Světlo používá místo tužky a v Galerii hlavního města Prahy právě představuje dílo inspirované prací sochařky Hany Wichterlové, která žila v letech 1903 až 1990. Ženy, jejíž tvorba reprezentuje meziválečný modernismus.
Výstava nazvaná Mlčení, torzo, přítomnost v úvodu představuje předmět fotografovy fascinace - objekty, které Wichterlová nazvala Portrét Vincence Makovského (1928), Kompozice (1929), Pupen (1932) a Pecka (1964). V dalších částech si pak Jiří Thýn od umělkyně půjčuje tvary i jejich vnitřní klid a originálně je rozvíjí pomocí fotografických a výtvarných technik.
Podcast s Jiřím Thýnem si můžete poslechnout zde:
"Prvně jsem práci Hany Wichterlové naživo viděl až na loňské výstavě Josefa Sudka pojmenované Fešandy ze šuplíků," vzpomíná Thýn. "Ze všech jejích věcí je cítit klid a soustředěnost," dodává.
Uměleckou výpůjčku, parafrázi či citaci považuje za eticky citlivé téma. "Co by na to řekla samotná Hana Wichterlová, nedokážu odhadnout. Zacházení s jejím odkazem je pro mě důležité a v našem nevyřčeném dialogu hrálo roli. Když jsem šel Pecku poprvé fotit, dlouho jsem před ní stál a ptal se v duchu autorky, jak bych to měl udělat. Co mě při tom napadalo, neumím popsat, ale záznam té emoce je teď vystavený v galerii."
Letos čtyřiačtyřicetiletý Jiří Thýn vystudoval fotografii na pražské UMPRUM a absolvoval stáž v ateliéru malířství na Akademii výtvarných umění. Působil také v umělecké skupině Ládví, která se snažila dát charakter stejnojmennému pražskému sídlišti z komunistických časů.
Vnitřní klid, který obdivuje u objektů Hany Wichterlové, je blízký i jeho osobnímu naladění.
"Když se člověk zklidní, věci kolem nabývají jiného významu," říká. Schopnost vidět je pak podle jeho přesvědčení spojená právě s uměním soustředit se a mlčet. "Klid je svým způsobem manifestací politického postoje," myslí si.
Vítejte u podcastu Na dotek, hostem Petra Viziny je dnes fotograf a výtvarník Jiří Thýn. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Google Podcasts, Spotify i Apple Podcasts.
