Američan dorazil už na první ročník Ostravských dnů v roce 2001, přičemž ještě na tom loňském osobně představil skladbu Harmonicus pro pozapomenutý nástroj zvaný šestinotónové harmonium. Se zakladatelem akce a někdejším exulantem Kotíkem se Niblock přátelil od 70. let minulého století, jak řekl serveru Novinky.cz, a před několika lety mu k osmdesátinám složil kompozici nazvanou Petr’s Charm. Ve světové premiéře skladatel v Ostravě uvedl například Tow by Tom nebo kompozici pro violoncello nazvanou #9.7.
Významný příslušník newyorské experimentální scény, někdejší fotograf jazzového hudebníka Dukea Ellingtona a v novém tisíciletí držitel Ceny Johna Cage pracoval s hlasitostí, strukturou zvuku, repeticemi či takzvanými mikrotóny.
Některé Niblockovy skladby připomínaly zvukové stěny či jakési proměňující se masy hudby. Vytvářel dlouhé kompozice s atonálním laděním či trvale stejnými zvuky, čemuž se anglicky říká drone music. Podle Českého rozhlasu Vltava to byly spíše hudební instalace. "Jejich základem jsou dlouhé tóny, kladené na sebe v mikrotonálním ladění. Niblock je kombinuje tak, aby vytvářely rytmické vibrace a měnily svou alikvótní strukturu. Hudbu většinou nahrává na vícestopý záznam, který pak prolíná s hudbou živou. Podstatné je, aby to znělo pořádně nahlas," popsal rozhlas.
Někdy býval prohlašován za minimalistu, jindy za strukturalistu, sám ale dával přednost označením intermediální umělec či jednoduše skladatel, doplňuje server Artnews.com. Podle časopisu The Wire náležel Phill Niblock ke generaci tvůrců, kteří se v mládí koncem 60. let minulého století naučili vnímat působení zvuku po čistě fyzické stránce a začali s ním pracovat radikálně jinak, než v západní klasické hudbě bývalo zvykem po celá staletí.
Niblock se narodil ve státě Indiana, od konce 50. let minulého století však žil v New Yorku. V 70. letech začal ve svém bytě pořádat koncerty a festivaly. V následující dekádě se stal ředitelem nadace pro novou hudbu Experimental Intermedia Foundation, která měla pobočky v New Yorku i Belgii, a kurátorem jejího vydavatelství XI.
Neměl formální hudební vzdělání. Jako zásadní zážitky, jež ho nasměrovaly k hudbě, vzpomínal na skladbu Durations od Mortona Feldmana nebo na jízdu v horách, kdy se motor Niblockovy motorky v jednu chvíli takřka synchronizoval s hukotem druhé motorky. "Uvedlo mě to do takového transu, že jsem z toho stroje málem spadnul," vyprávěl.
K jeho nejznámějším dílům patřil cyklus dokumentárních filmů Pohyb pracujících lidí z let 1973 až 1992, kvůli nimž cestoval po světě a v Brazílii, Japonsku, Portugalsku či Mexiku natáčel lidi při různých manuálních pracích, od rybaření přes opravu lodí po sklizeň. Zvlášť se zaměřoval na pohyby, jež jsou zdánlivě stejné a opakované, avšak divák se v nich postupně učí rozpoznávat nejrůznější variace, podobně jako ve zvukovém doprovodu.
Niblock tyto snímky nepromítal v kinech, ale v koncertních sálech či uměleckých galeriích, kde k nim se spolupracovníky vytvářel živý soundtrack. Coby audiovizuální instalaci představil Pohyb pracujících lidí například také u ostravských vysokých pecí, v pražském prostoru Školská 28 nebo na Marienbad Film Festivalu v Mariánských Lázních.
Některá jeho díla se dostala až do prestižní londýnské galerie Tate Modern nebo do newyorského Muzea moderního umění. Česko navštěvoval od 90. let minulého století, kdy účinkoval na sympoziích nových médií v klášteře v Plasích, v Míčovně Pražského hradu a Galerii Jiří Švestka nebo na výstavě videoartu v pražském Veletržním paláci.
Postupně se zúčastnil pražského festivalu Echofluxx ve vysočanské galerii Trafačka, na pozvání přehlídky Stimul vystoupil v Divadle Archa s berlínským autorem improvizované hudby Thomasem Ankersmitem nebo svou kompozici nazvanou #9 uvedl ve světové premiéře na brněnském festivalu Expozice nové hudby.
Na přelomu let 2015 a 2016 brněnský Dům pánů z Kunštátu hostil retrospektivu Niblockových děl přivezenou ze švýcarského města Lausanne.
"Zvuk může změnit vaše vnímání. Když se do něčeho zaposloucháte, nějak vám to zní, ale jakmile se při poslechu přestanete soustředit na jeden aspekt nebo přestanete usilovat, abyste pojmenovali to, co slyšíte, pak se vaše mysl může odpoutat," řekl hudebník roku 2011 deníku Wall Street Journal.
Lidi často vyzýval, aby hudbu pouštěli co nejhlasitěji. "Dokud si sousedi nestěžují, nemáte to dost nahlas," vzkazoval.
Video: Pohyb pracujících lidí od Philla Niblocka
