Obrazová kronika meziválečné společnosti. Vyšel druhý díl soupisu Čapkových děl

Obrazová kronika meziválečné společnosti. Vyšel druhý díl soupisu Čapkových děl
Josef Čapek se "svými" novinami. "Jsem v těch Lidových novinách spokojen, protože mi nepředpisují a neždímají nás, naopak, poskytují mi živobytí, na něž umění zhola nevydá," napsal v roce 1923 Josefu Florianovi.
Obálka k vydání Devatera pohádek z roku 1935.
Původně novinové kresbě k pohádce Jak si myli podlahu dodělával Josef Čapek pro knižní vydání střechu a retušoval sluníčko, jak je na snímku patrné.
Josef Čapek považoval nacistickou i komunistickou ideologii za stejně škodlivé. Karikatura Dědici dějin je z roku 1933.
Foto: Nadační fond 8smička
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
8. 3. 2021 18:10
Kolik času trvá, než malíř vytvoří 2000 novinových kreseb, karikatur, knižních ilustrací a například jevištních návrhů? Josef Čapek měl vyměřeno 26 let, od roku 1913, kdy začínal s učňovskými návrhy ornamentů na textil, do začátku září 1939, kdy jej zatklo gestapo.

Čapkovy užité kresby teď zaznamenává a třídí druhý díl zamýšlené tetralogie soupisu jeho výtvarného díla. Autorka, teoretička umění Pavla Pečinková, jej podle malířova citátu nazvala Pracoval jsem mnoho. Po loňském prvním dílu, věnovaném volné kresbě, zpracovává práce dělané "na kšeft".

Následovat by měl třetí díl o Čapkově malbě a poslední svazek o grafice. Rozsáhlý projekt vydává Nadační fond 8smička. Každý z dílů v invenční grafické úpravě Studia Toman Design má dva svazky v měkké vazbě uložené do kartonového šanonu.

Roky k vyškrtnutí

O své tvorbě na zakázku, z níž Pečinková registruje pouze tu část, jež se dochovala v originálu, se Josef Čapek vyjadřoval dost nelichotivě. Například prohlašoval, že není ilustrátorem z povolání, ale pro obživu. "Bylo mnoho hodin, ba dní, měsíců, celých let, kdy jsem musil dělat práci, která mi nebyla vnitřní potřebou, dny, měsíce, roky, které bych mohl docela vyškrtnout ze svého života," bilancuje smutně Josef Čapek v deníkových zápiscích, jež vyšly posmrtně v knize Psáno do mraků.

Užitým žánrům se věnoval zejména ve 20. letech minulého století, kdy se stal otcem a na hypotéku si pořídil dům na pražských Vinohradech. "Dřív nemaje na to místa, jsem skládal obrazy pod postele a za kamna, teď mám na ně místa až dost, ale nemohu žádné malovat, protože malování je činnost nákladná a pasivní a ten luxus si zatím nemohu dovolit," psal v dopisu.

Je paradoxní, že 70 let po smrti patří Josef Čapek k nejdražším českým malířům, jehož obrazy se na aukcích prodávají za milionové částky.

Oblíbeným terčem Čapkových karikatur byl oponent prezidenta Masaryka Karel Kramář. Karikatura nazvaná Jeho tragika vyšla v roce 1927.
Oblíbeným terčem Čapkových karikatur byl oponent prezidenta Masaryka Karel Kramář. Karikatura nazvaná Jeho tragika vyšla v roce 1927. | Foto: Nadační fond 8smička

Novinové kresby, karikatury a knižní ilustrace byly ale první, co mu získalo věhlas. Malířovy stížnosti na vysilující zakázky zmírňuje Pečinková poukazem na jejich provázanost s volnou tvorbou. "Povinné" kresby přinášely nové impulzy pro autorovu malbu a stávaly se jeho zkušebním prostorem.

"Ke svým výtvarným zakázkám přistupuje se stejnou odpovědností i stejnou vnitřní svobodou jako k malování a také v této práci se snaží ze sebe 'vydobýti své nejlepší', službu dni dokáže spojovat s nadčasovou uměleckou výpovědí," uvádí Pečinková, která hojně propojuje vlastní slova s citacemi malíře i dalších pamětníků.

K nejstarším Čapkovým zakázkám patří spolupráce s grafikem Bohuslavem Reynkem a vydavatelem Josefem Florianem, pro kterého vytvářel linorytové obálky knih. Proslavil se ale především tvorbou pro nakladatelství Aventinum, od jeho vzniku v roce 1919 patřil s bratrem Karlem ke kmenovým autorům. Tady vyšlo Čapkovo Nejskromnější umění, úvahy o lidové tvorbě, nebo divadelní hry Karla Čapka Loupežník a R.U.R. s bratrovými obálkami.

