Zpěvačka Nikola Mucha se s manželem Kamilem přestěhovala z Brna do jihomoravské vesnice Strhaře během pandemie a původně zamýšlená chalupa se stala jejich domovem. "Pandemie také rozhodla, že zavřu svůj podnik Cattani v Brně. Přišel jsem o veškeré finance, a když jsem si někde přečetl, že je restaurace omšelá, došlo mi, že je to pravda a že s tím nic neudělám, protože na rekonstrukci nemám peníze," vzpomíná Kamil, který vedl oblíbenou brněnskou restauraci specializující se na domácí těstoviny 12 let.
Povídáme si v zahradě u jejich domu, který se nachází necelých pět kilometrů od obce Lomnice, ve kterém společně provozují bistro Zámecký mlýn. "Tohle je naše oblíbené místo, kde sedáváme, když máme čas. Moc ho ale není," shodují se pod velkou třešní a ořechem. Bistro provozují od letošního května, k tomu vychovávají tři děti a Nikola navíc koncertuje po celé republice. "Za chvíli budu otvírat, tak pojedeme," říká Kamil a vyjmenovává, jaké dnes chystá menu.
Co mi padne pod ruku, to zpracuju
"Roláda z vepřového kolena s grilovanými paprikami na chlebu, brokolicový koláč s uzeným lososem, focaccia s avokádem a domácím balkánem a mrkvový krém s kokosovým mlékem," vypráví Kamil s tím, že v současné kuchyni nemá vyhraněný styl. Vždy seženu, co je v okolí zrovna k mání, a menu vymýšlím podle toho. Co mi padne pod ruku, to zpracuju," říká a začne ukazovat do různých světových stran: "Támhle sídlí rodinná farma na chov mladých býčků, v Lomnici má zase pan Prokop velké stádo krav na mléko, sýry a máslo." Tím ale výčet podniků, od kterých kupuje suroviny, ještě nekončí.
"U Tišnova je řezník Jůza, který vyrábí fantastické uzeniny. Od mlýna je navíc 200 metrů vzdušnou čarou místní pivovar Genius noci. A Makro je 36 kilometrů," dodá se smíchem Nikola. "Ano, a co nedokážu sehnat v okolí, jedu koupit do Makra," směje se Kamil, který bylinky do pokrmů bere z vlastní zahrádky.
"Například teď mi jedna paní přinesla hromadu mrkve, tak jsem udělal mrkvový krém. Předtím donesla višně, tak jsem zase udělal višňové táče," popisuje, zatímco na zahradu přijde jejich dcera Julie. "Pardon, jdu namazat dětem rohlíčky, já hned přijdu. Nebo chcete taky rohlíčky?" zeptá se pohotově Nikola. "Představovala jsem si to tak, že budu v bistru obsluhovat a děti si tam budou hrát. Ale není to jednoduché, potřebovali bychom hlídání a navíc teď o víkendech pořád hraju," dodává.
Nesedí mi přístup v klasických bistrech
Když se přestěhovali za Brno, Kamil sháněl, kde by si mohl pronajmout nebo otevřít provoz. Zkoušel například tišnovské nádraží i místní rozhlednu, své nové působení nakonec našel ve 250 let starém stavení. "Zámecký mlýn koupila jedna paní a my jsme se nakonec domluvili s pivovarem Genius noci, že jej zkusíme společně provozovat. Tento rok ale řekli, že už nemají kapacitu, tak je to jen na mně," říká Kamil, který se kulinářství věnuje celý život. Kromě Cattani několik let provozoval také brněnskou kavárnu Spolek, jen za covidu několik měsíců vyklízel sklepy.
"Vždy jsem toužil mít vlastní podnik. Než jsme rozjeli Cattani, tak jsme se s kamarádem domluvili, že on zastaví svůj byt a já pojedu do Rakouska na dva roky vydělávat. A to jsme udělali," vzpomíná s tím, že se časem jen měnily priority, jak by měl podnik vypadat. "Nejdřív to měl být jen báreček na chlastání, pak jídlo a pak kavárnička. Teď chci co nejvíc rodinný podnik, protože sami máme děti," vysvětluje.
Cattani i bistro kromě otevřené kuchyně spojuje přátelský přístup k lidem. "Švagr se teď divil, že když přijedou lidi, které neznám, tak se jich zeptám, jestli nechtějí založit účet. Nepřemýšlím nad tím, že by mohli zmizet. Stejně tak nám tady nejde kvůli špatnému signálu terminál, tak pokud nemají hotovost, dám jim číslo účtu, ať mi zaplatí, až vyjedou na kopec," popisuje Kamil, který dodává, že důvěra je pro něj to hlavní. "Nesedí mi přístup v klasických bistrech na cyklostezkách, kde máte okýnko, s nepříjemným výrazem dostanete kofolu do kelímku a musíte zaplatit dřív, než objednávku dostanete," říká.
Chceme, aby to tady bylo normální
Pohodová rodinná atmosféra a spontaneita jde z jejich bistra cítit. "Napiš tam prosím dva Noggery," říká Nikola, zatímco si s dcerou Julií bere dva nanuky z mrazáku ještě v zavřeném bistru. "Líbí se mi, že to Kamil dělá svérázně. Říkala jsem mu, že mu budu dělat Instagram, ale vlastně se mi líbí, že se nesnaží o dojem jako ostatní, žádné hromady oblohy a "fancy" filtr. Chceme, aby to tady bylo takové normální," říká Nikola a Kamil přikyvuje.
"Ano, nechceme ´cool´ podnik, ale obyčejné příjemné místo. Třeba včera sem přijely mámy s dětma, sedly si pod strom, děti tady v potoce chytaly kraby a mámy si čtyři hodiny povídaly," popisuje Kamil model, který by si přáli co nejvíc rozvíjet. "Například by se nám líbilo mít o víkendu nějaké programy pro děti. Hledáme někoho, kdo by děti na hodinu, dvě zabavil nějakou aktivitou a rodiče si mezitím dali v klidu kafe."
Protože kolem bistra vede cyklostezka, nejvíc návštěvníků mají o víkendu. "Teď budeme mít na louce navíc desítky stanů, protože tady budeme mít svatbu," říká Kamil s tím, že divoká a romantická zahrada u bistra pojme až 100 návštěvníků.
Do příštího roku by si přáli do pronájmu získat také penzion, který se v současné době rekonstruuje a k pronájmu jsou jen některé z pokojů. "Samozřejmě že naše fantazie jede na plné obrátky. Líbilo by se nám tady třeba pořádat festival. Majitelka na půdě penzionu navíc staví meditační místnost a já už nějakou dobu uvažuju, že bych si udělala instruktorský kurz na jógu, protože mě možná nebude bavit celý život pařit a cestovat po koncertech," uzavírá Nikola.