Rovnice o třech neznámých: Umění+aktivismus = Artivism

Zuzana Štefková
2. 1. 2014 13:44
Recenze výstavy Tamary Moyzes Artivism v brněnském Domě umění.
Tamara Moyzes (Holešovický trojúheník, 2012).
Tamara Moyzes (Holešovický trojúheník, 2012). | Foto: Tamara Moyzes

Recenze - Přestože se aktivisticky laděná umělecká díla v českém prostředí objevují už koncem devadesátých let minulého století, aktivismus v umění se u nás příliš nenosí. Jednu z výrazných výjimek představuje tvorba v Praze žijící slovenské umělkyně Tamary Moyzes. Její výstava Artivism, odkazující na spojení aktivismu a umění, však není jednoduše prezentací aktivisticky laděných uměleckých projektů, ale i sebe-reflexivně pojatou případovou studií tohoto typu tvorby.

Výstava se skládá ze tří částí: dokumentace dvou happeningů vážících se k nedávným politickým kauzám, video-instalace, která doplňuje a rozvíjí téma jedné z uskutečněných akcí, a materiálů dokumentujících činnost tří občanských aktivistů, jejichž strategie odporu nápadně připomínají umělecké postupy.

První z dvojice happeningů zrealizovala Moyzes v jeruzalémském muzeu holokaustu Jad vašem (2011). Cílem malé demonstrace byl protest proti působení Ladislava Bátory, nechvalně známého vazbami na extrémistické pravicové skupiny, na ministerstvu školství.

Druhá akce nazvaná Holešovický trojúhelník (2012) upozorňovala na problematický aspekt stavby nákupního centra na pozemku, který během Protektorátu sloužil jako shromaždiště Židů před jejich nástupem do transportů.

V materiálech zveřejněných k této akci se sice dočteme, že ve smlouvě s investorem figurovala podmínka zbudování památníku umučeným Židům, ale Moyzes prostřednictvím svého uměleckého gesta klade otázku, zda se památník holokaustu v nákupním centru slučuje s představou skutečné piety. Dokumentaci této tiché demonstrace, při níž Moyzes a její spolupracovníci nehnutě stáli se žlutými židovskými hvězdami a nákupními vozíky na místě plánované stavby, doplnila autorka na výstavě instalací z nákupních vozíků, přičemž jeden z nich obsahoval televizi přehrávající záběry z nacistického propagandistického filmu z Terezína.

Poslední část výstavy tvoří trojice videí nazvaná souhrnně Artpopuli, zachycující aktivity britského „profesionálního demonstranta" Paula Yarrowa, slovenského podnikatele a poslance Aloize Hliny a izraelské aktivistky Vicky Knafo. Všechny tři spojuje „umělecká" forma jejich individuálního odporu.

Yarrow se na protest proti tomu, co považuje za diskriminaci „nefotogenických" demonstrantů, snaží proniknout do televizních reportáží snímaných na ulici.

Stejné intervence do vysílání přitom použila slovenská umělkyně Dorota Kenderová ve svém díle s názvem „On TV".

Vicky Knafo proslavil boj proti vládním škrtům v oblasti rodinné politiky. Po té, co její požadavky politici ignorovali, zveřejnila Knafo video ukazující vzkazy adresované vládě napsané na jejím vlastním nahém těle. Toto gesto pro změnu připomene feministické body artové performance uskutečněné pod heslem osobní je politické.

Formu performance volí i Aloiz Hlina v akci nazvané Slováci nejsou hloupé stádo, během které přivezl stádo ovcí před parlament.

Foto: Dům umění města Brna

Hranice neexistují

Jak už bylo řečeno, výstava Artivism testuje hranice mezi uměním a aktivismem. Prolínání těchto dvou oblastí přitom můžeme na poli umění sledovat v globálním i lokálním kontextu přinejmenším od šedesátých let minulého století.

V poslední době lze dokonce s trochou nadsázky hovořit o jisté institucionalizaci aktivistického umění, ať už prostřednictvím velkých uměleckých přehlídek (příkladem za všechny může být poslední Berlínské bienále), výpravných publikací (mezi jinými kniha Art & Agenda, Political Art and Activism), nebo skrze rostoucí popularitu takových skupin jako jsou The Yes Men, Pussy Riot nebo Voina a jejich více či méně organické včleňování do uměleckého provozu.

