O úmrtí s odkazem na jeho partnerku informoval deník Blesk.
Šalamoun se do povědomí několika generací zapsal především jako autor výtvarné podoby dobrotivého mluvícího psa Maxipsa Fíka, kterého děti vídaly v kreslených příbězích režírovaných Václavem Bedřichem. "Čechura byl na začátku té historky," říkal s odkazem na autora textu Rudolfa Čechuru. "Čechura měl bernardýna, já měl bobtaila, tedy staroanglického ovčáka. Podle něho jsem Maxipsa Fíka kreslil," řekl Šalamoun před několika lety pro Aktuálně.cz.
Byl jedním z nejvýznamnějších českých ilustrátorů druhé poloviny 20. století. Kresbami, pro něž jsou typická hravost, výrazová zkratka a sarkasmus, doprovodil více než stovku knih publikovaných v Česku, Německu či Polsku.
Patřily k nim Poslední Mohykán od Jamese Fenimora Coopera, Kronika Pickwickova klubu od Charlese Dickense, Hobit J. R. R. Tolkiena, Pohřební písně Jakuba Jana Ryby či Vraždy v ulici Morgue od Edgara Allana Poea. Jeho oblíbenými tématy byly kriminální a hororový žánr.
Pracoval také na spoustě animovaných filmech, vytvořil desítky volných litografií a plakátů. Vydal dvě sbírky básní a jednu sbírku záznamů snů.
Šalamoun se narodil roku 1935 v Praze, vystudoval grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze a Vysokou školu grafiky a knižního umění v Lipsku. Jako pedagog vyučoval v Americe i Evropě, 14 let vedl Ateliér ilustrace a grafiky na UMPRUM. Byl držitelem českých a zahraničních ocenění za ilustrace. Šalamoun knihy také graficky upravoval a vytvářel plakáty k filmům nebo divadelním představením.
