Stejně jako vloni došlo na citaci Jožina z bažin převzatého od Ivana Mládka, tentokrát však baskytarista Robert Trujillo s kytaristou Kirkem Hammettem neodvedli tak dobrou práci. Publikum muselo pro Američany jazykově náročný český text místy dozpívat za ně.

Nebyla to jediná pocta České republice. Když v přídavku Spit Out The Bone z obrazovky zazářila česká vlajka, člověk si připadal pomalu jako na koncertu česko-švédského souboru Sabaton, který si ve zdejším vlastenectví libuje.

I když divák ví, že dva dny předtím při koncertu Metalliky nejspíš zářila ve Vídni vlajka rakouská a ještě dva dny předtím v Bukurešti ta rumunská, stejně to potěší.

Američané se snaží posluchače potěšit celý večer. A mají to dobře vymyšlené. Na začátku zní z reproduktorů část kompozice Ecstasy Of Gold, dramatická melodie Ennia Morriconeho z italského spaghetti westernu Hodný, zlý a ošklivý, která navodí nezbytný patos.

V pravém momentu do ní brutálně vpadne ostrá punk-metalová záležitost Hardwired z jejich zatím poslední desky, bez pauzy svázaná s klasickou skladbou Memory Remains z 90. let minulého století. Takový nástup vyrazí dech každému ctiteli tvrdého rocku.

Nakonec i Jožin z bažin má svou dramaturgickou funkci. V polovině programu uvolní publikum před seriózní muzikantskou exhibicí, o niž se postará Robert Trujillo se svou baskytarou. Dobře naladění diváci tak snáze stráví pasáž, která je v současném rocku mírně z módy. Dlouhá sóla už se tolik nenosí.

Při velkých koncertech patří k největším radostem, když muzikanti vyjdou k divákům na ostrůvek nebo předsunuté molo. Metallica tímto způsobem v Praze uzavřela dvouhodinovou základní část programu a efektní skladba Seek and Destroy, uvedená v centru sedmdesátitisícového davu, působila apokalypticky.

Skladbu Seek and Destroy včera Metallica zahrála v centru sedmdesátitisícového davu. | Video: Martin Dybala

Novějších skladeb bylo v repertoáru tak akorát. Na současné šňůře WorldWired Tour hudebníci v závěru kladou důraz na starou dobrou klasiku. Nejslavnější skladby, ploužák Nothing Else Matters a dramatickou Enter Sandman, si schovávají na přídavky.

Posluchači vědí, že obě skladby dříve či později přijdou, a tím vzrůstá očekávání. Je to nezanedbatelná věc - celou dobu v publiku udržet tenzi. V tom jsou členové Metalliky mistři a návštěvník velkých koncertů si může všimnout, že z jejich vystoupení na rozdíl od jiných show odcházejí i ti nejotrlejší s pocitem blažené psychické únavy.

S vizuálními efekty Metallica spíše šetří. Z koncertu Rammstein člověk odchází pomalu ugrilován záplavou ohňů. Metallica je používá také, ale střídměji, jen aby podtrhla některé dramatické okamžiky.

Stejně tak je to se světly. I tady platí: všeho s mírou. Díky tomu se z koncertu neztrácí hudba jako třeba při nedávném velkolepém vystoupení Muse na stejném místě.

Pro Metalliku to včera zkrátka byl koncert jako každý jiný. Na WorldWired Tour jich od října 2016 odehrála už přes tři stovky. Vše je na svém místě, všechno funguje, hráči podávají stabilní špičkové výkony, v repertoáru za večer obmění jednu dvě skladby.

Jediný posun vykazuje marketing, který začal nadužívat spojení "Metallica Family". V průvodním slovu se vyskytlo několikrát.

Metallica stárne. Všem čtyřem členům je dnes okolo šestapadesáti let, nesnaží se nic předstírat a třeba bubeník Lars Ulrich nevypadá nejmlaději. Zároveň je jejich publikum po 38 letech existence sestavy stále širší. Najdeme mezi ním dvacetileté příznivce, stejně jako šedesátníky. Pojem "rodina" je něco, co takové generačně různorodé posluchače dokáže spojit.

V takovém měřítku je tento široký záběr zázrak, nejen v metalové hudbě. Svědčí to o kvalitách Metalliky a o tom, že si každý, komu nevadí hlasitá hudba, může najít něco svého - ať už se jinak zajímá třeba o vážnou hudbu, nebo spotřební pop-music.