Na Einsteina vzpomínáme jako na génia. Jeho syn ale prožil život v ústavu pro choromyslné

Zatímco Albert Einstein má pověst nepřekonatelně geniálního vědce, jeho syn Eduard měl životní cestu zcela jinou. Podle dochovaných záznamů trpěl schizofrenií, více než tři desítky let byl v ústavu a jeho otec o něm dokonce hovořil jako o „neřešitelném problému“.

Svou první manželku potkal Einstein na Polytechnickém institutu v Curychu. Tehdy byla Mileva Marićová jedinou ženou, která na škole studovala, a tak přirozeně upoutala jeho pozornost. Přestože byla o čtyři roky starší, netrvalo to dlouho a legendární vědec se do ní zamiloval.

Pět let od jejich seznámení, konkrétně v roce 1903, se rozhodli stvrdit svou lásku sňatkem. Postupně se jim narodily tři děti. Nejstarší dceru Lieserl však nejspíš dali k adopci, protože se o jejím osudu nic bližšího neví. Následovali synové Hans Albert a Eduard. Když se v roce 1914 manželství rozpadlo, Albert Einstein se i nadále snažil udržovat vztahy s oběma syny a ví se, že si s nimi velmi často dopisoval.

Pohledy na to, jak to v jejich rodině chodilo, se různí. Zatímco Mileva s hořkostí vzpomínala na to, že její bývalý manžel dal přednost vědecké kariéře před rodinou, oba chlapci popisovali, že si s nimi otec hodiny hrál, zatímco maminka pro samou péči o domácnost nevěděla, kam dřív skočit.

Nebude z něj rozvinutý člověk, tvrdil Einstein

Malý Eduard Einstein dělal svým rodičům odjakživa starosti. Už jako kojenec měl chatrné zdraví, a protože se to podepsalo na jeho kondici, většinou nemohl cestovat spolu s ostatními členy rodiny. Pro jeho otce to bylo velmi náročné a i poté, co se od rodiny odstěhoval, se budoucností Eduarda velmi trápil.

V jednom ze svých dopisů, které se dochovaly, dokonce napsal svému kolegovi: „Stav mého malého syna mě velmi deprimuje. Je nemožné, aby se z něj stal plně rozvinutý člověk.“

Ve slabších chvílích dokonce Einstein uvažoval, zda by nakonec nebylo lepší, kdyby jeho syn zkrátka zemřel dřív, než „pozná život pořádně“. I přes tyto chmurné myšlenky ale veškeré úsilí směřoval k tomu, aby se Eduardův stav zlepšil. Mimo jiné mu platil pobyty v nejrůznějších sanatoriích, a když mu to pracovní povinnosti umožnily, mladíka do nich doprovázel.

Kvůli otci měl komplex méněcennosti

V dospívání se Eduard začal zajímat o poezii a literaturu, hrál na klavír a uchvátil ho tehdy relativně nový a slibně se rozvíjející obor – psychiatrie. Obdivoval především práci Sigmunda Freuda a plánoval na ni navázat. Stejně jako jeho otec se proto zapsal na univerzitu v Zurychu. Jak ale zmiňoval ve svých zápiscích, které si velmi pečlivě vedl, budovat si vlastní kariéru ve stínu známého tatínka pro něj bylo velmi náročné. „Někdy je těžké mít tak významného otce, protože se člověk cítí tak bezvýznamný,“ uváděl například.

Svému otci se v jedné věci podobal. Stejně jako on totiž během studií poznal starší ženu, do které se hluboce zamiloval. Bohužel ale jejich vztah skončil velmi špatně a nejspíš to byl onen moment, kdy se Eduardovo duševní zdraví začalo velmi prudce zhoršovat.

Upadl do hluboké deprese, která v roce 1930 vyvrcholila pokusem o sebevraždu. Následně Eduardu Einsteinovi lékaři diagnostikovali schizofrenii, léčebné metody byly ale tou dobou poněkud kontroverzní, a tak dnes mnoho odborníků spekuluje o tom, že tato péče jeho stav naopak zhoršila.

Einstein emigroval a syna už nikdy neviděl

Albert Einstein tak pozoroval, jak jeho syn postupně ztrácí schopnost komunikovat s okolím, a topil se ve výčitkách svědomí. Sám sebe se sice pokoušel přesvědčit, že Eduardův stav je dědičný a přišel do jeho genetické výbavy z matčiny strany, jeho trápení to ale příliš nezmírnilo.

Ve třicátých letech se Albert Einstein i se starším synem Hansem kvůli obavám z nastupujícího nacismu rozhodl emigrovat do Spojených států. Původně se domnívali, že se k nim připojí také Eduard, jeho zdravotní stav to ale neumožňoval. Krátce před cestou proto známý fyzik syna v ústavu naposledy navštívil.

Přestože i nadále Einstein jeho léčbu financoval a psal mu dopisy, osobně se už nikdy nesetkali. Zbytek svého života prožil Eduard ve švýcarském sanatoriu, kde v říjnu 1965 po více než třiceti letech hospitalizace zemřel na mrtvici. Bylo mu jen pětapadesát let.

Zdroj: Allthatsinteresting.com