Jirka vyrostl na statku, staral se o zvířata a měl tak odmalička blízko k venkovskému stylu života. Taje přírody začal ale více poznávat až na vysoké škole, když se dostal na Erasmus do Turecka. "Hodně jsem tam stopoval, cestoval a hned po výšce jsem se tam vrátil. Do cesty se mi začali dostávat takzvaní hakímové, přírodní léčitelé, u kterých jsem třeba i dva týdny žil v horách," popisuje sedmatřicetiletý muž, který dva roky strávil objevováním Turecka, Íránu, Arménie i Gruzie.
"Například v Íránu jsem šel s jedním pastevcem a jeho 80 ovcemi a oslem do pouště sbírat byliny," říká zakladatel projektu Divoké houby. Ze svých cest si odnesl deníky popsané cennými znalostmi, které mu předávali tamní obyvatelé. Po návratu do Česka z nich chvíli čerpal, nakonec se ale ukázalo, že bylinky jsou pro něj málo. "I když jsou účinné, začal jsem si všímat, že nemoc se lidem často vrátila," dodává s tím, že zpočátku si z bylin míchal a zpracovával masti a tinktury, které skladoval u rodičů ve sklepě.
"Rodiče si tehdy mysleli, že se flákám a dělám blbosti. Říkali mi: 'kdybys radši dělal něco pořádného'," směje se. "Nakonec jsem začal pracovat u drah, a když jsem byl na školení v Praze, ze zvědavosti jsem se vydal na kliniku Endala. Recepční jsem řekl, že mě zajímá, co tady dělají, a ona na mě koukala, jestli jsem se nezbláznil. Mezitím vyšel pán v rozevlátém plášti a říká, že mi to během pěti minut vysvětlí," vzpomíná.
Na léčivou sílu hub jsme zapomněli
Tím pánem v plášti byl mykoterapeut Přemek Jirák, s nímž zvědavý Jiří skončil po dvou hodinách na kávě a od té doby jsou v každodenním kontaktu. Právě tohle seznámení bylo zlomem a začátkem jeho "houbařské kariéry", blízkého přátelství a spolupráce. Jirka se naplno začal věnovat sběru hub, které nejčastěji suší a zpracovává do formy prášku.
"Baví mě dělat houbový prach, mouku, koření i houbové jerky. Dají se používat na zahuštění polévky, na upečení bábovky nebo do zeleniny a masa," popisuje. "Pochopil jsem, že zázračné houby nerostou jen v Číně, ale že se vyskytují i u nás a dají se přirozeně pěstovat. Je to medicína a informace, kterou už pět tisíc let využívají kultury po celém světě. Bohužel jsme na ni v Evropě pozapomněli a teď se k ní postupně vracíme," říká.
Dřív se snažil vyrábět co nejsilnější extrakty a tinktury, aby daly nemoci "co proto", dnes už houby vnímá jinak. "Pracuji s nimi celostně, jsou pro mě informačním médiem. Suším je do 40 stupňů a šetrně melu na kamenném mlýnu. Zjistil jsem, že to není o množství a síle," popisuje Jirka a zároveň zdůrazňuje, že není žádný léčitel.
"Říkám lidem, že jim můžu poradit na základě svých znalostí a zkušeností a umožním, aby se jejich tělo skutečně najedlo a tím pádem obnovilo střevní mikroflóru. Člověku se pak vrátí přirozená imunita, lépe zvládá stres a odstraňuje toxiny. Dřív jsem to bral osobně a to je velmi nebezpečné. Hodně lidí na mě házelo svou odpovědnost i nemoci, což není prospěšné ani pro jednu stranu," dodává ve své dílně, kde houby suší, krájí, drtí a také množí.
Když za ním lidé přijdou s nějakou nemocí, nejčastěji jim na první tři měsíce doporučí očistnou kúru s houbami čaga a reishi. "Čaga je mocná carevna ruské medicíny, která umí probudit, rozproudit a očistit organismus. A navíc je to nejsilnější antioxidant na světě. Reishi má pro mě jemnou, harmonizační energii. U lidí prohlubuje spánek a regeneraci. Člověk se prostě lépe vyspí, což jsem zjistil, že není úplně samozřejmé, a přitom je to tak důležité," vysvětluje.
