Už kdysi jsem vás při svých studiích zahlédl v olomoucké knihovně, ale nechtěl jsem rušit. Proto až teď mám možnost vám poděkovat za přípravu na maturitní zkoušku před několika lety.
Od toho jsem tady.
Je tohle účel, proč natáčíte videa o literárních dílech, připravit "líné studenty" na maturitu, jak jste jednou v nadsázce zmínil?
S nadsázkou se dá říct, že účelem je vydělávat peníze. V prvé řadě jsem ale více youtuber než učitel. Navíc vlastně nevím, jaký to má smysl, obsah mých videí se totiž v průběhu šesti let na YouTube změnil. Původně jsem skutečně cílil na zoufalé maturanty, kteří nestihli přečíst povinnou četbu. Postupně jsem ale tento formát začal opouštět a dva roky nazpět jsem ho opustil úplně. Už se spíše věnuju širším kulturním problémům, jako je doba národního obrození a teorie literatury.
Myslím si ale, že za ty roky jsem zpracoval v podstatě všechny maturitní stálice. Navíc už nemám potřebu dělat pouze sumarizace knih. Chci točit zábavnější videa, v rámci kterých si sám musím načíst literaturu, abych o tématu mohl mluvit.
Za svaťák dvacet knih nepřečtete
Jak vzpomínáte na svou maturitu z češtiny?
Velice mlhavě. Mám obecně strašně špatnou paměť, což je, pravda, skvělé pro literárního historika. Tuším, že jsem si u maturity vytáhl Karla Čapka. To je docela fajn téma.
Vida, a pak jste se vydal i cestou novinařiny, byť ji sám Čapek nestudoval tak jako vy. Kudy vedla vaše cesta až k bohemistice, kterou teď na Univerzitě Palackého vyučujete?
Žurnalistiku jsem v Olomouci studoval jako dvojobor spolu s češtinou. Původně jsem chtěl být novinář jako vy, a jelikož olomoucká žurnalistika byla za mých časů dvouoborová, vybral jsem si k ní češtinu s argumentem, že novinář by měl umět česky. Pak jsem ale zjistil, že mě žurnalistika nebaví, nejde mi a nezajímá mě. Na rozdíl od češtiny, která mi přijde jako nesmírně zajímavý obor. Co bylo původně nezbytností, u toho jsem zůstal. Po bakaláři jsem tudíž dva roky studoval češtinu, doktorát a až potom jsem na dva roky odletěl do Číny učit obecnou lingvistiku.
A teď se na vaše videa budou jako každý rok dívat maturanti, zrovna jim začíná svaťák. Jak se co nejrychleji připravit na maturitu?
V ideálním světě by se člověk nikdy neměl začít učit dva týdny předem. Naopak by si měl pouze zopakovat, co se za čtyři roky naučil. Chceme-li mluvit o pečlivých studentech, za čtrnáct dní není možné přečíst všech dvacet knih z povinné četby a připravit se tak na maturitu.
Pokud však budeme mluvit o češtině mimo povinnou četbu, základem je zopakovat si didaktické testy z předchozích let, na internetu jsou jich už desítky. K ústní zkoušce si ale stačí přečíst zmíněnou dvacítku knih, člověku se nemůže nic stát. K tomu je dobré si znovu projít základní básnické prostředky jako personifikace, metafora…
… epizeuxis.
(směje se) přesně tak! A znovu, na internetu je dostupný seznam vyžadovaných pojmů, není jich mnoho.
Jak se vůbec díváte na pojmy, u kterých se člověk ptá, k čemu jsou? Ostatně na ně sám narážíte při každoročním řešení didaktických testů. Divíte se, co všechno tam občas najdete?
Většinou se nedivím. Člověk pro svůj život samozřejmě nepotřebuje vědět, co je to epizeuxis, sám to slovo nedokážu ani vyslovit. Ani si nemyslím, že bychom to měli vyžadovat od středoškoláků. Měli bychom ale chtít, aby studenti poznali, co to je, a dovedli popsat funkci takového obratu. Člověk nemusí vědět, co je to oxymóron, měl by však umět říct, že slova v textu společně nedávají smysl a autor se zřejmě snažil dosáhnout určitého efektu.
Pokud jde o didaktické testy a pojmy jako zeugma či epizeuxis, v testech je pojem vždy vysvětlený, středoškolák ho už jen najde v textu. Maturant by této dovednosti dle mého měl být schopen.
Porozumět literatuře, porozumět politikům
Souhlasíte s podobou literárního kánonu, z kterého si dnes studenti středních škol vybírají knihy k maturitě, nebo by měl obsahovat jiná díla?
Pokud vím, každá škola si může kánon četby stanovit podle sebe, jen je nutné dodržet počet knih z konkrétních historických období. Na střední škole jsem nikdy neučil, ale jestli tomu správně rozumím, člověk dnes může odmaturovat, aniž by přečetl cokoliv od Máchy nebo Erbena. Tím naznačuju, že díla těchto autorů, Máj a Kytice, jsou stále považované za zásadní texty české literatury - a skutečně jsou. Stejně je nemusí číst všichni, mají na výběr z více knih v kánonu.
Co by se tedy mělo v rámci předmětu českého jazyka a literatury učit?
Porozumění krásné literatuře. Nezáleží, jestli k tomu využijeme Shakespeara nebo Danteho. Středoškoláci by si však měli odnést chápání uměleckých textů. Dnes se velmi tlačí na porozumění psanému slovu, na kterém jsou vystavěné i didaktické texty. Číst uměleckou literaturu je ale odlišná schopnost.
