Formát Cineramy byl sice revoluční, ale příliš nákladný

Cinerama byla průkopnická filmová technologie z 50. let 20. století. Filmový průmysl jí odpověděl na rostoucí konkurenci televize. Systém, který vynalezl Fred Waller, měl divákům poskytnout filmový zážitek, který by překonal i možnosti domácích televizorů.

Princip Cineramy spočíval v použití tří synchronizovaných 35mm projektorů, které promítaly obraz na obrovské zakřivené plátno. To navíc pokrývalo úhel 146 stupňů (což v podstatě odpovídá našemu celému zornému poli). Výsledkem byl ohromující panoramatický obraz, který diváky doslova vtáhl do děje a vytvořil iluzi, že jsou součástí filmu.

První snímek nazvaný "This Is Cinerama", měl premiéru v roce 1952 v Broadway Theatre v New Yorku. Událost to byla tak významná, že se o ní psalo na první straně New York Times a zúčastnily se jí významné osobnosti jako guvernér New Yorku a hollywoodští magnáti. Jenže i přes potenciál a prvotní úspěch měla Cinerama své nevýhody. Systém byl extrémně nákladný na instalaci a provoz. Vyžadoval speciálně konstruovaná plátna, tři synchronizované projektory a sedm kanálů prostorového zvuku. Navíc jej obsluhovali tři promítači, kteří museli neustále sledovat synchronizaci projektorů. Na vrcholu popularity Cineramy bylo na světě pouze 288 kin schopných promítat filmy v tomto formátu. To značně omezovalo distribuci a dostupnost Cinerama filmů pro širokou veřejnost.