Nedávno jste strávil sedm měsíců v Jižní Americe a dalších několik měsíců také na trase Moskva-Bangkok. Dokážete se focením a přednáškami uživit, nebo pracujete ještě někde jinde?
Nic jiného nedělám. I v dnešní době, kdy je ohromná konkurence, se focením, publikací fotek a jejich prodejem dá uživit. Když je člověk skromný a moc toho nepotřebuje, pořád něco nenakupuje a vydělané peníze investuje zpětně do cestování, jde to. Investoval jsem do toho ohromné množství energie, času a práce.
Dokážete si vůbec cestu užít, aniž byste pořád myslel na to, že musíte tohle nebo tamto vyfotit?
Jasně, určitě. Na svých fotografických workshopech lidem vyvracím stereotypní myšlení o fotografech na cestách. Nefotím pořád, jen když se děje něco zajímavého. Přiznejme si, že na cestách nejsou pořád momenty, které by se musely fotit od rána do večera. Krajina se fotí ráno a večer, reportážní fotky se fotí přes den, ale ne celý den. Spousta lidí si taky neuvědomuje, že díky focení navštěvuji místa v čase, kdy tam nikdo jiný není. A často kdybych nefotil, vidím toho na cestách mnohem míň.
A díky focení se taky dostávám do situací nebo interakcí s lidmi, které by nenastaly. Hlavně když člověk vyrazí na delší dobu, má na focení dostatek času, dobrých fotek totiž stačí pár.
KNIHA!!! Myslím, že už konečně dozrál ten pravý čas :) Rozhodl jsem se vydat první fotograficky nabitou knížku o velké jihoamerické cestě a budu hrozně rád, když mně v tom prosím pomůžete. Když vše klapne, na konci září 2017 ji máte doma! Díky moc za vaši podporu, objednání si knihy v předprodeji, sdílení, doporučení přátelům. Připravil jsem vám v předprodeji na HitHit parádní odměny :) Tak jdeme na to! Díky moc :)
Zveřejnil(a) Pavel Svoboda Photography dne 11. Květen 2017
Zaujalo mne, že při jedné z vašich cest do Ománu jste se dostal na velbloudí dostihy. Jak jste se tam ocitl?
Velbloudí dostihy jsou v arabském světě neuvěřitelně populární, je to tam sport číslo jedna a točí se v něm velké peníze. Během roku mají třeba deset nebo dvanáct velkých dostihů a vítězný velbloud či žokej bere ceny v řádu milionu korun. A při první návštěvě Ománu jsme s kamarádem měli štěstí, že jsme u pouště Wahíba jeden malý navštívili a nafotili. Je zajímavé, že velbloudi běhají strašně rychle. Máme ho zafixované jako líné zvíře, ale podle mě běhá třeba šedesátkou. Kromě toho tam vlastníci velbloudů měli i takovou show, na které šejkům nabízeli své nejlepší velbloudy ke koupi.
Omán je turisticky vcelku neobjevená země, a to přesto, že do sousedních Spojených arabských emirátů jezdí stovky tisíců turistů ročně. Vy sám jste se tam dostal zatím dvakrát, v roce 2013 a 2015, co vás tam lákalo?
Omán je úžasný v tom, že podobná země neexistuje. Nabízí kombinaci úžasných lidí a hezké přírody. Má všechny atributy pro to, aby se tam jezdilo, ale stejně se tam nejezdí, protože nemá reklamu. Přitom je to neuvěřitelně bohatá a vyspělá země. Od 70. let se tam neválčilo a nemají žádný konflikt, takže se na rozdíl od jiných středovýchodních zemí neobjevuje ani v médiích.
V Ománu se cítíte svobodně. Můžete kdekoliv kempovat a přespávat tak na krásných místech. Hodně lidí si půjčuje auto, my jsme stopovali a chodili pěšky. A protože Ománci nejsou zvyklí na turisty, nikdo vás neotravuje, nenahání s cetkami, hotely a podobně. Naopak vám rádi pomůžou, když něco potřebujete, taky si s vámi popovídají. A je tam neuvěřitelně bezpečno. Myslím, že takhle dobrý pocit z cesty je těžké zažít někde jinde.
Jak se stopuje v zemi, kde velkou část území zabírá poušť?
