Nejpodivnější planeta ve vesmíru? Vědci vypozorovali svět ve tvaru citronu

Fantazii se meze nekladou. Hlavně ve vesmíru. Když už byste si mysleli, že vás nic nepřekvapí, objeví se svět, který vypadá spíš jako výplod sci-fi filmu než skutečný objekt. Přesně takový je případ exoplanety PSR J2322-2650b – podivného kosmického tělesa ve tvaru citronu. Právě tu pozorovali vědci pomocí Vesmírného dalekohledu Jamese Webba a přiznávají, že nic podobného dosud neviděli.

„Bylo to naprosté překvapení. Pamatuji si, že když jsme dostali data, naše společná reakce byla: Co to sakra je?“ říká astronom Peter Gao z Carnegie Earth and Planets Laboratory.

Jedinečná exoplaneta PSR J2322-2650b se nachází asi 2 000 světelných let od Země a obíhá kolem objektu, který je sám o sobě extrémní – milisekundového pulsaru. Oč jde? O neutronovou hvězdu s hmotností podobnou Slunci, která se otočí kolem své osy jednou za 3,46 milisekundy a vysílá silné svazky gama záření.

Tento kosmický „maják“ obíhá ve vzdálenosti pouhých 1,6 milionu kilometrů - pro srovnání: Země je od Slunce vzdálena zhruba 150 milionů kilometrů. A extrémní gravitace pulsaru planetu doslova deformuje – místo kulatého tvaru má protáhlou, „citronovou“ podobu.

Atmosféra trumfuje tvar

Ještě podivnější než tvar planety je její atmosféra. Zatímco většina známých exoplanet obsahuje vodu, metan nebo oxid uhličitý, na tomto „citronku“ vědci objevili molekulární uhlík.

„Jde o nový typ planetární atmosféry, jaký nikdo nikdy neviděl,“ vysvětluje Michael Zhang z Chicagské univerzity. „Místo běžných molekul jsme viděli molekulární uhlík. A právě to je extrémně neobvyklé. Při teplotách, které na planetě panují – od zhruba 650 °C na noční straně až po 2 tisíce stupňů na denní straně –, se uhlík normálně váže s kyslíkem nebo dusíkem. Tam ale tyto prvky téměř chybí.

Ze všech známých exoplanet a zhruba 150 podrobně studovaných je „citronek“ jediný, u kterého byl molekulární uhlík v atmosféře jasně detekován.

Diamantový déšť? Proč ne

Obrovské množství uhlíku vede vědce k další fascinující možnosti: vzniku diamantů. Podle některých modelů může při ochlazování planety docházet ke krystalizaci uhlíku, který se pak mísí s heliem v atmosféře.

„Čisté uhlíkové krystaly vyplavou nahoru a promíchají se s heliem – a to je to, co pozorujeme,“ říká astrofyzik Roger Romani ze Stanfordovy univerzity. „Ale stále nevíme, co udržuje kyslík a dusík mimo hru. A právě tady začíná záhada.“

Zásadní otázka

Největší otázka zní: jak takový objekt vůbec vznikl? Podle vědců je velmi nepravděpodobné, že by se PSR J2322-2650b zformovala jako běžná planeta. Jedna z teorií říká, že mohla začít jako heliová hvězda, která se postupně stala obětí pulsaru, tedy takzvaného systému „černé vdovy“. Pulsar zde pomalu „odpařuje“ svého menšího partnera, podobně jako pavouk požírající svou kořist.

A tak dnes objekt není hvězdou ani hnědým trpaslíkem, ale podle definice Mezinárodní astronomické unie se stal exoplanetou.

Je hezké nevědět všechno

Celý systém tak rozmazává hranice mezi planetami a hvězdami a připomíná, že se vesmír s našimi tabulkami a definicemi příliš netrápí. „Je hezké nevědět všechno. Těším se, až se o téhle zvláštní atmosféře dozvíme víc. Je skvělé mít záhadu, kterou můžeme dál zkoumat,“ uzavírá Romani.

Jedno je ale jisté už teď: pokud by existovala soutěž o nejpodivnější planetu ve vesmíru, PSR J2322-2650b by měla velkou šanci na výhru.

Zdroje: NASA, Science Alert