Vy jste teď vystoupil v panelové diskusi se středoškolskými studenty, pořádané organizací Jeden svět na školách v pražském centru DOX. Účelem akce bylo motivovat mladé lidi k jejich občanské aktivitě. Co jste jim poradil?
Rozhodně jim doporučuji, aby se nenechali odradit různými negativními reakcemi, odmítáním ze strany úřadů, všudypřítomným ageismem (diskriminace lidí na základě jejich věku – pozn. red.) a snažili se dotáhnout věci do konce. Má to smysl.
Jak těžké je z vaší zkušenosti provozovat občanský aktivismus v šestnácti letech?
Je to náročné, ale jde to. Už se těším, až mi bude osmnáct let – získám možnost vystupovat na zastupitelstvu, debatovat s nimi, podávat návrhy. Já bych se s nimi nepáral tolik jako zdejší opozice. Zákon o obcích přiznává všechny tyto pravomoci až od osmnácti let. Člověk může dělat spoustu věcí i jako nezletilý, ale je to dost nekomfortní. Pořád musí do nějakých kroků přesvědčovat ty dospělé – zastupitele a podobně.
Tak to už se úřady určitě těší, až vám bude osmnáct. Plánujete třeba i vstup do politiky, který tady v DOXu středoškoláci hodně řešili – zda je to dobrý nápad?
Nejsem si tím úplně jistý. Protože já také nevím, kde budu v té době žít, je možné, že budu studovat v Praze nebo v Brně. A také uvidím, zda to vůbec bude potřeba.
Vaším oblíbeným zákonem, s nímž můžete operovat již jako nezletilý, je stošestka – zákon o svobodném přístupu k informacím. Co pomocí něj můžete dokázat?
Mohu si vyžádat spisy – to dělám třeba u přerovského magistrátu nebo na soudech žádám o rozsudky. Člověk se z nich dozví spoustu věcí, zvláště když některé instituce úplně nezvládají anonymizaci údajů – na ta začerněná místa v souboru pdf nebo ve Wordu si můžu kliknout a dát příkaz odstranit. Ale mně to samozřejmě nevadí. (smích)
Jak se z vašeho pohledu vyvíjí prostějovská kauza kolem obnovení židovského hřbitova?
Reakce dotčených lidí jsou někdy opravdu pozoruhodné – celý život někde na dvorku šlapou po židovských náhrobcích, není jim to divné a teď na tom ještě chtějí zbohatnout. Že by jim zdarma vyměnili dlažbu, jim přijde málo. Nejvíc mě baví přístup radnice, která svá stanoviska stále mění. Když obdrželi petici proti obnovení hřbitova, byli proti němu, když se v médiích začaly objevovat články o antisemitském Prostějově, zase obrátili. Nemají jasné stanovisko, za kterým by jednoznačně stáli.
Co obyvatelům na tomto projektu podle vás nejvíce vadí?
Většina signatářů petice, která je proti plánu americké židovské nadace na zvýšení piety toho místa, se chtěla vymezit proti vizualizaci, na které je dnešní park – bývalý hřbitov obehnán zdí. Tomu rozumím a s tím bych také nesouhlasil. Jenže o tento návrh se už dávno nejedná.
Těm lidem jde hlavně o to, že v současné době je tu park, přes nějž jsou lidé zvyklí chodit. Nicméně již se projednávala varianta živého plotu místo zdi a to by bylo, myslím, v pohodě. Kolem té lokality jsou obytné domy a škola, takže občanům rovněž vadí, že by se měli dívat na hroby nebo že by kolem nich chodily děti do školy.
Měnil se nějak postoj prostějovských obyvatel k židovskému hřbitovu uprostřed města?
Lidi tam dříve normálně žili a nepřišlo jim to divné, neřešili to. Z oken se dívali do hřbitova. Jde o takový ten všeobecný trend vytěsňování smrti, ale moc logiky to podle mě nemá, protože hroby tam přece stejně jsou, akorát bez těch náhrobků nejsou patrné. Takže my se budeme bez těch náhrobků tvářit jako by nic a dál šlapat po ostatcích.
Jak Prostějovem zahýbala kauza přepadení tenistky Petry Kvitové?
Lidé řeší, proč v domě, kde bydlí, nemají žádné kamery, proč nemá v bytě žádné zabezpečení dveří. A vlastně i to, proč – když je tak úspěšná tenistka – bydlí v bytovém domě u silnice. Je to v místě, kde bývala kasárna a nedaleko je známá sociálně vyloučená lokalita, tam bych opravdu bydlet nechtěl. Řeší se také, proč tak známá a zřejmě bohatá osobnost nežije v lepší lokalitě.
Někteří lidé vám vyčítají, že si detailně všímáte příliš malých kauz a těmi se jen chcete bavit a medializovat.
Když ono je to těžké. To, že někdo spáchá přestupek, je věc, kterou jednoduše zvládnu – oznámit a udělat to tak, jak se má. Ale kauzy, kde jde o miliony? To je pro mě jako šestnáctiletého studenta časově náročnější, složitější, a to i z hlediska bezpečnosti.
Jaká je odezva na vaše stížnosti a podněty stran dění v Prostějově? Za vaše občanské postoje se vám dostalo ocenění, zvou vás do televize či na debaty se studenty. Setkáváte se i s negativními reakcemi či výhrůžkami?
S výhrůžkami ani ne, ale teď do mě začal šít Prostějovský večerník, což je mimochodem plátek, kde vyšly ty vyhraněné články o plánované rehabilitaci židovského hřbitova, například titulek jak z protektorátu "Protest proti Židům" vztahující se k akci odpůrců rehabilitace hřbitova.
V tom večerníku vás kritizovali za vaše aktivity?
V září tam vyšel článek o žalobě na mé rodiče – píšou, že na hrubý pytel přišla hrubá záplata, že chlapec tentokrát už narazil, že náměstci primátorky poslali rodičům předžalobní výzvu a chtějí po nich peníze za uhrazení právního zastupování kvůli podnětu, který jsem na ně dal. Článek se podivuje, co na to moji rodiče, když za mě mají zodpovědnost, zda jim nebo škole nevadí, že místo vyučování jezdím do Prahy pozorovat poslance, senátory a soudce a své příspěvky a žaloby prý píšu snad i při vyučování.
Co vy na to?
Přijde mi to hrozně vtipné, protože já mám v rámci třídy podprůměrnou absenci. Byla v tom článku i spousta nepravd, takže se budu bránit. Píšou proti mně články i různí anonymové nebo lidé, kteří se podepíšou jménem, které v České republice ani neexistuje, což lze zjistit z databází ministerstva vnitra. Takže asi tak.