Stopaře skoro nikdy neviděli a byli překvapení z toho, co to po nich vlastně chceme. Pro ně je nepochopitelné, že tam přijedou cizinci, kteří chodí pěšky s batohem na zádech a nemají auto. Ale jinak vás během chvilky někdo sveze tam, kam chcete, pokud to není zajížďka.
Pobavilo mě, že při své druhé cestě do ománské enklávy na poloostrově Musandam jste taky stopoval rybářské lodě.
Musandam je neuvěřitelně skalnatá oblast, do moře vybíhá chobotnice horských hřbetů a tvoří odlehlé mořské zálivy - přezdívá se jí arabské fjordy. No a v těch zálivech jsou vesnice, ke kterým není dodneška přístup po pevnině ani pro pěší, natožpak autem, jenom po vodě. Během čtrnácti dní se nám podařilo procestovat rybářské vesnice tak, že jsme stopovali lodě, což pro mě byl jeden z největších cestovatelských zážitků. Člověku je jedno, kam pojede, vesnic je pár…Lidi mluvili jenom arabsky, takže jsme jim moc nerozuměli, ale vítali nás a byli překvapeni.
Jsou Ománci pohostinní?
V osadách jsme se chovali s velkým respektem a s pokorou jsme se ptali, jestli můžeme vůbec přespat na jejich pozemku. A oni se mi vysmáli a říkali: Samozřejmě. Máte jídlo? Máte vodu? Pojďte na kafe nebo čaj. Často nás pozvali na jídlo, na datle a na čaj. Chvíli jsme s nimi zůstali a pak jsme šli spát do stanu. Byl to naprosto skvělý zážitek a přesvědčil mě o tom, že Omán je naprosto unikátní. Na Musandam bych se chtěl ještě někdy vrátit.
Pavel Svoboda (33)
- Vystudoval fyzickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
- Pravidelně publikuje cestopisné články a fotografie a pořádá projekce pro školy i veřejnost. Vede také občasné kurzy fotografování.
- O cestování říká: "Nejlepší na cestování je to, že se každý den děje něco nového a jiného. Žiji v takovém koloběhu intenzivních, nestereotypních zážitků, pořád se něco děje. Samozřejmě člověk se dostane na krásná místa, potká neuvěřitelné lidi a zažije spoustu věcí, které by doma nezažil."
- Sledovat jej můžete na Facebooku nebo Instagramu.
A jak se vlastně stopuje loď?
Je to hodně velký adrenalin. Člověk musí za rybáři, kteří přijedou do přístavu s úlovkem k prodeji a domlouvá se s nimi rukama, nohama, jestli by ho někam nevzali. Nakonec jsme se vždycky nějak domluvili, někam jsme se dostali a ani jsme nic neplatili. Podařilo se nám třeba stopnout školní inspekci. Osm lidí jelo do školy v Limě, což je městečko na východě poloostrova, které má přes tisíc obyvatel, ale přístup má jen po moři.
Přátelští lidé, zajímavá krajina a osamělé rybářské vesnice. Co vás ještě na Ománu překvapilo?
Člověka překvapí, jak vyspělá a bohatá země to je. Maskat je moderní metropole s krásnými domy, silnicemi, auty… Sultán Kábús, kterému je dneska už 77 let, chtěl, aby země prosperovala, ale zároveň aby rychlé zbohatnutí nepřeválcovalo tradiční arabskou kulturu, jako se to stalo v sousedních Spojených arabských emirátech. A to se povedlo, země pořád působí jako z pohádky Tisíc a jedna noc - ve městech člověk potkává Ománce v tradiční pláštích dišdaša nebo vidí tradiční rybí trhy. V horách jsou oázy, ohromné háje datlových palem, zavlažovací kanálky a starobylé vesnice s kamennými domy.
Přestože Omán byl dlouhou dobu kouzelnou zapomenutou zemí Arabského poloostrova, počet turistů ale každým rokem roste. Jaká doporučení byste dal budoucím návštěvníkům?
Omán se nachází na obratníku Raka a v pásmu nejrozpálenějších pouští, takže se tam dá jezdit jenom v období "ománské zimy" - od listopadu do března nebo od prosince do února, kdy tam bývá nejchladněji, kolem 25 stupňů. Doporučuji nestopovat jako my, ale půjčit si džíp a stanovat. Tím, že tam nejezdí moc lidí, tak je tam málo míst k ubytování a jsou i docela drahá. A když člověk zkombinuje cestování autem a stanování, může přespat na neuvěřitelných místech.
