Z Chomutova až na císařský dvůr v Tokiu, od mexických bojišť po světové výstavy ve Vídni a Paříži. Život barona Raimunda Stillfrieda z Ratenic připomíná dobrodružný román, v němž se střídají války, diplomatické mise, umělecké ambice i skandály. Z někdejšího důstojníka se stal fotograf, jehož snímky dnes opatrují nejvýznamnější světová muzea. A jehož příběh dodnes budí otázky.
Raimund Stillfried z Ratenic se narodil 6. srpna 1839 v Chomutově do šlechtické rodiny s vojenskou tradicí. Otec August Wilhelm von Stillfried-Rathenitz byl rakouským polním podmaršálkem, matka Marie Anna pocházela z rodu Clam-Martiniců.
Mladého Raimunda tak od malička vedli k vojenské kariéře. Už ve dvanácti letech nastoupil jako kadet na námořní akademii v Terstu. Vedle přísného výcviku jej však přitahovalo i výtvarné umění. Soukromě navštěvoval hodiny malby a kresby, nejprve u Bernharda Fiedlera, později v Linci u Josefa Maria Kaisera.
V armádě postupoval rychle: stal se poručíkem, nadporučíkem a roku 1862 kapitánem pěšího pluku. Jenže služba mu byla těsná. Roku 1863 dobrovolně rezignoval a vydal se na cestu, která neměla v jeho rodině obdoby. Jako lodní plavčík na brémské plachetnici Inka odplul do Peru.
V Jižní Americe se živil jako lovec, obchodník s kožešinami i stavitel lodí. Následovaly cesty do Číny, Spojených států a především do Japonska, kam dorazil roku 1864. V Nagasaki se tehdy setkal s berlínským malířem Eduardem Hildebrandtem, který rovněž hledal inspiraci v nově se otevírajícím Východě.
Ještě než se usadil, čekala ho další epizoda: služba v Mexiku v armádě císaře Maxmiliána I. Mexického. Jako důstojník kavalerie „Rudých husarů“ bojoval po boku habsburského panovníka proti republikánům vedeným Benitem Juárezem. Po Maxmiliánově popravě v Querétaru roku 1867 se Stillfried stáhl zpět do Evropy a brzy znovu zamířil do Japonska.
Zpočátku působil v diplomatických a obchodních službách. Pracoval pro nizozemskou textilní firmu Textor & Co. v Nagasaki, později se pohyboval v prostředí severoněmeckého vyslanectví v Tokiu a podílel se na aktivitách rakousko-uherské mise ve východní Asii. Americká cestovatelka Margarete Weppnerová jej v té době zmiňuje jako „německého šlechtice“ žijícího v Jokohamě, kde cizinci vedli okázalý a nákladný život.
Právě v Jokohamě nastal zásadní obrat. Roku 1871 tu Stillfried založil fotografický ateliér Stillfried & Co. Není zcela jasné, kde se naučil fotografovat; podle historiků se mohl školit u proslulého Felice Beata, který v Japonsku působil již od počátku 60. let. V každém případě se Stillfried rychle vypracoval mezi nejvýraznější tváře místní fotografické scény.
Tajně vyfotil i císaře
Fotografoval portréty, typové studie i krajiny. V době těžkých kamer a dlouhých expozic musel své snímky pečlivě aranžovat. Mnohé portréty byly ručně kolorovány, aby vynikly barvy kimon a dalších detailů. Turisté z Evropy a Ameriky, kteří do Jokohamy proudili, vyhledávali právě takové obrazy „exotického“ Japonska – byť byly často stylizované a přizpůsobené západní představě o samurajích, gejšách či čajovnách.
Stillfried se nevyhýbal ani riziku. Roku 1872 tajně vyfotografoval císaře Meidžiho během inspekční cesty do Jokosuky, a to bez oficiálního povolení. V zemi, kde bylo zobrazování panovníka přísně kontrolováno, šlo o bezprecedentní čin. Následovala policejní razie a diplomatický tlak, Stillfried se však hájil americkým občanstvím. Skandál měl odezvu po celé Asii a paradoxně přispěl k tomu, že vláda brzy nechala vytvořit oficiální císařský portrét.
