Dymaxion House vydržel tornádo, nikoliv ale vkus zákazníků

Ve 20. letech se architekt vizionář Buckminster Fuller pokusil navrhnout cenově dostupné, ekologické a snadno sestavitelné bydlení. Fuller se inspiroval masovou produkcí automobilů a chtěl tento přístup přenést i do bydlení. Uvědomil si, že domy mohou být prefabrikované a snadno přepravitelné, což by snížilo náklady a umožnilo rychlou výstavbu. Svůj projekt pak nazval Dymaxion House - v názvu zkombinoval slova "dynamický", "maximum" a "tenze".

Když navrhoval Dymaxion House, vybral pro něj šestiúhelníkový půdorys, který se později v prototypech změnil na kruhový tvar. Navíc dům zkonstruoval tak, aby odolal přírodním katastrofám - což se potvrdilo roku 1964, když jeden z prototypů úspěšně odolal tornádu.

Fuller se zaměřil na inovace v každém aspektu domu. Namísto klasických zdí a sloupů navrhl centrální nosný sloup, na který zavěsil konstrukci celého domu. Dymaxion House na tu dobu zahrnoval i spoustu moderních technologií - například systém sběru dešťové vody nebo větrnou turbínu na výrobu elektřiny. K tomu všemu ještě Fuller přidal úsporný sprchový systém "fogger", který výrazně snižoval spotřebu vody.

Problémy tohoto mobilního domu vězely v několika podstatných detailech. Tehdejší stavební průmysl byl až příliš konzervativní, aby přijal tak radikální variantu nového druhu bydlení. Ničemu nepomohla ani Fullerova neochota dělat kompromisy. A lidé si navíc nemohli kvůli konstrukci přizpůsobovat interiér podle svých představ.