„Osobně si myslím, že žádná hranice mezi třeba vtipnou demonstrací aktivistů a dobře udělaným happeningem neexistuje," říká  Tamara Moyzes ke vztahu umění a aktivismu.

Co konkrétně tím umělkyně myslí, názorně dokládá vlastním dílem. Pod označením „artivism" prezentuje na svých webových stránkách kolektivní akce namířené proti rasismu, xenofobii a homofobii. Tyto projekty mohou mít podobu účasti na pochodu Prague Pride v maskách Bátory, Hájka a Klause, živého sousoší upozorňující na problematické aspekty legislativy upravující podmínky umělého oplodnění, nebo komplexnějších instalací ve veřejném prostoru.

Takovým artivistickým dílem byl například info-stánek nazvaný Welcome to Prague (realizovaný ve spolupráci s manželem umělkyně Shlomim Yaffe) zviditelňující nedůstojné podmínky, v nichž si byli v Čechách žijící cizinci ze zemí mimo EU nuceni vyřizovat povolení k pobytu.

Růst popularity umění s aktivistickým poselstvím na jedné straně a využívání uměleckých strategií demonstranty a aktivisty na straně druhé ukazuje, že propojování aktivismu a umění může obohatit obě sféry, a přináší s sebou i novou terminologii.

V posledních letech si tak „artivismus" nachází cestu i do psaní o umění. Otázkou však zůstává, jak tento nový termín přetvoří tradiční kategorie umění a aktivismu. Lze hranici mezi nimi skutečně zrušit? A je artivismus novým uměleckým -ismem nebo radikálně odlišnou entitou?

Aktivismus a obchod?

Když se umělec kreativním způsobem zapojí do demonstrace a dokumentaci či mediální ohlasy své akce vystaví v galerii nebo je zařadí do svého portfolia, nenechává nikoho na pochybách, že toto aktivisticky motivované gesto je uměním, stejně jako se jím mohou stát jakékoli objekty, aktivity, umělcovo tělo a jeho části i nehmotné koncepty.

Je však sporné, nakolik si takto zarámovaný aktivismus nadále uchovává svou aktivistickou podstatu. Umístění aktivistického projektu v galerii ještě nemusí znamenat rezignaci na jeho aktivizační poslání. Konečně i galerie je politické místo s potenciálem pro medializaci, která k aktivismu patří (příkladem budiž zveřejnění telefonních čísel politiků v režii skupiny Ztohoven v Centru současného umění DOX).

O poznání problematičtější situace nastává, pokud se uměleckým rámcem přetavený aktivismus stane předmětem obchodu s uměním. Přesto, že podobné vymazání aktivistického potenciálu v případě diskutované výstavy nehrozí, zdá se, že zde zdokumentované příklady aktivismu slouží v prvé řadě k analýze artivismu jakožto mezní formy umění.

Tamara Moyzes chápe artivismus jako popření hranic aktivismu a umění. Toto popření však funguje asymetricky. Autorka může prezentovat své akce jako umění i aktivismus.

Na druhou stranu aktivismus ne-umělců se stává uměním, nikoli z popudu samotných autorů, ale ve chvíli, kdy je umělkyní do uměleckého kontextu vsazen. Když tedy srovnáme, jakou pozici na výstavě zaujímají artivistické demonstrace samotné autorky a projekty aktivistů bez uměleckých ambicí, ukazuje se, že jejich role nejsou rovnocenné.

Aktivisté jsou sice uváděni svými jmény, ale jejich díla slouží především jako materiál, jehož prostřednictvím umělkyně ilustruje svůj koncept. V kontextu této výstavy tak artivismus není ani tak výsledkem zmizení hranic mezi uměním a aktivismem, ale kategorií, v níž je umělecká funkce určitých forem odporu nadřazena jejich funkci aktivistické.

Tamara Moyzes: Artivism. Dům umění města Brna. Výstava potrvá do 12. ledna.

