Knihy 2013 - I my jsme podlehli každoročnímu sumarizačnímu šílenství a přicházíme s přehledem desítky nejzajímavějších knižních titulů. Nestydíme se za to a nabízíme hned tři desítky tipů na knihy, které nás v roce 2013 v českých knihkupectvích nejvíce zaujaly.

Určit v knihách desítku nejlepších děl není vzhledem k počtu vyšlých titulů v silách jednoho člověka. Musíme se chtě nechtě spokojit s osobními preferencemi. Z pohledu těchto preferencí je třeba brát i následující pokus o shrnutí celkové produkce za rok 2013.

V překladech se většina knih, o nichž se mluvilo v nejrůznějších knižních čtvrtcích a dalších podobných akcích, opírala jednak o velká, již dostatečně známá jména s pevnou základnou fanoušků (příkladem budiž Simon Mawer, dodnes sbírající kladné body i za využití moravských motivů v románech, jako byl Skleněný dům), případně o ambiciózní žánrové projekty (Hilary Mantelová, David Mitchell, ale i Haruki Murakami nebo Ian McEwan).

Na poli tradiční žánrové produkce stále trval trend severské detektivky. Letos se přitom nedostalo pouze na další knihy Jo Nesba, ale i na reedici Citu slečny Smily pro sníh od Petera Hoega a v závěru roku i na „pramáti" moderní severské krimi, román Černá voda od Kerstin Ekmanové.

Ve fantastice si o pozornost řekly na pomezí mainstreamu stojící tituly - sbírka povídek Joea Hilla Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy (ovšem název vesele ignorujte, hororů zde naleznete pomálu, většina příběhů je založená na rafinované hře s nostalgií, případně popkulturou) nebo antologie k poctě Raye Bradburyho - Rej stínů.

V konzervativněji vymezené fantastice se objevilo skutečně zajímavých titulů méně než loni - což souvisí především s čtenářskými preferencemi, které v poslední době inklinují k jistotám a nekomplikovaným textům. Pro fantastiku to znamená, že se omezuje vydávání nových jmen a titulů jdoucích proti očekáváním a předsudkům (což v podstatě znamená, že svou volbou fanoušci napomáhají udržet mýtus o jednodušších žánrech - ovšem to je bludný kruh).

Z hlediska domácí tvorby by se mohlo při pohledu na tradiční anketu Lidových novin zdát, že je zde jedno skvělé jméno vedle druhého. Bohužel se ale jedná spíše o výsledek profesionálních deformací. Samozřejmě, objevují se zajímavá jména, ale spíše se jedná o opakování - v dobrém i zlém. Skloňují se tak jména Emila Hakla nebo Jaroslava Rudiše. A samozřejmě se volá po nových Žítkovských bohyních - často s dovětkem, že v prvé řadě je potřeba kniha, která vyvolá diskusi ve větším rybníčku, než jsou diskuse na specializovaných literárních serverech.

Otázkou je, nakolik je takové volání promyšlené. Při pohledu na poslední vítězku ceny Knižního klubu, u které se podobná přirovnání skloňovala i s dovětkem „jsou tam ty hory", se domnívám, že by bylo někdy dobré nechat zase chvíli rozhodovat zkompromitovanou ruku trhu. I za cenu dočasného vítězství radikálnější oddechové zábavy typu Superpéráka. 

Přinejmenším by byla asi větší šance, že tu diskusi vyvolají. Případně bychom se měli věnovat niterným projektům, které si nedělají velké oči stran úspěchu, ale o to jsou poctivější a propracovanější v provedení - příkladem budiž poslední počin Jana Poláčka a částečně i některé sbírky poezie skloňované v již zmíněné anketě Lidových novin.

Co se týče domácí žánrové tvorby, stále se čeká na nějakou výraznější domácí detektivku i ambicióznější historický román. Oproti posledním letům však překvapila fantastika, která nabídla více zajímavých titulů mimo nejoblíbenější žánry. V prvé řadě zmiňme Mycelium Vilmy Kadlečkové, které se podařilo vzbudit zájem i mimo fandomové ghetto.

A stejně jako loni i letos se domnívám, že čest domácí tvorby drží odborná literatura. Vzhledem ke své zálibě v historii musím zmínit Františka Šmahela a jeho Jana Husa.

Takže přejeme, abyste i v našich třech výběrech deseti nejzajímavějších knih našli alespoň několik, jež se vám v roce 2013 podařilo minout, a uznáte, že stojí za přečtení v roce 2014.