O Slovácích se říká, že jsou srdeční a vřelí. Naproti tomu Finové jsou prý hodně tiší a uzavření. Máte stejnou zkušenost?
Myslím, že se to liší na základě pohlaví. Ženy jsou hovorné, jak jsem zvyklá ze Slovenska. Možná až na to, že na návštěvách méně nutí svým hostům jídlo. Finští muži jsou ale opravdu málomluvní. Mívají často "poker face" a když už si povídají s jinými muži, tak je to většinou v sauně. Děti jsou ale stejné všude na světě - běhají, smějí se. U mužů se to ale v dospívání nějak zlomí.
Vy jste si ale jednoho Fina vzala. Čím si vás získal?
Můj manžel je takový nefinský Fin. Hodně cestoval, žil v Austrálii a nabízel ubytování přes couchsurfing. Tak jsme se vlastně seznámili. Nakonec jsem u něj sice nebydlela, jen jsme si psali, ale dali jsme se dohromady. V určitém smyslu je také mlčenlivý Fin, ale zároveň je zcestovalý a ve srovnání se svými krajany extrovertnější.
Vídáte se s někým ze slovenské či české komunity lidí, kteří žijí ve Finsku?
Pár Slovenek a Češek znám. Vím, že v Helsinkách se slovenská a česká komunita potkává v jedné z českých hospod. Ve Finsku jich pár je, ta v hlavním městě se jmenuje Vltava. Mají tam česnekovou polévku, která před pár lety stála 8 eur, dnes stojí 10 eur a 20 centů. Nevím, kolik stojí teď, ale je to možná nejdražší česnečka na světě.
Milovníci saunování a kávy
Velké téma je ve Finsku saunování…
Jednoznačně. Ve Finsku mají skoro všichni ve svých bytech nebo domech saunu. Je to úplná nezbytnost, tak jako pro nás vana. Bydlíme v paneláku a máme za symbolický poplatek k dispozici alespoň komunitní saunu v přízemí domu. Když si tu lidé chtějí koupit dům, ale není v něm sauna, nikdo ho nechce. Další zajímavostí je, že ve Finsku jsou sauny vždy rozdělené na mužské a ženské. V Česku a na Slovensku se většinou saunujeme na německý způsob. Němcům je jedno, že jsou v sauně muži a ženy dohromady. Finové to ale vnímají jinak. Mají to oddělené a do společných prostor jdou vždy v plavkách.
Říká se, že Finové opravdu milují kávu…
Já jsem tu za rebela, protože kávu nepiju. Oni si na ní ale opravdu potrpí, dělají si hlavně překapávanou kávu. Pije se z velkých hrnků a je tu hodně finských značek. Dováží se sem ale i káva ze Švédska.
Znamená to, že je ve Finsku hodně kaváren?
Je to trochu ironie, ale není tomu tak. Ve větších městech je samozřejmě najdete, ale málokdy jsou s obsluhou. Nalijete si kávu sami, dáte si k tomu něco sladkého a zaplatíte u pokladny. V Helsinkách znám dvě kavárny s obsluhou, ale je to velmi vzácné. Moje tchýně mi říkala, že "chodit na kávu" u nich spíš znamená, že se s kamarádkami navzájem pozvou k sobě domů. Sednout si do kaváren chodí málokdy. Ono i jezení v restauracích není tak časté jako u nás. Není to levná záležitost, a tak se chodí výjimečně.
K tomu u nás směřujeme. Četla jsem, že pro Finy je hodně důležitá příroda a spojení s ní. Je to pravda?
Příroda je tu víceméně všude a lidé chodí ven za každého počasí. Může být minus 30 stupňů a stejně budou všichni jezdit na kole nebo na běžkách do práce. Jedna moje kamarádka chodí i v zimě chytat ryby. Hodně se tu sportuje, populární je hlavně hokej. Tenis a fotbal kvůli počasí už méně. Bývá také zvykem, že lidé mají v lese nebo u jezera chatu, kde tráví volný čas. Na pozemcích si lidé nechávají hodně stromů, takže to pak u každého vypadá jako v lese. Už jsem si na to obklíčení přírodou zvykla natolik, že když jsem pak ve střední Evropě a každých pár kilometrů je nějaká vesnice, jsem z toho na nervy. Najednou je totiž všechno moc nahuštěné.
