Neustále se fotí. Jarcovjákovou objevil svět, doma teď vystavuje ve šroubárně

Neustále se fotí. Jarcovjákovou objevil svět, doma teď vystavuje ve šroubárně
Snímek z výstavy Jako když tygr spí.
Snímek z výstavy Jako když tygr spí.
Snímek z výstavy Jako když tygr spí.
Snímek z výstavy Jako když tygr spí.
Foto: Martin Polák
Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
16. 7. 2021 11:34
Jakou souvislost má bývalá šroubárna v Libčicích nad Vltavou, vietnamské říkadlo o tygrovi a fotografie Libuše Jarcovjákové? V jedné z revitalizovaných staveb továrního areálu půl hodiny vlakem z centra Prahy se před pěti lety zabydlela galerie Arto.to. Ta nyní v někdejším Uhelném mlýně, jak se prostor také nazývá, uspořádala výstavu děl Jarcovjákové nazvanou Jako když tygr spí.

"Název vznikl tak, že mi Libuše četla úryvky ze svých deníků. Zapsala si i tuhle větu od jednoho svého vietnamského studenta, kterého v osmdesátých letech učila češtinu. Je to prý vietnamské pořekadlo," vysvětluje kurátorka Lucie Černá.

S fotografkou, která slovem i fotografiemi zaznamenává každý den, spolupracuje pět let. Společně připravily také předloňskou přehlídku Jarcovjákové na mezinárodním fotografickém festivalu Rencontres d’Arles.

Účast na prestižní akci v jihofrancouzském městě se stala senzací, britský deník Guardian ji ve svém top 10 nejvýznamnějších fotografických událostí roku zařadil na první místo. S uznáním o ní referovaly francouzský Le Monde nebo zámořské New York Times. Ředitel přehlídky přirovnal Jarcovjákovou k americké hvězdě undergroundové fotografie Nan Goldinové.

Češka zaujala živelností, obnažeností a silnými emocemi, které vyzařují její černobílé, často neostré, narychlo snímané fotografie. V Arles oslnila díly ze 70. a 80. let minulého století jako autentická, trochu depresivní vypravěčka zážitků z éry socialismu.

Mimo proudy

Před úspěchem v Arles však letos devětašedesátiletá Jarcovjáková nebyla příliš známá ani doma. První výraznější pozornosti se jí dostalo v roce 2017, kdy vyšla kniha Černé roky, kombinující často intimní texty a fotografie.

Kurátorka Lucie Černá vzpomíná, jak byla překvapená, když se rok před vydáním publikace na doporučení vydavatelky Barbory Baronové podívala na košatý web Libuše Jarcovjákové. "Pro mě to byl absolutní objev. V českém kontextu jsem nenatrefila na nikoho tak komplexního a různorodého," vybavuje si kurátorka.

Divila se, že o Jarcovjákové do té doby neslyšela. "Ona se nikde neprezentovala. Měla sice výstavu v Galerii 1. patro nebo společnou přehlídku v Galerii Langhans, ale jinak stojí mimo fotografické struktury, není součástí žádné skupiny," vysvětluje si zpětně Černá.

Fotografie Libuše Jarcovjákové z pražského T-Clubu, 1983 až 1985.
Fotografie Libuše Jarcovjákové z pražského T-Clubu, 1983 až 1985. | Foto: www.jarcovjakova.com

Podle ní Jarcovjáková nezapadá do dvou hlavních proudů české fotografie - není ani konceptuální fotografka, ani nedělá dokument.

Kurátorka s autorkou poprvé spolupracovaly na výstavě v Berlíně. "Libuše mi hodně důvěřuje, nechává mě nořit se do jejího archivu a volně pracovat s tím, co tam objevím. Nemám žádná omezení," pochvaluje si Černá.

Vzájemnou důvěru důkladně prověřila výstava v Arles. Kniha Černé roky se dostala do rukou tehdejšího ředitele přehlídky Sama Stourdzého. Chystal se 50. ročník prestižního festivalu a téma znělo Tělo jako zbraň, což se na tvorbu Jarcovjákové stoprocentně hodí.

Výhodou byl také její východoevropský původ. "Fotografie z východního bloku se tam v takové míře dostaly vlastně poprvé. Vedle Libuše tam byly ještě práce z východního Berlína z 80. let," líčí kurátorka.

