Na statek nedaleko Havlíčkova Brodu se roku 1926 přivdala, jejím mužem byl básník a grafik Bohuslav Reynek. "Zámeček", jak se petrkovské usedlosti říká, se pro oba tvůrce stal místem trápení a také inspirace. Obojí teď připomíná pražská výstava v Chodovské tvrzi nazvaná Petrkovské paralely.
Vedle básní obou manželů a obrazů Bohuslava Reynka tu jsou vystaveny ještě práce jejich potomků: fotografie syna Daniela a vnuka Michala či překlady několika knih do francouzštiny od druhého syna Bohuslava Reynka a Suzanne Renaudové Jiřího.
Právě od něj pochází vzpomínka na úzkost maminky, grenobelské měšťanky, která si na vesnické prostředí a nevlídné dobové poměry obtížně zvykala.
Polívka na novinách
"Šokovaly ji takové detaily, jako že se mísa s polévkou položila při obědě na stůl jen na noviny," vzpomíná Jiří Reynek v knižním rozhovoru Kdo chodí tmami. A bratr Daniel doplňuje: "Nelíbilo se jí ani, jak se v zahradě krmily kočky - taky na novinách."
"V Zahradě se pak válely promaštěné stránky Národní politiky. Jistěže se uklízely, ale ne třeba hned a mamince to připadalo jako na Bílé Rusi," dodává Jiří Reynek.
Suzanne Renaudová, která nosila rukavičky a na procházku k rybníku ostentativně chodila se slunečníkem, nakonec musela skousnout závažnější věci.
Petrkov během okupace zabrali nacisté a po nich také komunisté, kteří tam zřídili JZD. Reynkovi tak do konce života přihlíželi devastaci svého někdejšího majetku.
Renaudová zemřela jako čtyřiasedmdesátiletá v roce 1964, Bohuslav Reynek roku 1971 ve věku 79 let.
Našedlé léto
Pražská výstava však skličující historii připomíná jen okrajově. Soustředí se na křehkou krásu křesťanstvím prodchnutých básní, obrazů a fotografií, které vznikaly v symbióze se syrovým i romantickým prostředím Petrkova.
Neodolala mu ani francouzská básnířka. "Včera byl opět vlahý a podmračený den, kdy se léto, náhle našedlé, obaluje prachem jako hmyz stavějící se mrtvým a prozrazuje se jenom vůněmi," píše ve sbírce Dveře v přítmí Renaudová, kterou výstava bohužel častěji připomíná na rodinných fotografií než prostřednictvím poezie.
Dominují práce Bohuslava Reynka. Některé doplňují formálně podobné fotografické montáže syna Daniela.
"Dan si dělal fotografie do šuplíku, přesněji: ukládal je pod postel. S tatínkem se na tématech nedomlouvali, ale tím, že byli na stejném místě a byli si podobní i svou uměleckou citlivostí, jejich práce vypadají, jako by se domlouvali," poznamenává kurátorka Pavla Vaňková.
Výstavu v Chodovské tvrzi uspořádala z pocitu vděčnosti. "S Danem a Jiřím jsem se dobře znala, jezdila jsem k nim na Petrkov. Byli to nádherně nezištní lidé. Mám pocit, že jim to dlužím," vysvětluje Vaňková, která dílo Bohuslava Reynka poprvé spatřila na výstavě v domě U Kamenného zvonu počátkem 90. let minulého století.
"Pak jsem se dostala i k jeho poezii a od té doby jsem ve škole psala seminární práce jen o Reynkovi. Shodou okolností jsem zjistila, že můj pradědeček měl blízké kontakty s rodinou vydavatele a Reynkova přítele Josefa Floriána, kterou za první republiky podporoval," směje se tomu rodinnému propojení kurátorka.
Štědří, až rozdavační
To, že navštěvovala Petrkov, nebylo nic výjimečného. Zámeček na Vysočině si oblíbilo mnoho českých intelektuálů. Mezi prvními cestu ke dvěma ze společnosti vyloučeným básníkům v padesátých letech našli manželé Dana a Jiří Němcovi, později významní disidenti.
Nezávisle na nich do Petrkova k již ovdovělému Bohuslavu Reynkovi jezdili také kunsthistorička Věra Jirousová a básník Ivan Magor Jirous. Jejich návštěvu na výstavě připomíná i velká černobílá fotografie Reynka s volavkou, kterou Věra Jirousová chovala a vozila ji s sebou i na výlety.
V Petrkově se často stavovala i dokumentaristka Dagmar Hochová a příliv návštěv, okouzlených oduševnělým prostředím, nezeslábl ani ve svobodných poměrech. "Daniel s Jiřím byli neuvěřitelně štědří, až rozdavační. Lidé je zneužívali, ale jim to bylo jedno, byli nad tím," vzpomíná kurátorka, podle níž je Petrkov jedinečné, inspirativní místo.
Výstava
Tři generace rodiny Reynkových - Petrkovské paralely
Chodovská tvrz, Praha, výstava potrvá do 28. července.
"To, čím si Reynkovi prošli, vykrystalizovalo v něco pozitivního, světlého, co je patrné i v díle Bohuslava Reynka a jeho syna Daniela. Je v něm obsažená i trýzeň, kterou zažívali, ale také naděje, vnitřní síla a oddělenost," dodává Pavla Vaňková.
Před pěti lety krátce po sobě zemřeli i Daniel a Jiří Reynkovi, bylo jim 86 a 85 let. V Petrkově nyní se svou rodinou žije Veronika Reynková, dcera staršího z bratrů Reynkových, která založila dvě nakladatelství, Petrkov a Literární čajovnu Suzanne Renaudové.