Zatnout zuby a vydržet
Co říkáte na koncept "sisu", který znamená něco jako odvahu, vytrvalost a odhodlání zvládnout obtížné situace a je to důležitá součást finské identity?
Po všech těch válkách s Rusy a Němci během druhé světové války byli Finové úplně zdecimovaní, chudí a vyhladovělí. Kdyby neměli sisu, tak nevím, jak by to dali. Oni ale zatnuli zuby a vypracovali se mezi top země v Evropě i na světě. Není to ale dobré úplně ve všem. Mají sisu, ale potom je tu i vysoký počet lidí s depresí, se kterou nepůjdou k psychologovi. To platí speciálně pro muže. Říkají, že nejsou slaboši, že oni mají přece sisu, a tak to musí zvládnout. Obecně je ale sisu o tom, že se nevzdáte a nepodvolíte se tomu, co se vám děje. Vy to zkrátka dáte, vidíte cestu. Přežijete to.
Je to asi dané i tím drsným místem k životu, že?
Přesně. Tím studeným a nehostinným počasím a tmou. Sama v září nabírám sisu, protože vím, že za chvíli přijde tma a bude trvat až do půlky února. Tma je příšerná, ale alespoň je tu sníh, takže se všichni zabývají zimními sporty. Hřiště jsou osvětlená a to samé platí o běžkařských trasách. Světýlka a osvětlení jsou tady na severu velká věc. Každý má osvětlené balkony a v oknech svítící hvězdy. Vánoční dekorace se tu berou smrtelně vážně.
Finský humor je ale prý excentrický, suchý a absurdní. Souhlasíte?
Ano, podobá se tomu britskému, který je blízký zase nám, takže my finské vtipy chápeme. Například pro Američany je to ale divný humor. Režisér Mika Kaurismäki ve svých komediích, které jsou dost bizarní, používá typický finský humor.
A co finské jídlo?
Finové se se Švédy dohadují, komu patří ty masové koule, co dělají v Ikee. Oba národy si myslí, že je to jejich jídlo. Na to, že je tu tolik jezer a moře, se tu překvapivě nejí tolik ryb. Na Slovensku, v Maďarsku nebo na Moravě se jich sní daleko víc. Můžete si tu ale dát běžně k obědu soba.
Na sobí maso jsem se chtěla zeptat…
Můžete ochutnat i losa. Včera byl manžel v supermarketu a volal mi, že mají losí steak.
Takže jste ho ochutnala?
Přímo maso ještě ne, ale měla jsem klobásu z losa. Chutná to jako zvěřina. Sobí maso se jí docela často nakrájené na kostičky s nějakým pyré, šťávou a brusinkovým kompotem. Lidé si to tady dávají v restauracích.
O životě ve Finsku jste napsala knihu. Co vaše čtenáře překvapilo nejvíc?
Určitě kapitola o rovnoprávnosti. Ve Finsku si totiž ženy mohou dělat, co se jim zachce. Nedostávají, tak jako u nás, neustále nevyžádané rady nebo otázky, na svatbu a děti. Navíc tu ženy pracují i v zaměstnáních, která u nás stále převážně vykonávají muži. Klidně dělají svářečky. Ve velkých pluzích na sníh sedí bez problému i ženy. Když si najmete stavební firmu na rekonstrukci, tak není nic divného na tom, že v partě budou i ženy. Je tu jeden populární YouTube kanál pro kutily, který moderují dvě odbornice. Ukazují třeba, jak vykachličkovat koupelnu. Vzpomínám, že když jsem šla poprvé kolem nějakého staveniště a byly tam i ženy, tak jsem skoro odpadla.
Jak myslíte, že k tomu Finsko došlo?
Finové jsou hodně rovnostářský národ. Podle mé soukromé teorie je to také tím saunováním. Jednou v práci jsme třeba v rámci teambuildingu byli v sauně. Moje šéfka, která vydělávala asi desetkrát víc než já, měla briliantové náušnice a designovou kabelku. Když se ale v té sauně svlékla, byla to najednou stejná žena jako já. Seděly jsme tam spolu, povídaly si a bylo jedno, kdo je na jaké pozici.
Myslím ale, že je to také těmi těžkými podmínkami. Dřív muselo být hodně náročné žít v tak nehostinné krajině. Obě pohlaví musela hodně dřít. Bylo jedno, jestli jste muž, nebo žena. Navíc tu působí luteránská církev, která není tak patriarchální jako ta katolická. U luteránů může mít církevní funkci i žena.
