Když se Ester v maturitním ročníku rozhodovala, na jakou půjde vysokou školu, byla si jistá jen tím, že má být humanitně zaměřená. Nakonec zvolila kombinaci veřejné a sociální politiky s francouzským jazykem a literaturou na Masarykově univerzitě. "Když jsem před někým zmínila první obor, nikdo netušil, co si pod tím představit. U francouzštiny se naopak všem rozzářily oči, jako by to bylo něco výjimečného, i když jsem ji brala spíš jako záložní variantu. I proto jsem se tehdy za svůj názor nedokázala postavit a pro jistotu jsem šla na dvojobor, abych pak měla vyšší šanci se někde upíchnout," vrací se do období před třemi lety.
Tehdy měla pocit, že když šlápne vedle, nebude už cesty zpět. "Ne že by mi okolí moji volbu rozmlouvalo. Zároveň jsem ale od nikoho necítila podporu. Potřebovala jsem slyšet, ať si vyberu to, s čím souzním, a když nebudu spokojená, můžu obor za rok změnit," říká Ester. Dodává, že se teprve nedávno přestala za svoje studijní zaměření stydět. "Humanitní obory jsou bohužel ve společnosti pořád vnímané jako něco míň. Spousta lidí předpokládá, že jejich absolventi berou míň peněz nebo si vůbec nenajdou práci. Starší generace pak chce, abychom se měli líp, a tak nám sociální vědy vymlouvá," myslí si Ester.
Po nástupu na školu navíc zjistila, že během semestru rozhodně nemůže chodit na jeden večírek za druhým a všechny nepříjemnosti odsouvat na zkouškové období. "Z doslechu jsem měla pocit, že přes semestr vysokoškoláci bývají v pohodě a náročné bývá až zkouškové. U mě to byl ale pravý opak. Uvědomila jsem si, že stačí, abych jeden den nefungovala, a přestanu stíhat. Noční život jsem tak hodně omezila, abych se zbytečně nestresovala. Naštěstí jsem se vybila už na gymplu," usmívá se Ester.
Přestože pochází z Prahy, na vysokou se rozhodla jít do Brna. Lákalo ji změnit prostředí, odstřihnout se od kamarádů z rodného města a taky se chtěla osamostatnit od rodičů. Stejně ale mezi Čechy a Moravou nadále každý víkend pendluje, což se jí dohromady s náklady na bydlení prodraží. Proto si už od nástupu na školu přivydělává v kavárně. "Chodit při studiu do práce je pro mě z hlediska duševní hygieny odpočinek. Vím, že osm devět hodin nemůžu myslet na nic jiného, a nejsem tak roztěkaná. Když to pak ale ve škole začne být náročné, musím mít hodně dobrý time management, abych všechno dokázala skloubit," připouští Ester.
Aby toho nebylo málo, stíhá se ve volném čase věnovat ještě dobrovolnictví. Třetím rokem doučuje děti v dětském domově. Zkušenost má také se studijním pobytem v zahraničí. Semestr strávila v severofrancouzském městě Amiens. "Jazykové dovednosti se mi ve frankofonním prostředí pochopitelně zlepšily. Studijně mě ale Erasmus moc neposunul, Masarykova univerzita mi popravdě přijde lepší než ta francouzská," upozorňuje Ester. Cestování ji ovšem baví. Po bakalářských státnicích by proto ráda vyrazila na pár měsíců pracovat do ciziny a na magisterské studium pokračovala až později.
Rozhovor s Ester najdete ve všech podcastových aplikacích: Soundcloud, Spotify, Apple Podcasty, Google podcasty a Spreaker,
Co z tebe bude?!
Podcast "Co z tebe bude?!" je o niterných problémech mladých lidí v rychle se měnícím světě. Podzimní řada mimo jiné reaguje na epidemii zhoršujícího se duševního zdraví a řeší také klimatickou úzkost. Pořad moderují Tomáš Maca a Clara Zanga. Nový díl vychází každý pátek.