Složitý proces
Kolem roku 1870 byla fotografie stále technicky náročným a fyzicky vyčerpávajícím procesem. Nejrozšířenější metodou byl tzv. mokrý kolodiový proces, který v roce 1851 představil anglický sochař a fotograf Frederick Scott Archer. Skleněná deska se nejprve potřela roztokem kolodia s halogenidy, poté se v temné komoře zcitlivěla v lázni dusičnanu stříbrného a ještě vlhká vložila do fotoaparátu. Expozice trvala podle světelných podmínek několik vteřin až desítek vteřin, takže fotografovaní museli zůstat naprosto nehybní; portréty se často pořizovaly s opěrkami hlavy.
Navzdory konfliktům jej japonské úřady využívaly. Roku 1872 podnikl na jejich žádost dvouměsíční cestu po Hokkaidu, kde dokumentoval modernizační projekty i původní obyvatele severního ostrova. Tyto snímky měly reprezentovat Japonsko na světové výstavě ve Vídni roku 1873. Tam Stillfried nejen vystavoval fotografie, ale nechal v Prátru postavit i autentickou japonskou čajovnu, v níž prezentoval své práce a suvenýry. Získal medaili za pokrok i Řád Františka Josefa. Zároveň však vyvolal pohoršení kvůli údajným mravním i pracovním prohřeškům.
Jeho podnikání bylo rozsáhlé. V Jokohamě zaměstnával až tři desítky pracovníků, prodával fotografie i evropské luxusní zboží. Spolupracoval s Hermannem Andersenem, převzal archiv negativů od Felice Beata a krátce působil jako učitel fotomechanických technik ve státní tiskárně v Tokiu. Později se s Andersenem dohodl na rozdělení působnosti. Stillfried měl fotografovat v Číně, Andersen v Japonsku.
V 80. letech cestoval po Šanghaji, Hongkongu, Siamu i Sibiři. Pro siamského krále pracoval dokonce jako restaurátor maleb. Roku 1883 se natrvalo vrátil do Vídně. V Japonsku zanechal partnerku a dvě dcery; doma se oženil s Helenou Jankovich de Jeszenicze, s níž měl další dvě děti.
Ve Vídni se věnoval malbě interiérů, vystavoval akvarely a fotografie, podnikal poslední větší cesty po Balkáně a Řecku. Zemřel 12. srpna 1911. Jeho vdova poté věnovala rozsáhlý soubor fotografií a akvarelů lipskému Muzeu pro etnologii.
Autorství mnoha snímků zůstává dodnes nejisté – ateliéry si tehdy prodávaly nejen vybavení, ale i negativy, a fotografie kolovaly bez jasného označení. Přesto je jméno Raimunda Stillfrieda z Ratenic pevně spojeno s vizuální podobou Japonska éry Meidži, jak ji poznal Západ. Z dobrodruha a bývalého důstojníka se stal prostředník mezi světy.
Zdroj: Český rozhlas Sever, Family Association of the Counts and Barons von Stillfried und Rattonitz
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Tlačte na Putina, ne na nás, vzkázal Zelenskyj Trumpovi
USA by mělo ve svém mírovém úsilí vyvíjet větší tlak na Rusko a nikoli na Ukrajinu. V rozhovoru zveřejněném ve středu s bruselským portálem Politico to prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Vyzval také lídry Evropské unie, aby připravili náhradní plán, pokud by Maďarsko a Slovensko skutečně zablokovaly dříve dohodnutou unijní půjčku 90 miliard eur (2,2 bilionu Kč).
Máte fotovoltaiku? Možná prodáváte elektřinu zbytečně levně
Rozdíl mezi tarify může dělat i tisíce korun. Mnoho majitelů FVE o tom vůbec neví.
ŽIVĚ Íránská státní televize přečetla první prohlášení nového duchovního vůdce
Nový íránský nejvyšší duchovní Modžtaba Chameneí vydal první prohlášení od svého nedělního zvolení. Text vyzývající k uzavření Hormuzského průlivu přečetl moderátor státní televize. Modžtaba Chameneí nebyl spatřen na veřejnosti od začátku izraelsko-amerických úderů na Írán 28. února, v jejichž první den byl zabit jeho otec, duchovní vůdce Alí Chameneí.
Vykašli se na debl, slyšela Siniaková. Jenže to by byla hloupá, varuje Píšková
Nešlo to. Po prohraném prvním setu zkusila Kateřina Siniaková ještě pár gemů, ale nakonec osmifinále v Indian Wells proti Elině Svitolinové vzdala. Náročný program si vybral svou daň a opět se otevřela otázka, zda by si česká tenistka neměla vybrat jen jednu soutěž.
