Ther přebudoval prostory galerie na kulisy domu, ve kterém mohou návštěvníci nahlížet do některých pokojů.
"Tvorba Marka Thera vzbuzuje otázky, emoce, někdy i pobuřuje. Autor však neprovokuje záměrně, jen upozorňuje na to, o čem se ve společnosti tak často mlčí," tvrdí kurátor Michal Jalůvka, přesvědčený, že "tím nejzajímavějším na Marku Therovi je Mark Ther sám".
Návštěvník výstavy dostane pomyslný klíč od cizího domu, do něhož lze vejít a procházet se tam. Podle Thera může jít zároveň také o kulisy určené pro natáčení filmu nebo svět počítačové hry.
Člověk se přitom dostane jen do dveří, které obyvatelé nechali odemčené - například do dětského pokoje s přeházenými peřinami, oblečením, skleničkou s pitím a sáčky od bonbonů na zemi.
Smrt v syrové podobě zobrazuje pokoj, kde na posteli leží nafouklé, rozkládající se lidské tělo. Pokoj dekoruje věšák s uniformou SS. "Každý člověk za sebou zanechává stopy. Věci, osobní vlastnictví nashromážděné během života, se stávají jedinou upomínkou na zemřelého. Jsou deníčkem, ve kterém je možné začít číst teprve tehdy, když na poslední stránce zeje nedokončená věta a její význam se vytrácí," uvažuje kurátor Michal Jalůvka.
Výstavu doprovázejí autorovy kresby a malby. Podle Thera přehlídka odráží 80. léta minulého století v západním Německu, které zažil jako dítě. Umělecká díla doplňuje všudypřítomný kocour Garfield v podobě desítek plyšáků či plakátů - mezi jeho nohami divák z výstavy také odchází.
Třiačtyřicetiletý Mark Ther vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění, roku 2011 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého za provokativní video, v němž se zmizelé sudetské děti stanou obětí pedofila. Snímek natočil v sudetské němčině, toho času už mrtvém dialektu, a jeho prostřednictvím mimo jiné zkoumal vlastní německé kořeny.
"Někdy v roce 1984 jsem směl poprvé jet do Německa navštívit babičku a dědu. Tehdy jsem nevěděl nic o nějakém odsunu, prarodiče taky odešli až v roce 1968. Po válce tu směli zůstat, protože za heydrichiády byla v naší rodině poprava, pomoc vězňům a pak nenávist vůči Němcům," popsal v Hospodářských novinách.
Od kresby a galerijních instalací se Ther posunul ke krátkým hraným filmům, kterým se dnes věnuje především. Pro jeho způsob práce je typický přístup režiséra, jenž jednotlivé detaily a významové prvky skládá do celku. Svou tvorbu představil na českých i zahraničních výstavách nebo festivalech, například v Berlíně, Rotterdamu nebo New Yorku.
