


Když se v roce 1983 v australském Sydney běžel ultramaraton, pro startovní číslo si došel také podivně vypadající senior. Všichni kolem si mysleli, že mu již rozum příliš neslouží a na místě se ocitl omylem. Když se ale muži jménem Cliff Young podařilo náročný závod vyhrát, nikdo nevycházel z údivu.

Cliffu Youngovi bylo právě jednašedesát let a celý život choval ovce. V roce 1983 ho z čista jasna popadl nevšední nápad, který posléze také uskutečnil - přihlásil se na svůj první ultramaraton.
Jednalo se o velmi náročný závod ze Sydney do Melbourne, jehož trasa byla dlouhá neuvěřitelných 875 kilometrů. Zkrátka nic pro netrénované a slabé povahy. Není tedy příliš překvapivé, že seniora bez zubů (protézu si vyndal, protože cvakala) na startovní čáře neočekával opravdu nikdo.
Cliffa to ale neodradilo a hrdě si došel pro startovní číslo 64. Jeho soupeři, kteří byli v průměru alespoň o třicet let mladší než on, si ho měřili s pochybnostmi v očích. Domnívali se, že muž je patrně senilní a na závody se dostal omylem, zatímco původně mířil někam úplně jinam.
„Jsem Cliff Young. Pocházím z velkého ranče, kde paseme ovce za Melbourne,“ odpověděl na dotazy, kdo je.
Že se jedná o nedopatření, naznačovalo také Cliffovo oblečení. Na sobě totiž neměl běžecké boty ani funkční oblečení. Dostavil se jednoduše v montérkách a gumových holínkách, ve kterých běžně chodíval na pole.
Jakmile závod odstartoval, Cliff Young se stal terčem posměchu. Jeho zvláštní styl běhu, který připomínal spíše podivné šourání, totiž působil na první pohled komicky.
Z počátku za všemi ostatními běžci zaostával, již druhý den závodu se to ale změnilo. Za svítání měl už farmář obdivuhodný náskok. Je pravda, že zkušenosti s běháním určité měl, ale rozhodně ne takové, aby se mohl rovnat s profesionálními atlety. Sice odstartoval v pracovních kalhotách a galoších, ale doběhl už v patřičnějším úboru a běžeckých botách, které mu někdo dal.
Jak se mu to podařilo? Ve skutečnosti za tím není žádná obdivuhodná metoda, ale drobnost. Když si totiž během nočního odpočinku nastavoval budík, kvůli špatnému zraku to udělal špatně a vstal tak o několik hodin dříve než ostatní běžci. Jakmile zjistil, že tato strategie funguje, pokračoval v ní i následující dny a pokaždé vyrážel na další úsek trasy ještě za tmy.
Roli hrál také jeho podivný styl běhu. I když totiž nešlo zrovna o podívanou, kterou by si milovníci sportu užili, ve skutečnosti díky němu Cliff ušetřil mnoho energie a mohl tak běžet delší dobu bez přestávky. Později si mimochodem tuto metodu osvojili také další běžci, kterým rovněž přinesla úspěch.
V průběhu maratonu se přítomní novináři, pro které byl běžící farmář naprostá senzace, Cliffa ptali, co udělá jako první, až doběhne do cíle.
Stařík lakonicky odvětil, že si dojde na záchod. Mluvil pravdu. Když jako první z běžců dorazil do Melbourne, a to za pět dní, patnáct hodin a čtyři minuty, musely veškeré gratulace počkat, až vítěz závodu vyjde z toalety.
Přestože Cliff Young nebyl profesionální sportovec, pro ultramaraton měl podle svého názoru skvělou průpravu. Běžně totiž naháněl až dva tisíce ovcí, které se pásly na ploše o rozloze dva tisíce akrů. Běh na dlouhé tratě tak mimoděk trénoval desítky let, aniž by o tom vůbec věděl.
Jakožto vítěz ultramaratonu obdržel Cliff výhru v hodnotě přibližně 840 tisíc korun. Místo toho, aby si s její pomocí užíval důchod, rozhodl se jinak. Peníze rovným dílem rozdělil mezi všechny účastníky závodu a pro sebe si nevzal ani korunu.
V následujících letech se běhu nadále věnoval a dokonce se vydal na 16 tisíc kilometrů dlouhý charitativní trek, aby získal peníze pro děti bez domova. Přestože se ve vyšším věku léčil s rakovinou, v roce 2000 ve věku osmasedmdesáti let pokořil světový rekord v šestidenním maratonu.
S oblibou motivoval mladší sportovce a říkával, že pravidelný pohyb je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Kromě manuální práce byl přesvědčený, že za svou kondici vděčí také hruškám v konzervě, což neváhal každému poradit. Cliff Young zemřel v roce 2003 ve věku jednaosmdesáti let.
A ještě vítězný čas oné štrapáce: pět dnů, patnáct hodin, čtyři minuty.
Zdroj: Rungo.cz






Britská armáda obrací logiku dronové války naruby. Zatímco drony na Ukrajině sejmou cokoli, co se hýbe, ty britské přinášejí zraněným vojákům to, co rozhoduje o přežití: krev. Zatímco běžně čekají vojáci na evakuaci i hodiny a hrozí jim vykrvácení, teď dostanou díky dronům krev během pár minut. A k tomu specialistu na dálku, který medikovi v poli radí.



Senátorský klub ODS a TOP 09 bude na rozdíl od doporučení senátních výborů usilovat o zamítnutí zákona, který má od příštího roku obnovit elektronickou evidenci tržeb (EET). Výbory se shodly pouze na úpravách předlohy. Klub vládního hnutí ANO se naopak pokusí o schválení normy beze změn, uvedla ve středu jeho předsedkyně Jana Mračková Vildumetzová.



Po více než dvou letech od senzační jízdy turnajem v Madridu je Sára Bejlek znovu mezi šestnáctkou nejlepších na jednom z velkých podniků kategorie WTA 1000. Dvacetiletá tenistka v americkém Cincinnati vyřadila už tři hvězdné soupeřky a čeká ji bitva se světovou jedničkou. Hra drobné Češky fascinuje tenisovou planetu a budí stále větší respekt.



Mezi stanicemi Nové Butovice a Florenc na lince B pražského metra byl ve středu dopoledne přes hodinu přerušen provoz. Ve stanici Smíchovské nádraží metro kolem 09:15 srazilo ženu. Zraněnou si do péče převzali záchranáři, řekl mluvčí policie Jan Daněk.



Čtyři mrtvé a pět zraněných si ve středu vyžádal útok ruského dronu na mikrobus v jihoukrajinském Chersonu, uvedly místní úřady. „V důsledku tohoto teroristického útoku zahynuly čtyři osoby. V současné době příslušné služby zjišťují jejich totožnost,“ napsal k útoku na mikrobus na Telegramu náčelník vojenské správy Chersonské oblasti Oleksandr Prokudin.