Otázkou klasika: "Komu to prospěje?"
Když člověk pochopí Johna Miltona nebo Williama Shakespeara, tedy dokáže-li číst mezi řádky a pochopí ukryté významy, stejně tak bude schopen číst mezi řádky řeči politiků a propagandy. Z toho důvodu je žádoucí zachovávat četbu klasické literatury. Navíc to lze zkombinovat s výukou mediální gramotnosti.
Doporučil byste tedy k četbě umělecké literatury autory jako Milton a Shakespeare?
Milton je už vyšší dívčí, Shakespeare je ideální. Jakkoliv je to složitá literatura, dá se číst i povrchně a čtenář pochopí, jak spisovatel užívá metafory. Mladým studentům se zájmem o literaturu bych doporučil začít klasickými zábavnými kánonickými autory. Například Mistr a Markétka od Michaila Bulgakova je na úrovni současných situačních komedií. Zároveň je to ale hluboká a mnohovrstevnatá kniha. Za přečtení stojí i Henryk Sienkiewicz, Dante Alighieri, Niccolò Machiavelli. Na poměry stáří jeho děl se z českých autorů čte dobře i Karel Hynek Mácha. Dobrou volbou je i Julius Zeyer.
Měla by být povinná maturita z češtiny a literatury? Určitě o tom budou studenti diskutovat. Ostatně někomu jde více matematika, někomu zase čeština.
Češtinu mám rád, a proto si myslím, že by povinná být měla. Trochu se však domnívám, že by si studenti měli sami zvolit, co chtějí studovat. Také bych jen stěží prolezl gympl, kdyby byla povinná maturita z matematiky, chemie nebo fyziky. Současná podoba se ale v mých očích zaměřuje spíše na češtinu a porozumění textu než na literaturu.
Potutelná ideologie Jordana Petersona
Populární je také motivační literatura…
Ano, módní vlny se střídají. Jednou jsou to severské detektivky, poté kuchařky, kuchařky nekuchařů, momentálně je to motivační literatura. Předpokládám, že to způsobuje současná korporátní kultura. Lidé se snaží naučit, jak přežít na svém pracovišti a jednat s ostatními. Případně jak nevyhořet a nezešílet v současném světě. Záleží ale, co myslíme motivační literaturou.
Například tvorbu Jordana Petersona.
Vidíte, v tomto případě bych ale řekl, že jde o jinou kategorii. Peterson cílí hlavně na mladé muže ztracené ve světě a snažící se najít autoritu. Potvrdí jim vlastní myšlenky, které doposud nedokázali formulovat. Jordana Petersona ostatně dost kritizuji. Jeho rady v rámci knihy 12 pravidel pro život jsou dobré, ale zároveň je obaluje potutelným a dost nebezpečným ideologickým balastem. Peterson je zároveň v současném diskurzu nejvlivnější osobou v tažení proti postmodernismu, který naprosto dezinterpretoval a v podstatě jej ztotožnil s marxismem. Což je oxymóron.
Jestli se nemýlím, postmodernismus bojoval proti metanarativům, původním příběhům a ideím. Což marxismus je.
Přesně tak. Postmodernismus se vysmívá všem myšlenkovým směrům, jako je marxismus, ale i liberalismus. Peterson se ale proslavil ztotožňováním postmodernismu s neomarxismem, navíc nepochopením současné filozofie. Nemám pro něj pochopení, jakkoliv uznávám, že spoustě lidí pomohl najít pevnou půdu pod nohama. První knižní rada "ukliďte si pokoj" je ale geniální, to uznávám. Kde jinde si má člověk začít dávat do pořádku život než ve vlastním pokoji?
Když se bavíme o brojení, po stávkách vysokoškolských pedagogů i po prosincové střelbě na pražské filozofické fakultě se staly terčem humanitní obory. Zaznamenal jsem, že jste se tématu, proč humanitní vědy potřebujeme, na YouTube také věnoval.
Ano, tenhle boj je tu odjakživa. Mám pocit, že velká část společnosti má skrze absurdní zkratky humanitní vědy spojené s extrémním levičáctvím, což není pravda. Vy i já poslední roky trávíme v akademickém prostředí a myslím, že se shodneme, když prohlásím, že akademická sféra ani její vedení rozhodně nejsou prolezlé levicí.
Zároveň si podle mě lidé myslí, že humanitní vědy jsou jednoduché, protože si k tomu stačí přečíst pár knih. Třetí důvod je, že humanitní vědy nejsou exaktní. Mají daleko větší potenciál se splést. Kdykoliv se nestrefí volební průzkum, slýcháváme, že politologie je k ničemu. V humanitních vědách se snažíme dostat co nejblíže k pravdě, přičemž pro nás pravda ani nemusí existovat, na rozdíl od matematiků a jiných oborů. Matematici by mě ale opravili, že je to složitější.
Na vysvětlení bychom sice potřebovali tříhodinovou přednášku, nicméně humanitní vědy potřebujeme, abychom chápali, jak funguje společnost, nacházeli souvislosti společné lidem napříč dějinami. Dost často o významných historických momentech rozhodovaly faktory týkající se humanitních věd, nikoli exaktních. Mnohdy je navíc kritizují lidé považující se za vlastence. Přitom bez národního obrození - které vzešlo z jazyka a literatury - a osob se zájmem o humanitní vědy by se neměli k čemu coby vlastenci hlásit, Česká republika by totiž ani neexistovala.
