"Vladimír Franz je jediný, který se ještě s Bělocvětovem znal," upozorňuje ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowitz. "Pomáhal mu v životě. Když se s ním seznámil, Bělocvětov už nechtěl nikam chodit. Franz ho snesl na zádech ze čtvrtého patra, posadil ho do svého trabantu a vzal ho do přírody," dodává.
Potomek ruských emigrantů Bělocvětov, jenž se narodil v Praze a celou dobu neopustil české prostředí, žil v letech 1923 až 1997.
Franzova pomoc i opora, kterou měl výtvarník ve své ženě Magdě, umožnila celé jedno Bělocvětovo výtvarné obdobní po roce 1989. Z něho pochází mimo jiné cyklus Ptáci, který je v Českém Krumlově vystavený. Na rozdíl od realistické malby ze svých počátků se Bělocvětov ke konci života vyjadřoval spíš pomocí abstrakce, šifer. Šel od surrealismu a klasicismu přes gestickou malbu až po stav, kdy se snažil odstínit vlivy vnějšího prostředí.
"Když jsem na počátku 80. let poprvé uviděl Bělocvětovovy obrazy, bylo mi okamžitě zřejmé, o koho jde. Některým teoretikům to trvá více než třicet let a stále nemají jasno," uvedl před časem Vladimír Franz, podle nějž jako by Bělocvětov "stále nechtěl ulehnout do spořádaných šanonů".
Výstava představuje i autorovu klasicistní tvorbu ze 40. a 50. let minulého století včetně portrétů, na nichž zachytil svou matku nebo přítele a mecenáše Josefa Sudka.
Díla z 60. let odrážejí, že před tím Bělocvětov potkal svoji životní lásku Magdu Bernardovou. "To znamená nové nápady, exploze barev, zkoušení nových možností, experimenty. To jsou 60. a 70. léta, je to skutečně mimořádné a překrásné," poznamenává ředitelka galerie. Následoval útlum tvorby a nové vzepětí v 90. letech, krátce před smrtí.
Příprava výstavy byla podle Hany Jirmusové Lazarowitz náročná. Bělocvětov jako chudý tvůrce užíval pro podklady svých obrazů nekvalitní materiály, maloval také olejovými barvami na papír, což je pro budoucí uchování složité a bude nezbytný zásah restaurátorů.
"Je z toho patrná jeho mimořádná schopnost a touha tvořit, ale zároveň ve velmi skromných podmínkách. Pro nás bylo velmi těžké zajistit jednak zápůjčky, víceméně ze soukromých sbírek, a všechno adjustovat. To znamená obrovské množství rámů, paspart, velká práce, abychom to vůbec mohli důstojně vystavit. Ale dělá nám to radost, protože se domníváme, že nastal čas Bělocvětova veřejnosti představit a že to není poslední výstava," říká ředitelka.
Andrej Bělocvětov se narodil roku 1923 v Praze při studijní cestě svých rodičů. Vystudoval gymnázium a Státní grafickou školu, po válce však nedostudoval malbu na Akademii výtvarných umění. Dobrovolně opustil ateliér profesora Emila Mináře, protože mu nevyhovovalo příliš konzervativní prostředí.
V 50. letech se zabýval surrealismem a klasicismem, v následujícím desetiletí přichází s tvorbou připomínající rané dílo Jacksona Pollocka. Od roku 1970 žil v téměř úplné izolaci, za neochotu podřídit se v uměleckých i občanských názorech platil zákazem samostatných výstav a prodejů.
Zatím poslední velkou výstavu jeho děl připravily před deseti roky pražská Galerie U Betlémské kaple a před šesti lety Topičův salon.
Egon Schiele Art Centrum otevřelo na podzim 1993. Nejvíc lidí, 90 tisíc, sem dosud přišlo na výstavu Pabla Picassa v roce 1995.
Současnou výstavu Bělocvětovových obrazů doplňují fotografie Josefa Sudka, jenž žil v letech 1896 až 1976. Se Sudkem se malíř seznámil roku 1941, přátelili se pak celý život. Sudek byl též předním sběratelem Bělocvětovových obrazů. Díla mladého umělce rovněž obdivovali výtvarník Jan Zrzavý nebo sochař Karel Lidický.
V krumlovském centru umění dále pokračuje celoroční expozice o životě a díle Egona Schieleho, po němž se galerie jmenuje. A rovněž do 31. prosince je zde nově k vidění skleněná instalace v Česku žijícího Jeponce Tetse Ohnariho. Zrcadlové díly na zemi jsou identické s těmi, z nichž se skládá jeřáb ve slavné japonské origami. Tvarově tak umělecká díla odpovídají kouskům, jež vzniknou při obvyklém skládání jeřába z papíru. Ohnariho práce "ukazuje krásu procesu skládání, ze kterého se jeřáb zrodil", uvádějí pořadatelé.
Vstupné pro letošní rok nezvýšili, lidé si mohou výstavy prohlédnout za 200 korun. Před pandemií covidu-19 galerie hospodařila asi s desetimilionovým rozpočtem, nyní je snížený přibližně o tři miliony korun.
