Kolín nad Rýnem - U dvanáctiletého Joshuy v Kolíně nad Rýnem přespávají tři kamarádi. Když večer nakoukne do pokoje otec, vidí všechny čtyři, jak sedí na podlaze, zírají do svých chytrých telefonů a ťukají po displeji. "Nechtěli byste si taky povídat?" zeptá se. "Ale to přece děláme, píšeme si přes WhatsApp," dostane se mu monotónní odpovědi.
Komunikace mezi dospívajícími se v dnešní době z velké částí odehrává formou výměny krátkých zpráv. Závislost na internetu může být u digitální generace až extrémní. Než si domluví sraz u kamaráda, nejprve si ověří, zda mají doma bezdrátovou síť.
V posledních měsících se dokonce vžilo označení "head-down generation", tedy "generace se sklopenou hlavou". Název odkazuje na držení hlavy u dětí zabraných do smartphonu či tabletu. Řada rodičů se ptá, zda je to normální a obává se, že se děti mohou uzavírat před okolním světem. Tento strach se odráží i v popularitě videa Look up (podívej se nahoru), které na YouTube nahrál mladý britský filmař Gary Turk. V mementu pro svou generaci přiznává, že má sice 422 přátel, ale přesto je osamělý.
Sociální sítě kritizuje na sociálních sítích
Zarážející je, že Turk šíří své poselství právě přes společenské sítě, které silně kritizuje. Skeptici z on-line komunity se ptají, zda jsme si dříve, když jsme neměli k dispozici vlastní miniaturní obrazovky, opravdu povídali se spolucestujícími v metru. Byly děti opravdu až tak vázané na přírodu, že by si každý den přinesly v kapse žížalu?
"Už Platón byl proti písmu, které ničí paměť, protože se už nic nemusíme učit zpaměti. A přirozeně - Homér byl zpěvák," říká s úsměvem profesor Winfred Kaminski, který je vedoucím kolínského institutu pro výzkum médií a mediální pedagogiku. Tak to fungovalo i při dalších převratných změnách, jako byl objev knihtisku nebo rozšíření gramotnosti - pochybnosti existovaly vždy.
Závislost na smartphonech není nic nového
Jak připomíná agentura DPA, v 17. století se varovalo před závislostí na novinách, ve 20. století pak před posedlostí telefonováním. Sledováním televize budete mít prý "hranaté oči". Videopřehrávač do domu nepatří, jako kdyby nestačily tři televizní programy, tak znělo kolem roku 1980 heslo mnoha vzdělaných obyvatel.
"Každé médium potřebuje určitý čas, než se dostane od průkopníků (většinou z řad mladší generace) k většinové společnosti," dodává profesor Kaminski. "Jakmile jej používají i šedesátníci, už se o něm ani nemluví."
Podobně fenomén vnímá také ředitelka mnichovského institutu pro mediální pedagogiku Ulrike Wagnerová. "Názor, že dříve bylo všechno lepší, nebere vůbec v potaz možnosti, které s sebou nová média přinášejí."
Zkušenost ukazuje, že právě díky společenským sítím se někdy mladí lidé spřátelí rychleji něž v minulosti. V Joshuově třídě se spolu zpravidla chlapci a děvčata moc nescházeli, spolužákům je koneckonců teprve 12 nebo 13 let. Na WhatsAppu je to ale úplně jiné. Tam si klidně napíší i "miluju tě". Na to by si z očí do očí o školní přestávce netroufli. Musí si dát jen pozor, aby zprávu "taky tě miluju" nerozeslali celé skupině.