Pavla Pečinková rozebírá i krach slavného nakladatelství, který prý na Čapky vrhl nepěkný stín. Zakladatel Aventina Otakar Štorch-Marien si stěžoval, že v dobách nejtěžších, kdy se nakladatelství potápělo, ho Čapkové opustili, přešli ke konkurenci, a ještě nemilosrdně požadovali proplacení honorářů.

Julius Firt, jednatel nakladatele Františka Borového, však dosvědčil, že Čapkové přešli k jinému nakladateli až poté, co vyšlo najevo, že Štorch-Marien léta zatajoval skutečné počty prodaných knih a své úspěšné autory krátil na honorářích.

Čapkův návrh reklamy na motocykly BSA.
Čapkův návrh reklamy na motocykly BSA. | Foto: Nadační fond 8smička

Až do odpolední kávy

Když si Josef Čapek stěžoval na velký pracovní zápřah, který musí kvůli obživě vydržet, nejčastěji měl na mysli úvazek v Lidových novinách. Spolu s bratrem Karlem patřil k nejvýraznějším autorům jejich slavné meziválečné éry.

Jejich úkolem bylo dodávat vlastní literární texty, sloupky či fejetony a zajišťovat referáty do kulturní rubriky. Svátečně přispívali také do takzvaného Dětského koutku a Josef měl ještě povinnost jednou za čas poslat karikaturu do satirické rubriky. Jeho měsíční gáže činila 2000 korun, Karel měl o 500 korun víc.

Bylo to dost na zajištění existence a přes Josefovy stížnosti mu úvazek v novinách nechával dost času, aby se věnoval malbě a literatuře, které považoval za své hlavní poslání. V domácím ateliéru trávil čas až do odpolední kávy, teprve kolem čtvrté se s bratrem, který bydlel ve druhé části vinohradského dvojdomku, vydával do redakce. Domů se vracel kolem osmé deváté večer.

Pečinková srovnává, jakým stylem Josef Čapek ilustroval knihy a jakým přispíval do novin. Zpočátku šlo o dva odlišné rukopisy, pro knihy jsou perokresby vedeny jemnou, křehkou linkou, v novinách jde o živelný, spontánní, někdy až trochu nedbalý styl. "Jako by knižní ilustrace byly trvanlivější zboží a vyžadovaly víc jemnosti a péče než kresby končící v koši s odloženým číslem novin," všímá si autorka. Podle ní ale hrubší styl vychází především z techniky tisku. Kresby se převádějí do novinových štočků pro tisk z výšky, a proto jsou potřeba tlusté linky, aby vydržely tisk i v masovém nákladu.

Kolem poloviny 20. let se dvojí styl ztrácí. Výrazný, dynamický rukopis se tvůrci zalíbil a stal se jeho charakteristickým projevem také v knižní ilustraci a volné tvorbě. "Síla Čapkových kreseb spočívá ve schopnosti pečlivě pozorovat a přesvědčivě zachytit realitu jednoduchou a nepopisnou lineární zkratkou, která nejen postihuje podstatné rysy zobrazované situace, ale často k ní připojuje i osobitý neverbální komentář," oceňuje Pečinková.

Josef Čapek se "svými" novinami.
Josef Čapek se "svými" novinami. | Foto: Nadační fond 8smička

Rady pro zahrádkáře

Autorka odhaduje, že Čapek svými díly doprovodil na 50 titulů, pro které dohromady vytvořil asi 600 kreseb či grafik. Ilustroval knihy svého bratra a dobře se mu pracovalo i na publikacích přátel, s nimiž sdílel podobný pohled na svět - to byl případ Edudanta a Francimora od Karla Poláčka, Klapzubovy jedenáctky od Eduarda Basse či Rozmarného léta Vladislava Vančury.

Některé knižní tituly mají počátek v Lidovkách. Například populární Zahradníkův rok začal Karel Čapek psát do novin s měsíční periodicitou jako "baju", jak se v Lidových novinách říkalo literárním útvarům.

Kresba Zahradníkův listopad z roku 1928.
Kresba Zahradníkův listopad z roku 1928. | Foto: Nadační fond 8smička

Vtipné i poučné zahradnické kalendárium vycházelo od roku 1925 s Josefovými humornými kresbami. O čtyři roky později následovalo knižní vydání, které mělo velký úspěch. Životnost textu, jenž byl míněn jen jako zpestření deníkového čtení, jistě ovlivnil fakt, že Čapkové byli vášnivými zahrádkáři.

