Kolegové a přátelé o vás v dokumentu leccos prozradili. Například to, že při scénkách se nesmí ani slovíčkem odchýlit od vašeho textu. Jste pedant?
Víte dobře, že když pomotáte i nějakou časem prověřenou anekdotu, kolikrát stačí změnit slovosled nebo zbytečně přidat nějaké to slovo navíc nebo se jen někde "zadrhnout" -, a už se posluchači smějí méně anebo vůbec. To neplatí jen u anekdot, ale u veškerého humorného mluveného slova. Proto jsem naše komiky buzeroval a lpěl na každém detailu. Bylo to pro jejich dobro, nikdy se před publikem neztrapnili a lidi si je oblíbili. Improvizace v mluveném humoru je hezká věc, ale publikum musí improvizující komiky hodně milovat, aby se jim smálo.
Na druhou stranu o vás všichni sborem tvrdí, že nevydržíte nežertovat. Víte, odkud tahle potřeba pramení? Když jste vyrůstal, byla u vás doma legrace?
To kecaj, žertoval jsem v životě spíš jen na pódiu než v soukromí. A už vůbec bych nikdy nežertoval doma. Kdo doma pořád žertuje, ten se musí manželce časem zákonitě zhnusit. Když člověk sem tam řekne nějakou anekdotu, neznamená, že už je žertýř.
Vaše texty jsou hodně "odbourávací". Jožina z bažin milují i malé děti. Když jste napsal právě Jožina nebo třeba Žábu puk, věděl jste, že jste právě stvořil něco mimořádného?
U žádné své písničky jsem předem neodhadl, jak uspěje. Přiznám se ale, že když jsme na zkoušce s Pešákem poprvé zazpívali dvojhlasně Jožina z bažin, tak jsme si hned všichni říkali, že to snad ani není možné, aby se tato hovadina nechytila.
Co jste vlastně říkal na to, když americká kapela Metallica zazpívala Jožina na svém koncertě?
Zpočátku vůbec nic, protože jsem jako zanícený jazzista tradicionalista vůbec nevěděl, co je to za kapelu. Byl jsem překvapený, když jsem se dověděl, že není česká a že je dokonce americká.
Raději "blbě" po svém než skvěle jako ostatní
Nechal jste se slyšet, že vaše hudební dráha začala proto, že jste ráno nechtěl vstávat do práce, ekonomku jste vystudoval z donucení. Ve filmu zazní, že jste nikdy nechtěl zpívat ani psát texty, své obrazy malujete v obrácené perspektivě… Není váš život takovým sledem protikladů a čím si to vysvětlujete?
Vždycky jsem měl úchylku dělat všechno jinak. Jinak jsem chtěl malovat, jinak hrát na banjo, jinak textovat i psát - a často jsem se, bohužel, dostával do "slepých uliček". Říkal jsem si: "Radši blbě jako já než skvěle jako už jiní." Jen muziku jsem se snažil vždycky psát pouze v duchu starých neworleanských songů.
Nové písně a texty už nepíšete, protože vás to nebaví. Nevím, jestli jste zaznamenal, že v dnešní době může autor snadno "uklouznout" vzhledem k politické korektnosti. Myslíte, že byste si dnes už nemohl některé dvojsmysly dovolit, ať už v textu, nebo ve scénce?
Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, ani přemýšlet nebudu. Ať si pseudomoderní evropská společnost klidně zakáže humor jako takový. Aspoň budou mít noví evropští cenzoři klídek. Mně už to nevadí, už mám po sezoně.
Geny neošálíte
Dokument se hodně věnuje vašim obrazům. Věnoval byste se malbě, pokud byste neviděl malovat svého otce, který byl amatérským malířem? Co vás naučil?
To nevím. Mě a mé dva sourozence se snažil pro malování získat, ale neuspěl. Všichni tři jsme se vydali úplně jiným směrem. Jsou podle mě dva druhy dětí. Ty, které se snaží napodobovat své rodiče, a pak děti, které chtějí dělat cokoliv, ale zaboha jenom ne to, co jejich rodiče. My jsme byli spíš ten druhý druh, ale ty geny asi úplně neošálíte. Ne že bych si myslel, že jsem zdědil po otci talent, tak domýšlivý a nesebekritický nejsem, ale zdědil jsem po něm asi schopnost malování si oblíbit.