Ta byla překvapena, jak rychle přípravy na Arles postupují. Fotografka se s ředitelem Stourdzém setkala v listopadu 2018 na největší světové fotografické přehlídce Paris Photo. Kurátorka mu následně poslala na mobilu nafocené práce z archivu v ateliéru Jarcojvákové.

Za týden přišlo potvrzení, že výstava opravdu bude. "Netušily jsme ještě, že bude tak velká a na prestižním místě," dodává kurátorka, která měla za úkol vybrat z archivu Jarcovjákové stovku snímků. Ty následujícího února odjela představit pořadatelům.

Tehdy jí oznámili, že se rozhodují mezi menším a větším prostorem. Po prohlédnutí prací, které Černá přivezla a doprovodila výkladem, přidělili pražské fotografce místo v arleském kostele sv. Anny. V tamních osmi kaplích a presbytáři nakonec představila dvě stovky prací.

Libuše Jarcovjáková na výstavě svých snímků v Arles, 2019.
Libuše Jarcovjáková na výstavě svých snímků v Arles, 2019. | Foto: ČTK

S výstavou nazvanou Evokativ zároveň Lucie Černá ve svém nakladatelství Untitled vydala stejnojmennou knihu, která není katalogem a přesně neodpovídala výběru fotek z Arles. Publikace se dostala do užšího výběru cen Paris Photo-Aperture Foundation PhotoBook v kategorii Fotokniha roku. Ocenila ji také Asociace profesionálních fotografů České republiky.

Bez emocí

Na rozdíl od Arles, kde byly představeny celé cykly, je současná výstava v Libčicích výrazně menší a soustředěná jen na autoportréty. Ty patří k nejvýraznějším motivům Jarcovjákové. "Fotí se neustále," dosvědčuje kurátorka, která vedle sebe záměrně postavila snímky, jež vznikly s odstupem desítek let.

Typická je pro Jarcovjákovou tvář bez úsměvu, ze které těžko vyčíst, jestli je jen smutná a zpytavá, nebo přímo naštvaná. "Je fascinující, že není poznat žádná emoce. Stejný výraz má na fotografiích napříč celým archivem," říká kurátorka.

Výstava představuje také autoportréty v širším pojetí. Občas je čitelná jen část těla, stín, nebo pouze tušíme přítomnost autorky v zachyceném interiéru.

Snímek z výstavy Jako když tygr spí.
Snímek z výstavy Jako když tygr spí. | Foto: Martin Polák

Jakési motto výstavy tvoří nezaostřená barevná fotografie pootevřených úst, z nichž vystupují drobné zuby. Rty nejsou nalíčené, přehnaná expozice je ale zobrazuje ostře červeně. Ústa, trochu děsivá a jen málo svůdná, jsou zvětšena do gigantických rozměrů a vytištěná na fólii. V Libčicích překrývají celé okno galerie. Ústa se pak opakují v sekvenci snímků na začátku výstavy.

Druhým výrazným motivem je nahé tělo, zářivě bílé, neideální, a tím intimnější.

Mimo hlavní prostor výstavy jsou na různých místech Uhelného mlýna vytištěné úryvky z deníků Jarcovjákové. Na zdi dámské toalety například stojí zápis z roku 1988: "Včera jsem bohužel už ráno podlehla svodům jedné krásné bílé housky."

Industriální interiér, příjemně vyčištěný supermoderní architektonickou revitalizací, spolu s vytříbenou kurátorskou kompozicí jako by vystavené fotografie uhlazoval. Jejich divokost, nezaostřenost, přesvětlené či podsvícené partie působí patřičně a umělecky.

Divák tak docení jedinečný styl Jarcovjákové, možná ale přichází o trochu cenné punkové špíny a sprostoty, jež výpověď posiluje.

Snímek z výstavy Jako když tygr spí.
Snímek z výstavy Jako když tygr spí. | Foto: Martin Polák

Také se ale nabízí úvaha, že undergroundová divokost je jen škatulka, do které Jarcovjáková spadla kvůli svým nejstarším fotografiím z polooficiálních pražských gay klubů a intimním snímkům svých milenců či milenek z bouřlivého mládí. Třeba je libčická výstava počátkem nového čtení deníkových zpráv fotografky, která podle kurátorky od 15 let pracuje stále stejně: víc intuitivně než školeně, navzdory vystudované pražské FAMU.

