Většina Čechů zná Golema z historické komedie Císařův pekař – Pekařův císař, kde Jan Werich geniálně ztvárnil císaře Rudolfa II. i pekaře Matěje Kotrbu. Postava hliněného obra se stala symbolem Prahy plné alchymistů a tajemství, i samotného rabiho Löwa. Jenže skutečnost je jiná - v 16. století legenda o Golemovi neexistovala. Podle historiků je produktem literárních fantazií z dob romantismu.
Vznik legendy v kulisách romantismu
Příběh pražského Golema, jak jej známe, vznikl až na počátku 19. století v duchu německého romantismu. Starší motivy se spojily v jeden ucelený příběh umístěný do Prahy a připisovaný Maharalovi.
Na začátku byl autor pohádek Jakob Grimm. V jednom ze svých článků popisoval polskou báchorku spojenou s rabínem Elijášem z Chełmu, v níž se golem vymkne kontrole a svého stvořitele nešťastnou náhodou zabije. Grimm byl velmi populární, a proto se příběh dostal do širokého povědomí a inspiroval další autory.
Spojení Golema s Prahou se objevuje až ve 30. letech 19. století - nejprve coby nenápadná zmínka v románu Josepha Seligmanna Kohna z roku 1834, významně pak u Bertholda Auerbacha (1837) a v článku Franze Klutschaka (1841).
Nejrozšířenější verzi příběhu vytvořil Leopold Weisel, který v roce 1847 publikoval povídku Der Golem ve velmi populární sbírce židovských příběhů Gallerie der Sippurim. Sbírka se stala bestsellerem a dočkala se mnoha vydání během druhé poloviny 19. století, čímž Weiselova verze příběhu zahrnující motivy jako ochrana ghetta anebo deaktivace Golema před šabatem pevně zakotvila legendu u široké veřejnosti.