Škála jeho hodnocení je pestrá a sahá od génia přes estéta a "zvráceného strýčka" po pornografa. Všechna označení svým způsobem sedí a on neodmítá žádné. Na svých webových stránkách se stylizuje do podoby groteskního modrého démonka se žlutou ještěrkou v náručí.
Araki je i v dnešní době pro spoustu lidí nepřijatelný, a to hlavně pro svůj způsob zobrazování žen. Když nelze spoutat jejich duši, svazuje prý alespoň těla. Jeho fotografie bondáží jsou kultovní a otiskují je i pornočasopisy se SM zaměřením. Dívky bývají nahé nebo v kimonech, masturbující, potřísněné jakoby krví, svázané, zavěšené, s erotickými pomůckami, symboly nebo i plastovými figurkami fantastických monster a bestií. Jejich rty a oči zobrazuje tak, aby evokovaly vagínu.
Arakiho snímky se vracejí k jednoduchosti a přímosti. Pracuje hlavně s detaily a momentkami, přestože se prezentuje i inscenovanou fikcí. S fotoaparátem zachází jako s prodlouženou částí těla. Dívky, ať uvolněné, či ve vypjatých erotických pózách, se často dívají přímo na toho, kdo je fotí. Jejich upřený pohled pak skrze fotoaparát zasahuje naopak toho, kdo se na fotografii dívá. Vzniká tak zvláštní efekt - něco jako virtuální "švédská trojka".
Japonský Helmut Newton
Evropská a americká kritika o Arakim někdy mluví jako o japonském Helmutu Newtonovi zaměřenému na soft-core geisha bondage, ale je to stejně zjednodušující jako jeho srovnání s Janem Saudkem. Araki neustrnul v jediné poloze a nepodlehl svodu hry na jistotu. Umí se odklonit, jeho dekadentní vidění je sice zřetelné i u jiných témat, ale rozhodně ne u všech. V podstatě osciluje mezi třemi základními oblastmi sexualitou, smrtí a fascinací Tokiem, které je pro něj do jisté míry synonymem světa nebo lépe řečeno civilizace.
Typické jsou jeho erotizující aranže květů jako svého druhu pohlavních orgánů rostlin, ale na druhou stranu jsou tu i odkvétající květiny, oprýskané povrchy, rozřezané objekty, tlející a rozpadající se torza těl ještěrek, které odkazují na tradici elegického symbolistního zátiší a memento mori pamatuj na smrt.
Úplně jinak zase mohou působit jeho snímky oblačného nebe zasaženého tenkou, ale ostrou linií městského horizontu a nebo samotného Tokia. Araki zachycuje téměř deníkovým způsobem jeho denní i noční život, ten veřejný i ten skrytý soukromý.
Je třeba ho vnímat komplexně, jednou v prostředí nočních klubů, nebo hotelových pokojů, jindy na hektických ulicích megapole, nebo naopak v soukromí bytů či ve vnitroblocích a zadních traktech domů plných odpadků a toulavých koček.
Umělecké cykly plné klišé
Araki pracuje v rozsáhlých cyklech, používá kontrast, kompozici jako nástroj zdůrazňující emoce, notoricky známé symboly, klišé, pohybuje se na hranici kýče, zřejmé je i jeho poučení reklamou.
Kromě výstav preferuje jako způsob vyjádření knihy, kterých vydal několik set. Oceňuje jejich intimitu, postupný rozvoj i "románovou" strukturu, která vyhovuje jeho teorii o autobiografické fikci. Araki je navíc přesvědčen, že život připomíná spíš sled událostí než velkolepé drama. Jeho snímky jsou toho důkazem.
Hledání naší citlivé struny
A jaké tedy jsou? Provokující, obsesivní, symbolické, vycizelované i střílené od boku. Čiší z nich posedlost i osamělost, klid i napětí, chlípnost i erotika. Jsou jemné, vulgární, lascivní, křiklavé, odpuzující, sentimentální, nostalgické, patetické, přitažlivé, originální, dráždivé, ohromující.
Araki je skličující, jemný ale i hravý, na hony vzdálený sebelítosti a dojetí z dojetí, většina jeho fotek je rozkošná ve smyslu slastná, ať už se týkají čehokoli. Araki dokáže naservírovat před oči to, co člověka obklopuje a on to přehlíží, ale i to co by si jinak jen představoval v třinácté komnatě své mysli Zarážející je, že v mnoha ohledech je pravdivý. Nobuyoshi Araki totiž stejně dobře zachycuje zjevné, jako zviditelňuje nejtajnější představy. A to je jedním slovem vzrušující. Nebo ne?
/Tokyo Flowers, Galerie Langhans, Praha 16. 11. 2005 - 19. 2. 2006/
