Ševčík se svou ženou Janou zásadně ovlivnili české kulturní prostředí. Do povědomí širší veřejnosti se díky nim dostali mnozí umělci, v 80. letech minulého století třeba do té doby neznámé malířky sestry Válovy.
V poslední dekádě manželé roku 2012 připravili výstavu Ostrovy odporu, díky níž se do Národní galerie ve velkém stylu vrátilo současné umění. Byl to osobní "comeback" i pro dvojici, která se netěšila přízni někdejšího ředitele galerie Milana Knížáka. Výstava rozprostřená do dvou podlaží Veletržního paláce vyhraněně interpretovala poslední čtvrtstoletí v českém umění.
Jiří Ševčík se narodil roku 1940 v Pardubicích. Kromě teorie a kritiky umění se nejprve zabýval architekturou. V 60. letech působil coby redaktor časopisu Architektura, následně až do roku 1989 jako vědecký pracovník Fakulty architektury Českého vysokého učení technického. V té době byl autorem spousty překladů a samizdatů.
V 80. letech svůj zájem s manželkou Janou rozšířili o další umělecké obory, především soudobou malbu. Důležité pro ně bylo setkání se sestrami Válovými na Kladně. Výstava, kterou jim roku 1983 v Chebu připravili, započala kurátorskou dráhu manželů Ševčíkových.
Podporovali umělce z okruhu skupiny Tvrdohlavých v jejich na svou dobu nekonvenční tvorbě. Od počátku 80. let manželé publikovali mnoho textů, které českému publiku představily postmodernu. Ta svou uvolněností, hravostí, ironizováním dřívějších hodnot a kánonů a skrytými narážkami na dobová tabu předjímala i společenskou změnu po roce 1989, argumentovali Ševčíkovi. Kořeny postmoderny překvapivě viděli v tradičním médiu kresby a malby.
Po roce 1989 se Ševčíkovi stali známou kurátorskou a teoretickou dvojicí, české umění také propagovali v zahraničí, když pořádali výstavy zdejších umělců v Německu nebo Francii.
Jejich pozici v 90. letech na české scéně ještě utvrdily funkce, které manželé zastávali. Ševčík byl od roku 1990 hlavním kurátorem Galerie hlavního města Prahy, od roku 1991 spolupracoval s první soukromou výstavní institucí Galerií MXM. Ta se na krátký čas stala centrem kulturního života v metropoli. Tři roky pak Ševčík šéfoval Sbírce současného umění Národní galerie, kde připravil několik výstav.
V letech 1995 až 2013 učil na Akademii výtvarných umění, kde byl členem katedry pro teorii a dějiny umění, prorektorem a vedoucím Vědecko-výzkumného pracoviště AVU. To v roce 1997 založil. Cílem centra byl výzkum nedávné historie dějin umění. Ševčík se tím snažil zaplnit mezery, které v tuzemsku mělo studium kunsthistorie po roce 1948. Jedním z prvních výstupů badatelského okruhu byla antologie textů České umění 1938 až 1989, následovalo České umění 1980 až 2010 a kniha článků o architektuře Česká a slovenská architektura 1971 až 2011.
Jiří Ševčík byl nositelem rakouského Čestného kříže pro vědu a umění, v roce 2018 byli s manželkou oceněni za celoživotní přínos k rozvoji české kultury Cenou ministerstva kultury. Svou nedávnou výstavu v Galerii Zdeněk Sklenář věnoval manželům Ševčíkovým malíř Jan Merta.
