


První světová válka připravila tisíce francouzských žen o muže. Vdovy hledaly nejen lásku, ale také materiální zabezpečení. Henri Désiré Landru jim nabízel vše a ještě mnohem víc. Do jeho vily ve vesnici Gambais přicházela jedna za druhou, ale žádná z nich už dům neopustila.

Henri Desiré Landru pocházel ze slušné rodiny. Jeho rodiče byli hluboce věřící, a tak ho poslali do katolické školy, ve které vyučovali mniši. Jako chlapec dokonce ministroval v kostele. Nic v jeho životě nenasvědčovalo tomu, že by z něj jednou měl vyrůst kriminálník.

Henri Desiré Landru pocházel ze slušné rodiny. Jeho rodiče byli hluboce věřící, a tak ho poslali do katolické školy, ve které vyučovali mniši. Jako chlapec dokonce ministroval v kostele. Nic v jeho životě nenasvědčovalo tomu, že by z něj jednou měl vyrůst kriminálník.

V kostele Henri potkal svou budoucí manželku Marie-Catherine. Do řeči se dali po mši, když oba opouštěli chrám. V roce 1891 se jim narodila dcera Marie, následně Landru narukoval a teprve o dva roky později se snoubenci konečně vzali.
Postupně se páru narodily další tři děti. Jejich rodina si žila šťastně a Henri byl podle své ženy příkladný manžel a otec. Pracoval nejprve jako prodavač nábytku, poté se živil jako instalatér a zkoušel také prodávat hračky.
Poté se ale objevily první problémy. Landru totiž navrhl vlastní motorku a podařilo se mu přesvědčit investory, aby mu dali peníze na vybudování továrny. On ale místo toho sebral peníze a zmizel. Totéž později opakoval ještě s příměstskou železniční tratí a dětskou hračkou, než byl konečně zatčen a putoval na dva roky do vězení.

Po tomto prohřešku s ním manželka ztratila trpělivost, a tak se s ním v roce 1914 rozvedla. Nově získaná svoboda Henriho přivedla na novou myšlenku, a tak si začal do novin dávat inzeráty.
„Vdovec, seriózní a pohybující se v dobré společnosti, stár 43 let, se slušným příjmem, přeje si potkat vdovu s vyhlídkou na uzavření sňatku,“ zněl například jeden z nich.
Vzhledem k zuřící válce, která po sobě zanechávala řadu zoufalých vdov, nezůstaly jeho inzeráty bez povšimnutí, a tak měl brzy mnoho nabídek vdavekchtivých žen.

Brzy si Henri našel novou přítelkyni, kterou se stala Jeanne Cuchetová, velmi pohledná žena. Z předchozího vztahu měla šestnáctiletého syna jménem André. Landru se k oběma chyběl velmi pohostinně, a tak jim bez okolků nabídl domov ve své vile ve Vernouillet. Jakmile do ní matka se synem vstoupili, už je nikdo nikdy neviděl – jako by se dočista vypařili.

Henri nelenil a seznamoval se s dalšími ženami. Přes inzerát v deníku Le Journal potkal šestačtyřicetiletou Thérèse Laborde-Lineovou, která ovšem krátce poté zmizela i se svými dvěma psy v červenci roku 1915. Její sousedé později u soudu uvedli, že po jejím zmizení si Landru z jejího bytu odvezl nábytek.
Jmen ale bylo mnohem více. Marie-Angélique Guillinová, Berthe Héonová, Anna Collombová, Andrée Babelayová a další ženy.



Brzy si samozřejmě policie začala všímat, že nevysvětlitelných zmizení žen podezřele přibylo. Dlouho se ale nedařilo najít jakoukoliv stopu. Inzerátů k seznámení tehdy v novinách bylo mnoho a Landru je navíc podával pod různými smyšlenými jmény.
Průlom ve vyšetřování přišel díky Marie Lacostové, jejíž sestra Célestine Buissonová s Henrim v září roku 1917 odešla a už se nevrátila. Přestože Marie netušila, jak se onen nápadník jmenoval, dovedla popsat, jak vypadal a kde bydlí.

Policie Landru zadržela, ovšem k ničemu se nepřiznal. A jelikož neměla mrtvá těla, nemohla ho obvinit z vražd. Důkazy stačily pouze na obvinění ze zpronevěry. Až později jednoho z detektivů napadlo podívat se v jeho vile do kamen, kde učinil děsivý objev.

Mezi kousky popela našel ohořelé kosti a zuby. Vyšlo najevo, že Landru vdavekchtivé ženy jednoduše zavraždil, jejich těla spálil v kamnech a poté se obohatil díky jejich majetku.

Soudce muže obvinil z toho, že během čtyř let zabil jedenáct žen. Nepochyboval ale o tom, že jich bylo mnohem více. Podle policie si totiž dopisoval s 283 ženami a 72 z nich se nikdy nepodařilo najít.
Landru se během procesu, který začal v roce 1921, k ničemu nepřiznal. Jeho obhájce se pokusil soudce přesvědčit, že byl v době konání vražd nepříčetný, soudního znalce o tom ale nepřesvědčil.

Henri Désiré Landru byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby, což mu vysloužilo rozsudek smrti. Dne 25. února roku 1922 byl časně z rána rozsudek vykonán - šílený sňatkový podvodník skončil svou pozemskou pouť pod gilotinou.

Na snímku: Charlie Chaplin při natáčení filmu "Monsieur Verdoux v roce 1947, černé komedie inspirované právě případem Henriho Désiré Landrua. Nápad na film přišel od režiséra Orsona Wellese, který za něj od Chaplina obdržel platbu 5000 dolarů. Chaplin ztvárnil postavu Henriho Verdouxe, elegantního bankéře, který systematicky vraždí bohaté ženy pro peníze.






Velryba, která začátkem týdne uvázla na mělčině u města Timmendorfer Strand, se v noci na pátek dokázala uvolnit. Podařilo se jí dostat do hlubšího koryta, které pro ni vyhloubil vodní bagr. Podle agentury DPA o tom informoval biolog Robert Marc Lehmann, který k mladému keporkakovi ve čtvrtek doplaval a snažil se ho ke korytu navést.



Nejméně 40 procent ruských kapacit pro přepravu ropy je přerušeno, vypočetla agentura Reuters. Je to důsledek ukrajinských dronových útoků. Současné narušení dodávek ropy je nejzávažnější v moderní historii Ruska, jinak druhého největšího vývozce ropy na světě. Moskvu zasáhlo v době, kdy ceny ropy kvůli válce s Íránem rostou a překročily 100 dolarů za barel.



Na budovu Ruského střediska vědy a kultury v pražských Dejvicích hodil někdo ve čtvrtek večer několik zápalných lahví. Policie o tom v pátek ráno informovala na síti X. Po pachateli pátrá, podezírá ho z trestného činu poškození cizí věci.



Třiačtyřicetiletého českého mnicha v národním parku Kumana na Srí Lance usmrtil levhart, napsal v pátek srílanský server Onlanka s odkazem na místní policii. České ministerstvo zahraničí se k tragédii zatím nevyjádřilo.



Osmidílná britská série Mladý Sherlock se pokouší zmodernizovat postavu slavného detektiva pro současnou generaci diváků. Jejím spolutvůrcem a režisérem prvních dvou epizod je Guy Ritchie, jenž ve svých dvou starších filmech Sherlocka Holmese představil jako viktoriánského rváče. Tentokrát ho vykresluje jako přidrzlého adolescenta, který neprožije jediný den, aniž by neporušil zákon.