Pří práci s archivem Libuše Jarcovjákové, který je obrovský a nezpracovaný, pomáhá Lucii Černé dobrá vizuální paměť. "Fotografie ke mně samy promlouvají. Jsem schopná vidět obrovské množství materiálu a ihned si z něj vyselektovat, co bych mohla použít. Výstavy se mi samy ‚dělají‘ v hlavě," popisuje kurátorka.

Ke každé má dvě tři varianty. "Fascinuje mě, že když se dívám na kontinuitu všech snímků, některé věci se opakují. V průběhu dekád se Libuše vrací ke stejným motivům bez záměru, zcela přirozeně," dodává Černá, která na příští rok připravuje knihu autorčiných autoportrétů.

Výstava v libčické šroubárně je k vidění do 26. září vždy od středy do neděle, avšak jen se vstupenkou předem zakoupenou na webu. Připravuje se také katalog, který bude v Uhelném mlýně uveden 28. srpna.

Výstava

Libuše Jarcovjáková: Jako když tygr spí
Galerie Arto.to, Uhelný mlýn, Libčice nad Vltavou, výstava potrvá do 26. září.

Libuše Jarcovjáková a Lucie Černá představují výstavu Jako když tygr spí. | Video: Uhelný mlýn
 

Právě se děje

před 5 hodinami

Běloruský soud poslal na rok a půl do vězení novináře, měl urazit prezidenta a policii

Běloruský soud poslal na rok a půl do vězení novináře Sjarheje Hardzijeviče, kterého shledal vinným z urážky prezidenta země a pomluvy dvou policistů. S odvoláním na Běloruskou asociaci novinářů o tom informovala agentura AP, podle níž je verdikt součástí represí, které běloruské úřady rozpoutaly proti nezávislým médiím a obhájcům lidských práv. Hardzijevič vinu nepřiznal, obhajoba se hodlá proti rozsudku odvolat.

"Nemám s těmito zločiny nic společného, nepokládám se za vinného," prohlásil u soudu ještě před vynesením rozsudku padesátiletý novinář, který nyní musí rovněž zaplatit odškodné policistům ve výši 2000 běloruských rublů každému z nich (přibližně 17 000 korun) a státu poplatek 174 rublů (1500 korun).

Hardzijevič skončil před soudem kvůli obviněním v souvislosti se zprávami v chatovací skupině v aplikaci Viber, kterou někdo loni smazal. Jeho obhájci požadovali, aby bylo obvinění staženo kvůli nedostatku důkazů a kvůli nemožnosti prokázat trestný čin, píše AP. Co konkrétně v údajně urážlivé zprávě zaznělo, nicméně agentura ani asociace nespecifikovaly.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

USA předaly Rusku seznam diplomatů, kteří musí opustit zemi

Spojené státy předaly ruskému velvyslanectví seznam 24 diplomatů, kteří musí do 3. září opustit zemi. V rozhovoru pro magazín National Interest to řekl ruský ambasador ve Washingtonu Anatolij Antonov. Z jeho vyjádření není jasné, zda požadavek Spojených států vyvolal nějaký konkrétní spor, napsala agentura Reuters. Podle agentury TASS diplomaté odjíždějí kvůli končícím vízům. Mluvčí americké diplomacie označil velvyslancovy výroky za nepřesné.

"Téměř všichni odjedou bez toho, aniž by byli nahrazeni, protože Washington náhle zpřísnil postup vydávání víz," uvedl Antonov a zároveň prohlásil, že ruské diplomatické mise ve Spojených státech jsou "bezprecedentně omezovány" a restrikce se podle něj stupňují.

"Američtí kolegové jsou v tomto ohledu vytrvalí a kreativní. Vyhošťování diplomatů se tu a tam děje pod za vlasy přitaženými záminkami. Loni v prosinci ministerstvo zahraničí jednostranně stanovilo tříletý limit pro dobu nasazení ruského personálu ve Spojených státech, které - pokud je nám známo - neuplatňuje vůči žádné jiné zemi," nechal se slyšet ruský velvyslanec.

Zdroj: ČTK
Další zprávy