věku a různé barvy pleti. Fotí vždy od ramen nahoru, stejně tak se pak malují i děti na workshopech frýdlantských studentů. Z těchto snímků vytváří obrovské koláže a mozaiky, které vystavuje na nejrůznějších místech celého světa.
Na nich dokazuje, že učení o čtyřech barvách pleti a čtyřech rasách je v podstatě nesmysl. Existuje totiž nepřeberně druhů tělových odstínů. Chce tím také ukázat, že každý člověk je unikátní, stejně jako odstín jeho pleti, jenž nijak nesouvisí s charakterem nebo kvalitou daného jedince.
Její myšlenka se stala světově známou, když byla pozvána do proslulého diskusního panelu TED Talks, kde hovořila o svém projektu Humanitae. "Tak jsme si ji pozvali i do našeho Frýdlantu nad Ostravicí," usmívá se Eliška Minksová.
V únoru skutečně přijela brazilská umělkyně Angélica Dass do Frýdlantu nad Ostravicí. Na jazykovém gymnáziu lektorovala seminář pro pedagogické pracovníky, vyškolila dobrovolníky a dohlížela na první workshopy s dětmi. O svém projektu a myšlenkách také mluvila na veřejné přednášce.
"Je to neuvěřitelně inspirativní člověk, svou myšlenku šíří po celém světě sama. Je ohromně přátelská a umí nádherně kreslit. Po jejím odjezdu jsme se proto rozhodli jít v jejích šlépějích a během letošního roku navštívit s workshopy třicet základních škol v Moravskoslezském kraji," říká Eliška.
Tak vznikl projekt Srdcem, ne očima, který uzpůsobil práci Angélicy možnostem malého gymnázia v malém městečku. Názvem studenti vyjadřují, že cizí člověk by se měl poznávat srdcem, ne očima - důležité tedy není to, jak navenek vypadá, ale jaký charakter má uvnitř.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Jak těžko se vlastně bojuje s rasismem z podhůří Beskyd? "Myslím, že hodně těžko. Máme tu hodně Romů, nejen ve Frýdlantu, ale i v nedalekém Frýdku-Místku a v Ostravě. Romové se hodně separují od ostatních dětí a ti zase mají vůči nim předsudky," vypráví Eliška. "Ale na konci workshopu děti pochopí tu základní myšlenku a dívají se na vše jinak."
Za žáky základních škol chodí s tělovými barvami, štětci, papíry a zrcátky. Děti se na sebe dívají, namalují tužkou svou podobiznu od hlavy po ramena a pak zkoušejí z tělových barev namíchat tu svou. Musejí většinou kombinovat nejrůznější barvy a složitě je míchat, než dojdou k té jejich - unikátní, s níž pak přetřou svůj portrét.
"Nepřijdeme a neřekneme dětem: 'Takže rasismus je špatný, proto nebudete mít rasové předsudky.' Snažíme se, aby si k tomu došly samy, a téměř vždycky se to povede, jsou to většinou neskutečně inteligentní žáci, máme ty nejlepší zkušenosti," říká k metodě Eliška Minksová.
Studenti jazykového gymnázia mají k tématu rasismu, xenofobie a předsudků blízko i díky tomu, že se častěji než běžná populace setkávají prostřednictvím školy s nejrůznějšími cizinci. Někteří z učitelů pocházejí z USA, Anglie, Francie nebo Německa. Studenti často vyrážejí na výměnné pobyty a jednou za dva roky odjíždí na výpravu do Nepálu, kde pracují s dětmi bývalých otroků ve škole. V roce 2016 pomáhala skupina dobrovolníků z frýdlantské školy v adaptaci uprchlíkům z Iráku.
Nemá to tedy vlastně jejich generace s rasismem, předsudky a xenofobií už jednoduší než ta starší, když často cestují do dalekých končin a běžně se setkávají s lidmi různých etnik?
"Na jednu stranu ano. Ale na druhou stranu naše generace zase má sociální sítě a lajky a hejty. Takže i když je v této době hrozně moderní být originální, jiný, zároveň je to i velmi složité, protože ostatní ho za to okamžitě mohou hejtovat," vysvětluje Eliška
Na dotaz, co si myslí o rasismu v Česku, kroutí nesouhlasně hlavou a vyhrkne: "Všechno špatně, šílené! Domníváme se, že je úplně zbytečný, proto nás tak baví tuto myšlenku Angélicy Dash šířit dál." Problém spatřuje i v některých politicích, kteří téma rasismu s oblibou účelově využívají.
"Problém je, že čeští politici nedělají politiku srdcem, ale uměle - chtějí získat voliče, tak tomu uměle přizpůsobí to, co jim říkají," domnívá se.
Z dvojnásobného vítězství na cenách Gratias Tibi a s tím spjaté finanční odměny má obrovskou radost. "Náš projekt můžeme zase posunout někam dál a to je skvělé!"
