"Ještě nikdy nebylo tak hezky. Na staveništi v Drastech u Prahy nás vždy zastihla plískanice, proto je až symbolické, že s dokončením kláštera a přilehlého kostela máme konečně hezky. Snad se objeví i hlavní mediální hvězda," směje se sestra Marie na adresu reportáží, v nichž často figurovala mourovatá kočka. A je úsměvné, že sotva to dořekne, chlupatá starousedlice si to se zdviženým ocasem šine přes parkoviště směrem k nám.
Celkem dvě kočky byly v Drastech už v roce 2018, kdy karmelitky odkoupily zchátralý hospodářský dvůr od vyšehradské kapituly. Poslední tři roky tady "paní domácí" sledovaly, jak se jejich prostředí mění v důstojné místo pro život. Dovnitř sice nesmí, na příchodu sester ale vydělaly. Jejich domov má teď krásný lesopark, klášterní zahradu a celkem devět dobrých duší, které se starají o to, aby měly co jíst. "Neberou to tak, že jsou u řádových sester, ale že my jsme u nich. Vzaly nás na milost a my bychom jim za to měly sloužit," směje se sestra.
Nejen cíl, ale i cesta je krásná
V nově dokončeném areálu, který stojí nedaleko cyklostezky, se může zastavit a ztišit, kdokoli chce. Kostel s kryptou je otevřený celý den, a když si člověk přivstane, stihne i ranní bohoslužbu. Uvnitř hraje hlavní roli světlo, které na zdech vytváří zajímavou stínohru. "Myslím, že nám ještě tak zcela nedochází, co se všechno stalo. Kde to stojíme a kolik za tím bylo práce. Uvědomění často přichází až s lidmi, kteří naši cestu sledovali. Přijedou se sem podívat a jejich první slova jsou: To je zázrak!" popisuje řeholnice s tím, že než k přestavbě přistoupily, měla sama pochybnosti o tom, jak to dopadne.
"Jakmile jsme ale uskutečnily první kroky, člověk začal vnímat, že to, co děláme, je správně. Ukázalo se, že důležitý je nejen ten cíl, ale i naše cesta, která byla a je krásná sama o sobě. A tak i kdyby se ne vše podařilo, jen to, že jsme k tomu směřovaly a zkusily to, je obohacující a přineslo to spoustu dobra," dodává sestra Marie, která na sebe v roce 2020 vzala roli komunikace s médii a veřejností.
Karmelitky běžně žijí v papežské klauzuře a lidé je nemohou potkat jinde než v takzvané hovorně, která je součástí kláštera. Než začaly stavět, žily v klášteře u Pražského hradu, který jim byl ale malý. K životu venku tam měly jen malé vnitřní nádvoří. Koupit areál v Drastech pro ně tak znamenalo možnost konečně se nadechnout. Kromě modliteb za druhé a práce v dílnách se tu budou moct věnovat i zahradě. Cenou za nový komfort bylo vystoupit na čas ze zajetého ústraní a osvojit si dovednosti, jako je manipulace s bagrem nebo motorovou pilou.
"Uvědomujeme si, že je to historický okamžik - takhle nás už lidé asi nikdy nezažijí. Na druhou stranu my samy už se těšíme, až se vrátíme k našemu obvyklému způsobu života. Cítíme, že naše úloha je jiná a v tomto režimu je poměrně náročné se jí naplno věnovat," vysvětluje sympatická žena s růžencem za pasem a dřevěným křížkem na srdci.
Víkend v prostředí kláštera
Přestože většina budov je hotová zvenku i zevnitř, v areálu je stále hodně práce. Opravy bosé karmelitky financují z prodeje svého bývalého kláštera na Hradčanech, kde teď sídlí jejich bratři. Protože ho ale prodaly za nekomerční cenu, jsou dnes závislé hlavně na pomoci a příspěvcích lidí. Od doby, kdy řeholnice vyhlásily první internetovou sbírku, jim lidé touto cestou přispěli sedm milionů korun. Momentálně potřebují pomoct s dokončením úprav v klášterní zahradě, kde byla dříve skládka.
"Zbývá nám také dokončit dům u brány, do něj bychom se chtěly pustit na podzim. V katastrofálním stavu je navíc i jedna z bývalých hospodářských budov," upřesňuje sestra s tím, že nejdůležitější úloha je stejně čeká po dokončení všech stavebních prací. "Jedna věc je, že budovy stojí, druhá je život v nich. Je důležité žít věrně, být tím, kým být máme, a naplnit to místo pokojem a přijetím. Aby se tu cítily dobře i další generace," věří řeholnice.
Stejný cíl mají i přátelé bosých karmelitek, dva manželské páry, které bydlí ve veřejné části areálu. Sestrám pomáhají spravovat dům pro hosty, kde řeholnice bydlely, než se přestěhovaly do klášterní kvadratury s ambitovými chodbami, knihovnou, kaplí, celami, jídelnou, dílnami a dvorem. Takzvaný Dům Navštívení teď slouží ke krátkodobým pobytům, víkend v něm mohou strávit nejen věřící lidé. "Výborně se tady spí," usmívá se Magdaléna Svobodová, která má na starosti hosty a účetnictví. Když si vzpomene na rok 2018, nevěřila by, že tady jednou budou s manželem hospodařit.
"Jak jsem se dozvěděla, že to chtějí sestry koupit, jela jsem se sem hned podívat. Říkala jsem si: Holky zlatý, to vám musím rozmluvit. Ve druhé fázi jsem ale začala vidět smysl v tom něco takového v regionu vybudovat a o dva roky později už jsem se sem stěhovala," popisuje paní Magdaléna s tím, že cesty Boží jsou občas nevyzpytatelné.
Podívejte se na fotky.
