Praha - Akce diverzně-umělecké skupiny Ztohoven, které se podařilo narušit vysílání České televize, vyvolala nebývalý ohlas. V rámci internetových diskuzí, novinářských úvah a emotivních prohlášení dotčených se objevila řada spekulací, které začaly žít vlastním životem.
Aktuálně.cz se podařilo získat exkluzivní výpověď přímého účastníka projektu, který sice zůstal v anonymitě, ale alespoň některé věci uvedl na pravou míru. Udělal to snad i proto, že v záplavě slov se úplně ztratil třeba fakt, že jediná zpráva, která nás doopravdy měla poplašit, je to, jak snadné je živé televizní vysílání zmanipulovat.
Kdy vznikla myšlenka "udělat" televizi?
V roce 2003 po akci Znásilněný podvědomí. Tehdy jsme se zabývali otázkami (ne)etiky reklamního průmyslu a jeho podprahových praktik a padl názor, že největší zhouba je v tomhle ohledu televizní masáž. K tomu přibyl i problém zmanipulovanosti médií. Pak už šlo jen o to najít skulinu.
Proč jste si vybrali zrovna veřejnoprávní kanál?
Nešlo o konkrétní kanál, ale o vysílání jako takové. Panorama na ČT2 jsme vybrali proto, že se vysílá živě. Navíc má zanedbatelnou sledovanost, nemohlo to způsobit opravdu vážný problém.
Mezitím uběhlo několik let. Proč trvala realizace tak dlouho?
Každý měl dost svých starostí a projekt byl dost náročný. Museli jsme objet všechna ta místa, nešlo to realizovat kdykoli v roce a nakonec se dost dlouho řešil konkrétní druh konektoru.
Zkoušeli jste nanečisto?
Ano tři dny před tím. Tehdy jsme trochu pozměnili snímkování obrazu tak, aby to působilo jako lehký digitální výpadek.
Davidovo Srdce na Hradě jste zakrývali třikrát, než se to povedlo, jak to bylo v Černém Dole?
Ani tady to nešlo napoprvé. V sobotu nastaly komplikace, o kterých nemůžu nic napsat, protože neznám jejich pravý původ.
Proč jste se rozhodli jít na to znovu hned následující den?
Hlavně proto, že jsme v sobotu udělali několik zásahů do systému. V pracovních dnech se tím mohl zabývat odborník, který by to poznal.
ČTĚTE TAKÉ
Blog Vratislava Šlajera
V kolik hodin jste vyráželi?
Ve tři ráno.
Byla kamera nebo areál zabezpečené? Museli jste se někam vloupat nebo něco rozbít?
Ne, není tam plot, všechny dveře byly odemčené a zařízení samotné nemělo zámek, jen západku, kterou můžete znát z elektrických skříněk. Ztohoven si jsou vědomi (morálních) následků vloupání, a proto při žádné z našich akcí NIKDY k překonání překážky násilnou formou nedošlo. Vždycky šlo o jistý druh čistého vniknutí.
Jak jste to provedli technicky?
Do skříně, která šla otevřít desetikorunou, jsme zapojili kabel s označením OUT. Ten vedl do režie, kterou jsme si postavili o patro níž. Do mixážního pultu jsme do jednoho vstupu zapojili jejich vysílání a do druhého naše. V televizi jsme sledovali sled kamer, a když končila Malá Úpa, prolnuli jsme s pětivteřinovým předstihem naše záběry. To proto, že vysílání má pět vteřin zpoždění.
Kolik lidí se na tom podílelo?
Na přípravě asi patnáct, na samotné akci o něco míň.
Co jste dělali bezprostředně po tom?
Spali na louce.
Vyskytly se nějaké komplikace?
Při ústupu jeden z nás ztratil mobil právě na louce, kde jsme si udělali pauzu, takže se tam musel z Prahy vracet.
Co jste tím chtěli dokázat?
"Dokázat" není asi to správné slovo. Při akcích Ztohoven se vlastně ptáme - jak z toho ven - z těch hoven :) Akce samotná má být natolik silná, že by neměla potřebovat další komentář, a proto se omezujeme pokaždé na jakýsi manifest, ke kterému odkazujeme. Tentokrát jsme s ním z několika důvodů o den počkali, hlavně proto, že nás zajímala první reakce medií, která jsme napadli.
Co říkáte ohlasům na váš čin?
Ještě je brzy hodnotit, ale mile překvapily reakce několika bloggerů, kteří se nemusejí za svůj názor nikomu zodpovídat.
Máte pocit, že lidé vnímají vaše činy jako umění?
Myslím, že by se to měli učit. Umění je široký pojem, ale především je to komunikace. Čistě vzato jde o to najít způsob, jak něco sdělit svému okolí. Naše forma je trochu invazivní, ale je to vlastně reakce na svět a společnost, která na nás tlačí jako celek. Proto máme potřebu se bránit jen pasivnímu přijímání toho všeho.
Počítáte s právními důsledky svých činů?
NE.
Jak se to má se skupinou teď?
Skupina se po každé akci rozpouští a zaniká. To znamená, že v tuto chvíli nemá žádné členy a NEEXISTUJE.
Odradilo vás to, nebo jsou tady už další "adrenalinové" nápady?
To zní, jako bychom to dělali jen pro vyplavení adrenalinu - asi v tom hraje svoji roli, ale spíš jako vedlejší produkt vášně a odhodlání. Ale adrenalin se vyplavuje určitě i při tvorbě sochy. Nápady jsou, otázka je, jestli nás tlak společnosti donutí zase se vyjadřovat tímto způsobem.
Policie zjistila jméno člověka, který registroval internetovou doménu ztohoven.com. Je Tomáš Forejt členem skupiny?
Nevím, kdo je Tomáš Forejt. Pravděpodobně provider, u kterého se anonymně dohodla doména a hostování.
Myslíte, že byl váš čin, tedy virtuální umístění jaderného výbuchu do konkrétní krajiny, tak výjimečný?
Nemyslíme si, že byl výjimečný zrovna výbuch. Myslíme, že je výjimečné dostat se do živého vysílání jakékoli televize.
Jiří David ve vyjádření ČTK řekl, že "ten atomový hřib je trošku pop". Co vy na to?
Nemyslím si, že to myslel zase až tak vážně. Věřím, že se s pozměněním Srdce v otazník vyrovnal a jeho komentáře jsou spíš jen takový profesorský stereotyp. Některé z nás učil. Umělci jeho typu až příliš dbají na tvorbu vlastní image a kontakt s médii je pro ně něco jako pro beznohého švédské hole. On možná nesleduje dění kolem radarové základny. Hřib v tomto případě není pop, je to aktuální problém.
My prostě máme strach...
