Rozhovor – Vladimír Chvátil, známý pod přezdívkou Vlaada, patří mezi světově nejznámější designéry deskových a počítačových her. Jejich hraní miloval už jako malý kluk, takže když se v dospělosti rozhodoval, čemu se bude věnovat, rozhodl se právě pro jejich výrobu. A vyplatilo se.
Největší úspěch zaznamenala jeho hra Through the Ages: Příběh civilizace, která patří k nejlepším na světě. V roce 2007 zvítězila v anketě International Games Award a stále se pohybuje mezi nejlepšími třemi hrami historie na deskoherním serveru boardgamegeek.com.
Úspěch mají i další jeho tituly jako například Galaxy Trucker, Tash-Kalar: Aréna Legend nebo Space Alert. Ty vydává pod značkou českého vydavatelství Czech Games Edition, kterého je spolumajitelem.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz se rozpovídal o tom, jak se dostal k výrobě deskových her, jak dlouho trvá jejich vývoj a kde vidí jejich budoucnost.
Aktuálně.cz: Byl jste jako malý kluk náruživý hráč deskových her?
Hrál jsem fakt rád a hrál jsem všechno, co se dalo tehdy najít. Takže asi ano.
A.cz: Co vás bavilo nejvíc?
Vyrůstal jsem ještě před revolucí a výběr nebyl moc velký, takže mě bavilo vše, co bylo tehdy dostupné. Mnohé z těch her už dnes často ani nejsou k nalezení. Měli jsme také například verzi Monopolů, kterou vlastnoručně vyrobil můj tatínek. Dnes už bych asi takové hry ani nehrál, ale tehdy to bylo úžasné, protože to bylo takové velkolepé, bohaté a atmosférické.
A.cz: Jak se člověk vůbec dostane k vytváření deskových her? Táhlo vás to k nim už odmala?
Bylo to od malička, co si pamatuju. Třeba když jsem viděl na pouti videoherní automaty v maringotkách, tak jsem pak šel domů a z takové dětské mozaiky si stavěl raketky nebo závodničky a vymýšlel jsem si s nimi hry. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se tím učím pixelovou grafiku.
Taky jsem jako dítě měl hrozně rád bojovky po lese. Chodil jsem do dětského oddílu, a hned jak to šlo, jsem tam začal dělat instruktora a pak vedoucího, takže jsem připravoval hry pro ten oddíl. Později celotáborové hry, celoroční hry a tak podobně - vlastně jsem hry nikdy nepřestal dělat.
A.cz: Pamatujete si na svoji první deskovou hru, kterou jste vyrobil?
To si asi nevzpomenu. Občas nacházím mezi starými papíry zajímavé artefakty, u kterých si říkám: "Hele, to byla zajímavá myšlenka, jestli bych se k tomu neměl ještě někdy vrátit?" Obecně bych řekl, že někdy na střední škole ty hry začaly být hratelné i pro někoho jiného než pro mě. Třeba jsem vymyslel nějaké starověkými armádami inspirované hry na šachovnici, a v těch jsme pak ve třídě hráli turnaj.
A.cz: Dříve jste se věnoval také tvorbě počítačových her. Proč jste se přesunul od počítačů k deskovkám? Nejsou přece jen hry na počítač určitý vrchol herního průmyslu?
Já myslím, že otázka by měla znít spíše: "Proč jsem se tehdy přesunul k těm počítačovým?" Mě prostě bavilo vymýšlet hry obecně. No a když přišly počítače, tak jsem si říkal, že je to úplně úžasné médium, na které se dají ty hry dělat.
Později jsem se vrátil zpátky k těm deskovým, poněvadž tam se to dá dělat méně komerčním způsobem a člověk tam má lepší kontakt se zákazníkem. Přijdu a zahraju si tu hru s kamarády, nebo se koukám, jak ji hrají, a je to něco trošku jiného.
Vladimír "Vlaada" Chvátil
- Vystudoval obor Informatika na Masarykově univerzitě v Brně.
- Kromě deskových her se dříve věnoval také vývoji počítačových her, kde sklidil úspěch například titulem Original War.
- Na svém kontě má zhruba 20 deskových titulů, mezi ně patří třeba Space Alert, Tash-Kalar: Aréna Legend nebo Galaxy Trucker, který se nedávno dočkal verze na tablety.
- Jeho nejúspěšnější hrou je Through the Ages: Příběh civilizace, která už se léta drží na stupních vítězů největšího světového herního webu boardgamegeek.com.
- Je spolumajitelem herního vydavatelství Czech Games Edition, pod kterým své hry vydává.
A.cz: Takže máte větší volnost při jejich vymýšlení?
Tak já jsem ty deskové hry dělal už dříve, zároveň s prací na počítačových hrách. Vlastně i ta moje nejúspěšnější hra pochází právě z té doby. Ale nikdy jsem to nepovažoval za nějakou komerční činnost nebo za kariéru. Jen jsem prostě dělal to, co mě baví, a dělal jsem přesně takové hry, jaké mě bavilo hrát.
Časem se ukázalo, že je na světě dost hráčů, kteří mají ten pohled podobný a oceňují tenhle přístup. Takže spíš než že bych se rozhodl, že teď začnu komerčně vyvíjet deskové hry, tak jsem zjistil, že ty deskové hry, které si dělám jen tak, mají nějaký komerční potenciál. A potom jsem si uvědomil, že je to práce, kterou bych se chtěl živit.