A co vám dala spolupráce s akademickým malířem Jaroslavem Myslivečkem? Malovali jste spolu v tandemu obrazy v obrácené perspektivě…
Co mě vlastně přivedlo ke spolupráci s akademickým malířem Jaroslavem Myslivečkem? Musím zabrousit trochu víc do minulosti. Malířské krátkodobé záchvaty jsem v mládí přece jen měl, pokoušel jsem se sem tam o hudební motivy, na průmyslovce o karikatury spolužáků a po návštěvě výstavy jugoslávských malujících primitivů v Praze mě poprvé napadlo vymýšlet humorné obrazové náměty. Namaloval jsem několik záměrně primitivistických obrazů, ještě primitivističtějších, než plodili ti opravdoví primitivové, ale už s dadaistickými náměty. Nechtěl jsem moc ztrácet čas, tak jsem malbu nezodpovědně odbyl a dodnes se za ni stydím.
Tím ale vaše umělecká dráha neskončila…
Jedno dílko se nicméně dostalo k majiteli galerie naivního umění ve Stuttgartu a nabídl mně vystavování, ale já žádné obrazy neměl. Těch pár "rychlokvašek" jsem rozdal kamarádům a pozvání do Stuttgartu jsem musel odmítnout. Hodně jsem v té době už hrál, na vytvoření nutných 20 olejů jsem absolutně neměl čas, ale napadla mě nakonec spolupráce s kamarádem malířem Myslivečkem. Vzpomněl jsem si na svou "antiperspektivu" ze začátku sedmdesátých let, po hotelích jsem vymýšlel náměty a na plátna do detailu vyhotovoval kresby. Mysliveček svou mistrovskou technikou obrazy vybarvoval ve svém ateliéru.
K výjezdu do Bundesrepublik Deutschland nakonec nedošlo, ale už po první výstavě v Praze se ukázala být naše spolupráce hodně lukrativní, zejména za Velkou louží. Svědčí o tom náš velký obraz "Archa Noemova", který dodnes visí ve foyeru Bank of America v San Franciscu.
Proč se vlastně považujete jen za malujícího baviče? Proč ne rovnou za malíře?
Protože za těžiště svých obrazů považuji zábavný námět, případně nějaký žertovný, pokud možno vlastní malířský styl. Skvělých malířů, kteří oslňují malířskou technikou, je spousta, asi bych neměl šanci jim konkurovat - a tak jsem se vydal pro mě snadnější cestou, na které zaměstnávám víc mozek než prsty a oči.
Ivan Mládek
- 7. 2. 1942 - narodil se v Praze
- 1959 - spoluzakládá studentský dixieland Storyville Jazz a vzápětí další kapely.
- 1968 - odjíždí na půl roku do Francie, kde účinkuje v pařížských ruských klubech jako sólový hráč na balalajku.
- 1970 - na country festivalu v pražské Lucerně slaví úspěch se svým troj-banjovým bandem. Sami organizátoři festivalu mu dali název Banjo Band Ivana Mládka, o pět let později se skupina profesionalizuje.
- 80. léta - začíná malovat oleje ve svém originálním antiperspektivním stylu ve spolupráci s akademickým malířem Jaroslavem Myslivečkem.
- 1989 a dál - na Nově 11 let točí hudebně zábavné pořady Čundrcountryshow a Country estráda, později točí pro TV Barrandov. Mládek je autorem více než 600 písní (Dáša Nováková, Jožin z bažin, Prachovské skály, Jez, Linda). S Banjo Bandem vystupuje doma i po světě.
- Perspektivu Ivana Mládka odvysílá 22. února ČT art.
Jedna moje známá tvrdí, že milujete americká auta a že když viděla jet Dobřichovicemi nějaký svérázný model s velkou spotřebou, vždycky jste v něm seděl vy. Je to vaše velká neřest a co vás na těchto vozech baví?
Po třetí nezaviněné těžké autonehodě v evropských rychlých malých autech jsem v roce 1977 přesedlal na pomalejší bezpečné americké "vagony". Baví mě na nich to, že případnou další nezaviněnou havárii spíš přežiju.
Nedávno jste oslavil jedenaosmdesáté narozeniny. Všechno nejlepší, mimochodem. Malujete, stále vystupujete s Banjo Bandem, na co se těšíte?
Až si v mém ateliéru se třemi kamarády muzikanty jen tak pro sebe zahrajeme ty staré americké evergreeny, se kterými jsme před šedesáti lety začínali.