 

Právě se děje

před 4 hodinami

Festival Malá inventura začal udílením cen České divadelní DNA

Asociace nezávislých divadel Českých republiky, režisér Jakub Čermák za inscenaci souboru Depresivní děti touží po penězích a Divadlo X10 se stali držiteli cen Česká divadelní DNA za mimořádný počin na poli nového divadla. Ocenění za dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla získal časopis Svět a divadlo, cenu za podporu a prezentaci české kultury v zahraničí obdržela předsedkyně občanského sdružení Tanec Praha Yvona Kreuzmannová. Předáním cen ve čtvrtek večer v pražském divadle Studio Hrdinů začal 18. ročník festivalu Malá inventura. Ten na více než 20 místech v Praze nabídne pět desítek inscenací, potrvá 10 dnů.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Irský premiér Leo Varadkar podal demisi

Irský premiér Leo Varadkar ve čtvrtek podal demisi. V čele vlády nicméně zůstane do doby, než se podaří zvolit jeho nástupce. V Irsku se na počátku února konaly předčasné parlamentní volby. Tři velké strany získaly zhruba stejný počet mandátů a cesta k vytvoření nové vlády je vzhledem k jejich vzájemné nevraživosti složitá. Kvůli rozložení sil není vyloučené ani to, že se budou konat další předčasné volby.

Poslanci takzvaného Dáilu, tedy dolní komory irského parlamentu, se ve čtvrtek sešli na ustavující schůzi. Podle očekávání se žádné ze tří velkých stran nepodařilo získat dostatek hlasů, aby byl její kandidát zvolen novým premiérem.

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Tesla může vykácet část lesa na pozemku pro továrnu u Berlína, rozhodl soud

Americký výrobce elektromobilů Tesla může pokračovat v kácení lesa na pozemku nedaleko Berlína, kde chce vybudovat první továrnu v Evropě. Rozhodl o tom dnes berlínský vrchní správní soud, který zamítl stížnosti dvou ekologických organizací. Proti rozhodnutí se nelze odvolat, informovala agentura DPA.

Přípravu pozemku na výstavbu továrny v braniborské obci Grünheide, která leží několik kilometrů jihovýchodně od německé metropole, pozastavil vrchní správní soud v pondělí, aby mohl posoudit stížnosti ochránců přírody. Dnes rozhodl, že americká firma splnila všechny zákonné požadavky nutné ke kácení lesa. Před začátkem vegetačního období hodlá Tesla vykácet borovicový les na rozloze 90 hektarů.

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Nové Mexiko žaluje internetovou společnost Google, firma prý sbírala osobní údaje školáků

Generální prokurátor Nového Mexika Hector Balderas zažaloval americkou internetovou společnost Google. Tvrdí, že firma v tomto státě získala osobní údaje školáků, čímž porušila jejich právo na soukromí. Informovala o tom dnes agentura Reuters.

Google podle Balderase využil řadu svých produktů, jako je například e-mailová služba Gmail, ke sběru informací o studentech ve věku do 13 let, a to bez souhlasu jejich rodičů.

Balderas již předloni podal podobnou žalobu na Google a několik dalších technologických podniků, ve které firmy obvinil z nezákonného sběru údajů z mobilních aplikací určených dětem. Firmy pochybení popírají, na rozhodnutí soudu se stále čeká.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 7 hodinami

Bývalý poradce prezidenta USA Trumpa byl odsouzen na 40 měsíců do vězení

Bývalý poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa byl odsouzen ke 40 měsícům vězení. Roger Stone byl loni shledán vinným v sedmi bodech obžaloby včetně lhaní Kongresu, ovlivňování svědka a maření vyšetřování. Prokuratura původně požadovala trest v rozmezí sedmi až devíti let.

Trump navržený trest kritizoval jako příliš přísný a ministr spravedlnosti William Barr doporučil nižší trest.

Podle dnešního rozsudku dostal Stone 18 měsíců za ovlivňování svědka, 12 měsíců za lhaní a 40 měsíců za maření vyšetřování. Tresty si bude odpykávat souběžně. K verdiktu patří ještě pokuta 20 tisíc dolarů (465 tisíc korun).

Trump na rozsudek reagoval sdělením, že bude případ sledovat a v určité chvíli učiní patřičné rozhodnutí. Stone má podle něj velkou šanci na "naprosté očištění".

Zdroj: ČTK
Další zprávy