Za jedno dopoledne 15 kilo hub
Než měl rodinu, s níž žije ve Valašských Kloboukách, jezdil sbírat houby po celé republice i na celý týden. Postavil si stan, pověsil sušící sítě na strom a toulal se po lesích. "Například čaga roste na kmenech bříz a někdy dost vysoko, takže jsem si půjčil stromolezecké stupačky, vylezl nahoru a kladivem a majzlíkem ji dostával dolů," popisuje a dodává, že jednou musel kvůli čaze suchou břízu dokonce i pokácet. "Nejvíc roste na Šumavě a v Českém lese, kde jsem za jedno dopoledne našel i 15 kilo."
Lesní muž sám pěstuje například pár druhů hlív, korálovce ježatého, reishi, shitake, ale třeba také penízovku sametonohou nebo polničku topolovou. "Tady je třeba divoký korálovec bukový, hadovka nebo bělolanýž…," ukazuje na Petriho misky, v nichž uchovává mycelium. Z nich dále tvoří tekuté kultury a zrnité či kolíčkové sadby, které používá k zaočkování pytlů nebo špalků.
"Houby, které si nejsem schopný v dostatečném množství posbírat v přírodě, si vypěstuju venku na dřevěných špalcích, nebo sázím houby nadivoko po lesích na špalky a pařezy," říká. Jeho cílem je sbírat a pěstovat výhradně naše houby, které lidské tělo zná a umí s nimi pracovat. I proto vytvořil s kolegy databanku houbových kultur, které pocházejí z české přírody.
"Zpracovat houby je poměrně pracné, takže je tady několik hodin krájím, přirozeně suším a melu na prášek. Přes léto takhle dělám třeba i 20 hodin denně, ráno jdu do lesa a pak houby zpracovávám," popisuje. "Spousta lidí si myslí, že jen chodím po lese, ale já jsem tady 80 procent času zavřený," říká se smíchem. "A abych někdy neztrácel čas ježděním domů do vedlejší vesnice, spím pod širákem naproti na kopci. No a když mi už tady z toho hrabe, tak si zahraju na ukulele," směje se Jirka, který by si přál sehnat na výpomoc někoho, s nímž by se mohl o své povinnosti a znalosti podělit.
Chci lidi vrátit do lesa
Své výrobky nejčastěji prodává na farmářských trzích, festivalech a gastroakcích, kde vznikají také stálí zákazníci, kteří Jirkův um doporučují dál. "Nejradši však pořádám přednášky a houbové vycházky do lesa. Dospělé nejvíce zajímají léčivé houby, které si mohou sami najít a neobjednávat si je z Číny, kde jsou pěstované na rýžové slámě," říká s tím, že největší smysl mu dávají vycházky s dětmi ze školek a škol.
"Vytáhnu děcka ven do lesa a snažím se jim otevřít tajemství houbového světa, který je všude kolem nás. Co vlastně houby v přírodě představují a jak to celé funguje. Dělá mi to radost, protože předávat informace dětem má mnohem větší přesah než vše ostatní," říká, když vytahuje síta ze sušárny, na nichž houby suší. "Tohle je zase třeba outkovka pestrá, která se používá na alergie a autoimunitní onemocnění," ukazuje nadšeně.
V současné době vzniká pod značkou Divoké houby vzdělávací a informační web. Jirka společně s mykoterapeutem Přemkem Jirákem a dalšími odborníky dává dohromady své znalosti, studie a natáčí dokumenty. "Je neuvěřitelné, jaký je ve světě houbový boom. Jedním z témat je kromě jejich léčivé síly například remediace, konkrétně jak umí čistit hlínu a vodu tak, aby ji navrátily do původního stavu. Houby přírodě slouží hlavně jako rozkladači a čističi," upozorňuje znalec, který o svém oboru denně poslouchá podcasty.
"Po pěti letech si začínám ujasňovat, proč tohle vlastně dělám. Nechci lidem jen prodávat pytlíky, ale ukázat, jak se můžou ke sběru hub a jejich konzumaci vrátit," říká. "Navíc když jdete do lesa, už to samo o sobě je léčivé. Například já při sběru hub cítím nesmírnou vděčnost a myslím si, že je důležité v sobě takové pozitivní emoce vědomě probouzet. Sám se učím hledat radost, i když už někdy nemůžu. Pak mi třeba někdo napíše krásný mail nebo v lese najdu 60 kilo hub, které nesu na zádech, v koších a taškách někdy pár kilometrů v bělokarpatské krajině zpět, a vím, že to má smysl," uzavírá.