A.cz: Četl jsem, že vaše hry jsou na pomezí evropského a amerického stylu, ale pod tím si nedokážu moc představit. Když jsem sledoval různá hráčská fóra, tak u vašich her zaznívalo především to, že jsou dost složité. Jak to tedy je?
Jak jsem říkal, dělám hry takové, jaké mám rád. A mně nevadí složité hry, když mi za to nabídnou dostatečnou hloubku. Nevadí mi prostudovat delší pravidla hry, když mi to pak dá zajímavý zážitek. Já si vlastně původně ani nemyslel, že tady bude větší zájem o takové hry, ale ukázalo se, že je na světě dost lidí, kteří jsou ochotni investovat čas se je naučit. Navíc člověk, který už pár takových her hrál, se do nich dostane poměrně rychle.
Ale k té otázce na pomezí amerického a evropského stylu. Ten základní dělicí prvek byl dříve v tom, že ty americké hry více dbaly na téma hry - v podstatě se vymyslelo nějaké úžasné téma a pak se vymyslely mechanismy, které to téma do nějaké míry simulují.
V těch evropských je důležité především to, aby tam byly funkční a dobře fungující mechanismy, které mohou být třeba poměrně jednoduché a elegantní. No a často se pak na ně tak nějak navlíkne v podstatě jakékoliv téma. Něco se na ty kartičky namaluje a řekne se, že se jedná třeba o středověké Benátky nebo o květákovou zahrádku. Důležité v těchto hrách je, že ty samotné mechanismy jsou zábavné.
No a mně se tak nějak líbí oba ty přístupy, a přirozeně jsem dospěl k tomu, že jsem se snažil, aby ty hry byly bohaté na téma a zároveň aby měly uvnitř nějaký zajímavý funkční mechanismus. Cena, kterou za to platím, je, že jsou pak trošičku složitější. Ale jak jsem už říkal, stojí mi to za to.
Ono to totiž není tak, že by ti lidé, co je baví evropské hry, nechtěli ve hře téma. Netrvají na něm, ale když ho dostanou, tak je to fajn a jsou rádi. Naopak ti hráči amerických her už také nějakou dobu pokukovali po zajímavějších herních mechanismech, protože vše rozhodovat hodem kostkou také po nějaké době člověka omrzí. Dnes najdete spoustu her, které se nedají takto jednoznačně zařadit.
A.cz: Kolik vám zabere času vytvořit jednu deskovou hru?
Od té původní myšlenky to samozřejmě můžou být roky. Ale když už se do toho opravdu pustím, tak zhruba tři čtvrtě roku až rok a půl u těch složitějších her. Nevěnuji se ovšem jenom té jedné hře, poněvadž mám více her, pracuji pro deskoherní nakladatelství a také hraji hry jiných autorů, protože mám prostě hry rád.
A.cz: U počítačových her se najímají týmy hráčů, kteří hru testují, hledají její chyby a snaží se ji vyladit. Probíhá to podobně u deskových her?
První a nejvěrnější tester jsem pro sebe já. Vím totiž dobře, že nepustím nic, co se mi nebude líbit. V současnosti všechny složitější hry dělám ve virtuální podobě. Nemusím stříhat žádné kartičky, udělám si základní grafiku a pak myší tahám kartičky a figurky po obrazovce, když klepnu na kostku, tak se s ní hodí, a podobně. No a tu hru si sám se sebou zahraji třeba stokrát, než jsem spokojen a řeknu si, že mě baví a jsem ochotný ji vzít mezi lidi. Pak to vezmu buď do našeho herního klubu v Brně, nebo na nějakou jinou herní akci a tam ji jednoduše ukážu hráčům.
A.cz: Poslední dobou poměrně frčí "předělávky" deskových her na ty počítačové. Příkladem může být hra Hearthstone, která převzala systém legendární karetní hry Magic a zasadila ho do světa Warcraftu. Je to směr, kterým se také chcete ubírat?
Hearthstone vznikl speciálně pro počítače a je zde vlastně těžké stanovit hranici, kdy je ta hra předělávka deskovky, protože mechanismy z deskových her se v těch počítačových používají už dlouho. Například u tahových strategií je ta hranice dost nejasná.
My se teď zabýváme i konverzemi našich deskových her pro mobilní zařízení. Právě nám vyšla první hra Galaxy Trucker pro iOS, bude následovat pro Android a patrně další platformy. V ní hráč staví z předem připravených dílků kosmické lodi a pak s nimi závodí skrz galaxii. Kdo má hru rád, tak má teď možnost si ji zahrát, i když nemá poblíž spoluhráče. Může si jen tak zahrát proti umělé inteligenci, prožít kariéru truckera ve vtipné příběhové kampani, nebo si online zahrát s kýmkoliv po světě.
Takovýchto konverzí se teď dočkává spousta deskových her. Ta naše se myslím povedla obzvlášť pěkně a hráči to oceňují, takže v tom zkusíme pokračovat i s dalšími hrami.
A.cz: Je průmysl deskových her finančně zajímavý?
Tak v současné době už se živím téměř výhradně deskovými hrami, ale ono to je možné také proto, že už jich mám na trhu hodně. Prvně jsme to všichni v naší firmě zkoušeli při zaměstnaní, abychom nemuseli mít obavy, kdyby to nevyšlo. Teď nás to živí a nestěžujeme si.
