Praha - Ve třetím týdnu festivalu Tanec Praha přichází jeden z jeho dvou vrcholů, snová inscenace 32 rue Vandenbranden vlámského souboru Peeping Tom.
Na diváky Hudebního divadla Karlín čekají 18. a 19. června výjimečné výkony tanečníků a performerů, kteří je na pozadí obřího cykloramatu vytvářejícího iluzi nekonečné zimní oblohy a za podpory živého zpěvu osobité operní pěvkyně zavedou do života a osudů komunity žijící osamoceně vysoko v zasněžených horách.
Přítomné motivy sněhu a vysokohorského prostředí jsou nedílně spjaty s bílou barvou, některými asijskými kulturami chápanou jako barva smutku a korelující s osudy postav, které jejich životní prostředí bez milosti konfrontuje s vlastní osamělostí.
Inscenace o psychologických břemenech, která s sebou vlečou mladí lidé, je však i přesto plná humoru a neuvěřitelných fyzických výkonů. Dílo pohybující se na hranici reality a snu, pracuje pro vytvoření příslušné atmosféry také se speciálními trikovými efekty, nacházejícími silnou oporu ve filmových technikách.
Představení je však s filmem svázáno ještě mnohem více. Dílem proto, že tematicky částečně vychází z filmu japonského režiséra Šóheie Imamury Balada o Narajamě a dílem kvůli tomu, že filmové postupy používali tvůrci také při jeho přípravě.
„Napsali jsme scénář, jaký se obvykle připravuje pro film, aby představení mělo narativní rozměr. Ve finální fázi jsme spolupracovali s filmovým střihačem, který s námi pracoval i na prvním představení, a ten nám pomohl s jeho strukturou. Ta narativnost, myslím, hodně podpořila výsledný filmový efekt," vysvětluje choreograf Franck Chartier vliv paralely s filmem na výsledné zpracování díla.
„Když sedíme v hledišti, samotné nás to baví a říkáme si: Wow, to je jak v kině. Dalším filmovým prvkem je hra s realitou, nejasná hranice mezi tím, co se děje skutečně a co pouze v představách některé z postav," dodává.
Unikátní scénu zde kromě zmíněné noční oblohy spoluvytváří také závěje sněhu a dva karavany, sloužící jako útočiště mladého páru, těhotné ženy a tulačky. Hudební dramatičnost tohoto odlehlého světa, vykresleného ve filmovém stylu, dotváří podmanivé melodie Belliniho, Pink Floyd a Stravinského v živé interpretaci belgické mezzosopranistky Eurudike De Beulové.
Představení 32 rue Vandenbranden z roku 2009 je výsledkem spolupráce argentinsko-italské tanečnice a choreografky Gabriely Carrizové a Francouze Francka Chartiera, kteří spolu v roce 2000 založili soubor tanečního divadla Peeping Tom.
Ten má na kontě kromě například i trilogii Le Jardin, Le Salon a Le Sous Sol. Mezi další úspěšná díla souboru patří ještě choreografie A louer.
