Před pár lety jsem fotografoval nově vzniklé jezero Most z letadla. Už tehdy jsem si říkal, že se tam někdy musím podívat i ze země. A teď tady stojím, na velkém parkovišti u břehu lemovaného pláží se slunečníky, kiosky s občerstvením a zábavními zónami pro děti. To všechno zde v roce 2019 ještě nebylo, uvědomuji si, když se na displeji mobilu dívám na fotku, kterou jsem tehdy pořídil z letadla.
Otvírám kufr auta a tahám z něj "kostku z Káthmándú". Přesněji řečeno - jmenuje se Cube Kathmandu a je to turistické elektrokolo, které jsem si půjčil. Devítikilometrový okruh kolem jezera bych samozřejmě docela snadno objel i na docela obyčejném kole. Jenže je třicetistupňové vedro, vezu s sebou fotoaparáty a kameru a potřebuji v tom horku pracovat. To poslední, co chci, je, aby mi po foťáku stékaly potůčky potu.
Po pár kilometrech jízdy mám jasno: s kolem budeme kamarádi. Motor Bosch mi tiše bzučí mi pod nohama, kolo je extrémně pohodlné a fakt se nepotím. A když řídím jen jednou rukou, zatímco ve druhé mám kameru, oceňuju i antiblokovací brzdový systém dost podobný tomu, který se používá na motocyklech. Kdybych zmáčkl nedopatřením přední brzdu více, než bych chtěl, přes řídítka nepoletím. To je docela uklidňující jistota, zvláště když má člověk v batohu na zádech drahou techniku.
Kiosky, dětská hřiště i pláže pro psy
Za sebou jsem nechal zázemí pro návštěvníky jezera - stánky s jídlem, terasy s posezením, toalety, převlékárny a dětské koutky. "Takový severočeský Karibik," napadá mě, kdy míjím pláže s tropickými slunečníky, maketu pirátské lodi a modrobílý maják. S tím Karibikem to nemyslím nijak ironicky. Změnit odpudivou uhelnou jámu v něco tak osvěžujícího si zaslouží opravdový obdiv.
Cestou míjím pláž pro psy. Je jich tady kolem jezera několik. Stejně tak jsou docela častá mola vybíhající do jezera. Dnes je horko, a tak jsou téměř všechna obsazená lidmi, kteří se opalují.
Na kolo super, na bruslení jsou tu moc prudké kopce
Devítikilometrový okruh kolem jezera je docela využívaný. Cestou potkávám cyklisty, běžce i lidi na procházce. Dokonce je tu i někdo na kolečkových bruslích. "Na brusle bych zrovna sem nejel," říkám si. Asfalt je celkem hrubý, což by ještě tolik nevadilo. Ale na okruhu jsou také krátké a prudké kopce, se sklonem mezi devíti a dvanácti procenty. Na inlinové brusle to není ideální - i když člověk umí brzdit, nejsou takové sjezdy s ostrými zatáčkami a drsným povrchem zrovna bezpečné. Na rovnějších částech okruhu se ovšem bruslit dá.
Na kole objíždím jezero dvakrát, pak vyrážím ještě po turistických značkách k nedalekému odkališti Venuše (i to jsem dříve fotografoval z letadla a chtěl jsem ho vidět ze země). Pro ty, kteří by to chtěli zkusit také, mám jen jedno malé varování - fakt to tam nevypadá hezky.
Ještě jednou dokola, tentokrát pěšky
Podél jezera Most se zase vracím zpátky. A protože mám v hlavě ještě pár záběrů, které chci udělat, rozhoduji se, že kolo protentokrát vrátím do auta a obejdu si devítikilometrový jezerní okruh ještě pěšky. Je to docela hezká procházka, cestou se otevírají pohledy na zrekultivované výsypky, na jezero i na mostecký hrad Hněvín.
Ukolébán jízdou na elektrokole, jdu jen nalehko a bez vody. To v třicetistupňových vedrech není zrovna rozumné. Jdu svižně a pot ze mě teče proudem. Před pálícím sluncem se v podstatě nejde nikam schovat, po cestě je jen jeden altán, nabízející stín a odpočinek. Nebýt takové horko, byla by to perfektní procházka. I na běhání to tady musí být v chladnějším počasí fajn.
O jezeru Most se bude příští rok hodně mluvit
Cestou si připomínám, že jezero Most se začalo napouštět vodou v roce 2008 a trvalo to několik let. Rekreační zónou se oficiálně stalo v roce 2020. V jeho těsné blízkosti je také slavný mostecký "přesunutý" kostel Panny Marie. A jisté je, že se o tomto nově vzniklém jezeru ještě bude mluvit hodně často - zvláště v příštím roce. Měl by se tady totiž konat Olympijský festival 2024 zaměřený na letní olympijské hry v Paříži.