Papaláši z Československa tam jezdili na rekreaci. Dnes je z hotelu Haludovo ruina

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Byl to nejambicióznější hotelový projekt své doby. Místo, kde se bazény plnily šampaňským, v kasinu se točily miliony dolarů a hosty obsluhovaly dívky v kostýmech „zajíčků“. Chorvatský hotel Haludovo na ostrově Krk měl být oázou západního luxusu uprostřed socialistické Jugoslávie. Dnes je z něj betonový skelet, který připomíná spíše scénu z postapokalyptického filmu.

Luxusní komplex Haludovo Palace Hotel vyrostl na chorvatském ostrově Krk v 70. letech minulého století. Zatímco běžní turisté z Československa stanovali v kempech, o pár kilometrů dál vznikal projekt, který neměl v tehdejším východním bloku obdoby.

Za vizí „socialistického Las Vegas“ stála developerská socialistická společnost Brodokomerc a nečekaný investor: Bob Guccione, zakladatel pánského časopisu Penthouse. Do výstavby letoviska vložil přes 45 milionů dolarů. Vsadil na to, že bohatí Američané a Evropané budou ochotni létat na víkendy do Jugoslávie, aby si užili hazard a frivolní atmosféru, kterou doma nenajdou.

Zatímco ostrov je dodnes oblíbenou destinací turistů z celé Evropy, na hotel se dávno zapomnělo.

Oáza promiskuity pro diktátory i papaláše

Haludovo se rychle stalo místem, kde se stíraly hranice mezi ideologiemi. V kasinu u jednoho stolu seděli bohatí západní podnikatelé a vlivní politici ze socialistických států. Legendy vyprávějí o návštěvě iráckého diktátora Saddáma Husajna, který zde údajně se svou suitou dokázal za jedinou noc utratit horentní sumy.

„Bohatí Američané sem přijížděli na víkendy plné hazardu. Utráceli v kasinu tolik peněz, že platit za pokoje bylo zbytečné – ubytování měli zdarma. Byla to oáza promiskuity uprostřed socialistického prostředí,“ popisuje Dino Vojvodic z Technické univerzity v Delftu, který se historií komplexu odborně zabývá.

Večírky byly velice okázalé a extravagantní. Pohybovaly se na nich spoře oděné hostesky, které hosty zásobily kaviárem, humry a drahým vínem.

Přímo v interiéru se nacházel bazén, který byl při zvláštních příležitostech po okraj naplněný šampaňským. Mezi další atrakce patřil bowling, tenisové kurty, venkovní i kryté bazény a pečlivě udržované zahrady.

Pýcha předchází pád

Velkolepost byla i prokletím hotelu. Hosté si mohli být jistí, že zde budou vždy pouze „mezi sobě rovnými“. Běžní lidé, zvlášť Jugoslávci, měli do hotelu zakázaný vstup, pokud v něm přímo nepracovali.

To s sebou ale přinášelo také jednu velkou nevýhodu. Provoz byl totiž zcela závislý na příjmech od západních hostů a vlivných lidí. Na první pohled by to nemuselo být překážkou, ovšem ukázalo se, že vzhledem k vysokým cenám nebylo návštěvníků zdaleka tolik, kolik si vedení resortu původně představovalo.

Již po prvním roce provozu se proto hotel dostal do finančních problémů a varianta bankrotu byla zcela reálně na stole. Bylo proto nutné přistoupit k úsporným opatřením a služby přizpůsobit také zákazníkům, kteří nebyli ochotni platit tak horentní sumy. Díky tomu se hotel podařilo udržet při životě až do roku 1991.

Občanská válka v Jugoslávii ale zdejší éru bezstarostných radovánek definitivně ukončila. Turisté zmizeli a z luxusních apartmánů se stal uprchlický tábor. Lidé, kteří přišli o všechno, v hotelu přežívali několik let, což se na stavu vybavení i budov podepsalo víc než desetiletí běžného provozu.

Na kdysi luxusní komplex sedá prach

O čtyři roky později se Haludovo pokusil zachránit soukromý investor, ale na jeho někdejší slávu se mu navázat nepodařilo. V roce 2002 tak podnik uzavřel. Až do roku 2018 budovy ležely zcela ladem a majitel se o ně vůbec nezajímal. Následně předložil nový projekt, který počítal s přestavbou komplexu na bytové jednotky a výstavbu menšího hotelu.

Jednou z nutných podmínek realizace projektu byla ale privatizace přilehlé pláže, která nakonec nebyla místními politickými představiteli schválena. K zahájení stavby tak nikdy nedošlo a hotel chátrá dodnes.

Příroda si prostor bere zpět a zanechala na něm nesmazatelné stopy. Místní se do oblasti prakticky vůbec nevydávají, protože hrozí, že by se některé části stavby mohly zřítit. Jediný, kdo se sem občas vypraví, jsou proto dobrodruzi, kteří se vyžívají v navštěvování opuštěných budov a rádi je fotografují.

Zdroje: The Sun, total-croatia-news.com