"Už jako malá holka jsem hrozně ráda malovala princezny a hlavně jejich šaty. Bavilo mě to jako nic jiného. Rodiče pro to tehdy ale neměli pochopení," vypráví Jitka Šramotová usazená za konferenčním stolkem ve svém obchůdku naproti Vinohradské tržnici. "Můj otec pracoval jako stavební technik a maminka byla zdravotní sestra. Její vize pro mě tak byla zdrávka, kam jsem strašně moc nechtěla. Na oděvní průmyslovku mi ale jít zakázali," popisuje absolventka zdravotní školy s několikaletou praxí v oboru. Na přelomu tisíciletí se však žena, která o sobě říká, že určitě není pečující typ, rozhodla ze zdravotnictví nadobro odejít a začala zkoušet nové profese.
Jelikož ji ani po letech láska a nadšení pro módu neopustily, rozhodla se nakonec uskutečnit svůj dětský sen. "Příští rok v červnu to bude dvanáctý rok, co jsem otevřela svůj první obchod. Tehdy jsme to realizovaly společně s kamarádkou. Měl to být dámský výběrový second hand se zbožím ve stylu Coco Chanel. A že tam bylo krásných věcí! Blůzy, kostýmky, tubové sukně a svetříčky," rozplývá se paní Jitka. "Ženy, co k nám zavítaly, to všechno nesmírně obdivovaly. Líbilo se jim také, že jsme s kamarádkou chodily oblečené ve stejném stylu. Jenže nakonec to vždycky skončilo slovy: ’Když já nevím, kam bych v tom chodila.’"
Dnes si paní Jitka myslí, že se zkrátka minuly s dobou. Zejména kvůli tomu se podniku příliš nedařilo. "Když si před těmi dvanácti roky na sebe někdo vzal do práce sukni, obvykle se ho kolegové ptali, jestli jde večer do divadla. To se postupem času změnilo. Pro nás to tenkrát udržitelné nebylo, takže jsme se po čase s kamarádkou v dobrém rozešly." Když přijde řeč na to, jestli se alespoň zvládly společně uživit, paní Jitka se zeširoka rozesměje. "To ani náhodou, byla to srdcovka a živili nás manželé," prohlásí zvesela. "Jen ten můj měl se mnou víc trpělivosti," dodá vzápětí láskyplně.
Ačkoliv první podnikatelský pokus úplně zářně nedopadl, paní Jitka se, jak sama říká, zabejčila natolik, že vzdát se nebylo východisko. "Jsem tvrdohlavá, takže jsem se rozhodla na to jít jinak a změnit koncept," pokračuje. "Často se totiž stávalo, že do obchůdku přišel nějaký muž a ptal se, jestli nemáme i něco pánského. Jenže vintage oblečení je obecně náročné shánět. Jestli je něco náročnější než shánět vintage módu pro ženy, je to shánět ji pro muže," přiznává paní Jitka. Příčinou je skutečnost, že ženy měly v minulosti podstatně obsáhlejší šatník než muži. "Těm stačil oblek na denní nošení a jeden večerní k němu - a to nosili do roztrhání."
Dostupná kvalita prodává
Postupná proměna sortimentů z dámského na pánské se nakonec podařila. "Hodně tomu pomohl Jakub Lohniský, majitel krejčovství Le Premier, který v té době začal psát blog o pánském odívání. Čeští muži si ho oblíbili, jenže zdaleka ne všichni měli prostředky na to nechat si oblečení ušít v luxusním krejčovství a začali navštěvovat můj obchod. Tady na ně čekaly stejně kvalitní věci, ale samozřejmě levnější," vysvětluje paní Jitka.
"Třeba tohle sako," otočí se a ukazuje na tvídové sáčko, které visí na štendru vedle ní, "to je šedesát let starý kousek. Kdyby si dnes někdo chtěl nechat takové ušít, nedoplatí se!." Zdaleka nejde pouze o značku, ale třeba i o zvolený materiál. "Neumím si představit, že bych si v současnosti koupila nějaký kus oblečení v náhodném obchodním řetězci, a to oblečení vypadalo po šedesáti letech takhle," kroutí nevěřícně hlavou.
V ten moment jde poznat, že došlo na téma, které jí dělá opravdovou starost. "Nedávno jsem na Netflixu viděla dokument, jak je celá Afrika zaplavená hadry z Evropy. Válí se to všude. V řekách, na plážích. Je mi z toho smutno," vypráví. Zároveň ale dodává, že i to je pro ni hnací silou vpřed, přestože má pocit, že shánění kvalitního zboží je rok od roku náročnější. "O zákazníky nouzi nemám, o zboží ano. To už je těžký osud nás, vetešníků, kteří to chceme mít hezké. Kamkoliv jedu, přebírám oblečení kousek od kousku. Někdy si nevyberu nic, jindy jeden nebo dva kusy. Pořád mi to ale stojí za to, když vidím, co s planetou dělá neudržitelná móda," uzavírá odhodlaně Jitka Šramotová.
