Praha - Pětadvacátý ročník jedné z nejprestižnějších tuzemských kulturních akcí Tanec Praha startuje. Své dveře mu letos otevřou čtyři pražské taneční scény - kromě divadla Ponec, české „Mekky“ moderního tance a pohybového divadla se na pořádání festivalu podílí také Divadlo Archa, Hudební divadlo Karlín a kromě toho také Státní opeře.
Právě poslední dvě zmiňované scény potom přivítají hlavní hvězdy festivalu a nabídnou vystoupení, která tradičně zanechávají diváka prosyceného tancem ještě několik měsíců poté a směle se tak řadí ke stěžejním kulturním událostem roku.
Letos jimi budou vystoupení vlámského souboru Peeping Tom „32 rue Vandenbranden“ a britského choreografa a tanečníka Akrama Khana, výpravný „Desh“.
Realita, fikce, bilance
Představení Ulice Vandenbranden č. 32 (v Hudebním divadle Karlín 26. a 27. června) vezme diváky na cestu mezi realitu a fikci, na nichž bude je i tanečníky doprovázet hudba Stravinského, Pink Floyd a Vicenza Belliniho v živém provedení mezzosopranistky Eurudike De Beul.
Soubor Peeping Tom vytvořil pozoruhodnou scénografii, která se blíží vjemu filmového plátna. Jedním z inspiračních zdrojů díla byl slavný film Šoheje Imamury Balada o Narajamě.
Představení připravili Gabriela Carrizoová a Franck Chartier, mnohaletí spolupracovníci známého vlámského choreografa Alaina Platela. Jeho soubor Les Ballets C de la B hostoval na Tanci Praha v roce 2010.
Desh je naproti tomu intimní a zároveň epickou Khanovou zpovědí. Na základě vlastního životního příběhu a prožívání odráží problémy současného světa, stále zoufaleji hledajícího pochopení fenoménu transnacionalismu a identity globálního občana.
Akram Khan se do Prahy vrátí po dvou letech, kdy se svou skupinou tanečníků festival Tanec Praha zakončoval, v Praze ale vystupoval i dříve. Nyní přijíždí se sólovým představením. "Je to jedna z posledních možností vidět Akrama Khana živě na scéně, věk tanečníka přeci jen velmi limituje," říká ředitelka festivalu Yvona Kreuzmannová.
Představení Desh se uskuteční 3. a 4. července ve Státní opeře. I když by si pro ně pořadatelé přáli modernější prostředí, v Praze ani v Česku jiný dostatečně velký prostor pro jeho uvedení není. Inscenace Desh získala v roce 2012 britskou cenu Olivier za nejlepší představení v kategorii new dance. Akram Khan je mimo jiné také autorem choreografie pro zahájení olympijských her v Londýně.
V prvních dvou dnech hlavního programu festivalu proběhnou „bilanční“ večery, během nichž budou mít návštěvníci v rámci představení „Reminiscence“ - jak už název napovídá - možnost zhlédnout krátká představení z dílny výrazných umělců, kteří v minulosti na festivalu vystoupili.
Na ně poté ve čtvrtek naváže francouzsko-belgická choreografka Karine Ponties s vystoupením „Lamali Lokta“.
"Lamali Lokta je také dílem vyprávějícím o papíru a jeho světě. Papír je jemný, mačkavý, nechá se utrhnout, absorbuje vlhkost, ohýbá se ve větru a vlivem času a světla se postupně rozpadá. Je hebký a přitom ostrý. Osvojuje si kontury těch forem, kterých se dotýká. Představuje paměť a živou hmotu. Je hladký a přitom strukturovaný. Je pružný...A tak je to i s lidskou povahou,“ říká o svém představení Ponties.
První týden festivalu poté v neděli 9. a v pondělí 10. června uzavře oblíbený dánský soubor Granhøj Dans. Kubánská tanečnice Aline Sanchez Rodriguez ve vystoupení „Aline Not Alone“ vypráví pod vedením choreografa Palle Granhøje svůj vlastní příběh - od frustrace pod komunistickým diktátem, až po naplnění, to vše s nadhledem, ale zároveň také patřičnou hloubkou.
Kromě toho budou moci diváci v rámci doprovodného programu v prvním týdnu festivalu (konkrétně v pátek 7. a v sobotu 8. Června) tajné setkání filmových fajnšmekrů - oblíbenou site-specific akci Cinema Royal, jehož večer s podtitulem „Double Jumbo“ festival podporuje.
Srovnání se světem
Festivalu se podařilo za celou dobu své existence otevřít český tanec světu a svět českému tanci - díky práci všech, kteří se na festivalu za celou dobu jeho působení podíleli, se podařilo překonat počáteční izolaci porevoluční české taneční kotliny a díky tomu je tak dnes již velmi potěšitelným „standardem“ možnost v Praze (i dalších městech) vidět vystoupení, která bez problémů snesou srovnání se zahraničím.
Díky tomu, že se organizátoři od počátku svého působení rozhodli obrátit také k nejmladší generaci, tak máme v současnosti v Česku silná a velmi slibná jména, ať už na poli tanečníků či choreografů.
Navzdory ne úplně vyhovujícímu stavu, v jakém se česká kulturní scéna nachází, je zdejší moderní tanec a pohybové divadlo na vysoké úrovni, o čemž bylo možné se přesvědčit například v průběhu festivalu Česká taneční platforma.
O tom, jak je na tom tanec ve světě se můžete přesvědčit tento a v následující týdny a to jak v Praze, tak v dalších městech v Čechách a na Moravě.