Podobné to bylo s dětským Povídáním o pejskovi a kočičce, které se stalo nejvydávanější knihou Josefa Čapka, ačkoli vznikalo bez větších ambic. Pohádky psal a ilustroval původně pro novinový Dětský koutek a do jisté míry v nich vycházel z povahy a chování psů a koček, kteří od dětství tvořili součást Čapkovic domácnosti.

Zajímavé je, s jakou volností Josef Čapek přistupoval ke kresbám, bylo-li třeba je upravit pro knižní vydání. Perokresbu, jež respektovala novinový formát, rozšířil jednoduše tak, že ji nastavil přilepeným proužkem papíru, na který dokreslil například střechu domečku pejska a kočičky. A když bylo potřeba něco vyretušovat, prostě to zatřel bělobou, jak ukazují reprodukce v knize.

Pavla Pečinková při třídění Čapkových ilustrací objevila i pár nesrovnalostí, jako je špatně umístěná ilustrace v pozdějším vydání Devatera pohádek, i věci zcela záměrné. Ze zřejmých důvodů byl ve slovenském vydání Povídání o pejskovi a kočičce z roku 1956 vypuštěn celý příběh, ve kterém zvířecí hrdinové slavili 28. říjen. Velký prvorepublikový svátek se v socialistické době nehodilo připomínat, i když Josef Čapek jinak patřil k oblíbeným, až profanovaným autorům zejména dětské kresby. Ta mu přinesla věhlas už za života, i když ilustroval pouhých sedm dětských knih.

Josef Čapek spojil dvojí umění: dovednost rychlé, výstižné linky a empatie k prostotě dětské tvorby. Maloval jednoduše jako děti a zároveň s přesností zkušeného kreslíře.

Malíř a spisovatel Josef Čapek s dcerou Alenou a psem v bytě, 1930.
Malíř a spisovatel Josef Čapek s dcerou Alenou a psem v bytě, 1930. | Foto: ČTK

Mít rád život

Autorka soupisu skvěle porovnává Josefa Čapka s Josefem Ladou, jejichž podobnosti si všiml i básník S. K. Neumann, když napsal, že oba "mluví zkratkou, nejčistší dětskou řečí". Pečinková vysvětluje, proč by před výrazně profesionálnějším Ladou dala přednost Čapkovi: "Lada utíká z reality a posedle se vrací k oáze svého dětství. Zato Čapek ze světa neutíká, nehledá únik, dokáže život mít rád, ať je jakýkoliv."

Druhý díl soupisu výtvarného díla Josefa Čapka přináší také přehled jeho jevištních návrhů včetně plakátů k divadelním hrám bratra Karla, které podrobnou studií doprovodil teatrolog Vojtěch Poláček. Čapkově tvorbě pro divadlo se už dříve obsáhle věnoval významný teatrolog František Černý nebo dramatik Václav Havel. Nyní jsou poprvé souhrnně představeny všechny Čapkovy zachované jevištní návrhy, z nichž dosud byla zveřejněna asi desetina.

I když se Josef Čapek na rozdíl od bratra nikdy necítil být novinářem, jeho vztah k tomu, co hýbe společností, z něj udělal výborného glosátora doby. Pro noviny vytvořil asi 900 kreseb, z nichž se v originálech dochovala přibližně čtvrtina. Tu aktuální kniha otiskuje.

Výsledek připomíná obrazovou kroniku meziválečné společnosti. V karikaturách a ilustracích vystupují dámy v klouboučcích na stranu, pražští pepíci, chlapi s flaškou v ruce, snobové v cylindrech, nadutí politici. Kulisy tvoří plakátovací plochy, obchodní domy, moderní nábytek a architektura.

Čapkovy poslední dochované novinové kresby z roku 1938 jsou prakticky pouze protiválečné. Zobrazují bomby, plynové masky, bombardéry a také diktátorské holínky jako symbol uzurpátorství.

Soupis výtvarného díla Josefa Čapka je pečlivým zhodnocením práce mimořádného umělce. Pavla Pečinková vytahuje na světlo všechny důvody, proč si autorova díla i jeho osobnosti vážit a proč se k nim vracet.

Kniha

Pavla Pečinková (ed.)
Pracoval jsem mnoho - Soupis výtvarného díla Josefa Čapka - Díl druhý: užitá kresba
Vydal Nadační fond 8smička 2020, 612 stran, 2488 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy